Napster je mrtvý, ale koho to dnes zajímá?

Axiom, že revoluce zničí své děti, ale nezastaví se kvůli tomu, platí i v případě Napsteru, respektive šíření obsahu po Internetu způsobem peer-to-peer, mezi jednotlivými uživateli a nikoli z centrálního místa.

Poslední soudní rozhodnutí (z 12. července) Napster v té podobě, v jaké vznikl a v jaké sloužil, likviduje – firma musí modifikovat službu tak, aby „ani jeden soubor, který porušuje autorská práva, nemohl službou proniknout“.

Díky dostatku alternativních – a „lepších“! – služeb mohou ti, kteří po Internetu vyměňují autorský materiál, na Napster klidně zapomenout a také na něj zapomenou. To, že Napster dosáhl mimosoudního vyrovnání s Metallicou a Dr. Dre (skupina a rapper přímo Napster žalovali), a to, že i podle nezávislých průzkumů dnes množství nelegálního materiálu šířeného přes Napster činí pouze 0,02 % jeho obsahu, konkrétně 174 autorsky chráněných skladeb z celkového počtu 950 000, už není důležité. Pokud Napster přežije jako šiřitel volně šiřitelných materiálů, je to výborná zpráva pro ty, kteří tyto materiály chtějí šířit (např. mladé skupiny chtějící dosáhnout popularity, menšinová hudba, která nemá šanci se dostat přes masová média atd.), a je to také skvělá zpráva pro ty, kteří tento obsah chtějí využívat. Ale problém je jinde.

Jiné služby dnes nabízejí nesrovnatelně lepší možnosti než Napster a dá se říci, že získat autorsky chráněný obsah z Internetu nikdy nebylo snazší. Pryč jsou různé ftp servery, jejichž adresáře /public a /incoming byly využívány pro tzv. warez a které měly jepičí život, které bývaly promazány dříve než si člověk něco stačil celé stáhnout, slova „Warez, Appz, Gamez“ patří minulosti. Program „XY“ vám umožní získat přístup k distribucím tisíc softwarových produktů a stáhnout populární věci jako je třeba 3D Studio Max, Photoshop nebo nejnovější hry nevyžaduje vůbec žádné úsilí – zadáte vyhledání, výsledkem je 30-40 lokací, kde je „balení“ tohoto programu v jednom velkém souboru umístěno, a jdete stahovat. Je zcela vyřešen problém s tím, že se nepodaří stáhnout daný velký (stovky MB) soubor z jedné lokace najednou – jakmile je místo nedostupné, program hledá další umístění tohoto souboru a bezchybně naváže download. Pokud se od Internetu odpojíte, uloží se částečný soubor a pokračujete zítra – či lépe, program pokračuje zítra za vás, podívá se, co nebylo načteno, vyhledá si soubor a pokračuje v downloadu. Produkt „YZ“ zase vytváří skupiny uživatelů s podobnými zájmy a najdeme v něm i třeba skupinu nazvanou „český kanál“, kde si můžete stáhnout stovky kompletních cédéček české hudby a desítky českých filmů. A tak dále; přístup k těmto programům je bezproblémový a jejich používání velice snadné.

Ponechme stranou otázku zákonnosti; neodmítám myšlenku, že je-li zákon zcela evidentně špatný, má člověk „morální právo“ jej porušovat. Chtěl bych ale v této souvislosti sdělit, co mně na tomto šíření připadá nejhorší, zcela nemorální a proti původnímu smyslu i proklamacím bojovníků za lepší život. To, že globální korporace mají převahu a přesilu nad prostým člověkem a dokáží ji nemilosrdně uplatňovat, je jasné – antiglobalizačnímu hnutí, které se dovolává práv prostého člověka ve sporu s těmito giganty, nelze upřít zdravé jádro. Stejně tak souhlasím, že cédéčko za šest set korun nebo poměrně jednoduchý program za dvacet tisíc, přičemž 90 % z těchto částek padne na náklady stojící mimo vývoj a výrobu, ukazují na pokřivený charakter tohoto podnikání a nijak se nedivím ani zásadně neodsuzuji mladé lidi s nízkými příjmy, kteří říkají: když vy na nás takhle, tak my budeme tyto věci krást. (Pokud by ovšem byli důslední, měli by stejně tak krást plechovky Coca-Coly, kde se tři deci obarvené a oslazené vody prodávají za dvacet korun, nebo čepice Nike, které s výrobními náklady dvaceti centů vyrobí nuzáci v Malajsii a které se pak prodávají za pětikilo. Ale to je jiné téma).

Jenomže: koho toto pirátství poškozuje a jak? Microsoftu nepochybně „unikají miliardy“, ale firma je dostatečně silná, aby potlačila nelegální používání svých produktů v podnicích a prodej operačního systému přes výrobce osobních počítačů v předinstalované podobě. Další velké, vedle Microsoftu ale už „střední“ firmy, jako je třeba Autodesk a Adobe, mají podstatně větší problémy, jak toto potlačit, a to i ve firmách, a nějakým protipirátským snahám ještě menších firem, jako je Macromedia nebo Steinberg (výrobce vynikajícího hudebního programu Cubase) se už vysměje každý. A můžeme jít ještě dál: zcela drobné firmičky nemají sebemenší šanci nejen u nás, ale třeba i v Americe, a spousta produktů z tohoto důvodu vůbec nevznikne. Není až takový problém vymyslet a naprogramovat lepší produkt než je nějaký program od Microsoftu; a není ani problém jej rozšířit, problém je jej prodat, zabránit takřka stoprocentní míře pirátství. Říci, že firmy jako Microsoft z pirátství vlastně profitují, je přitažené za vlasy, ale nepochybně pirátství efektivně ničí konkurenci těchto firem lépe než by to dokázaly tyto firmy samy. A totéž platí i o hudbě: členové skupiny Metallica se zcela jistě nebudou muset vzdát svých jachet, rezidencí a soukromých tryskáčů kvůli tomu, že existuje Napster, ale malé kapely kvůli pirátství živoří úplně stejně jako oni bojovníci, kteří říkají, že kradením autorsky chráněného materiálu bojují proti globalizaci. Omyl: připravují o chleba lidi stejně chudé jako jsou oni, osoby, kteří onu „globalizaci“ nesnášejí právě tak. Názory, že celou tuto neřešitelnou situaci vyřeší free software jsou stejného kalibru, jako když lékař prohlásí, že chronickým migrénám je nejlépe zabránit uříznutím hlavy.

A tragikomickým následkem této snahy je, že firmy stejně nesníží cenu svého software (platí to i například o hrách), protože vědí, že existuje malé procento lidí a firem, kteří a které nekradou proto, že se to nemá a produkty si koupí – tato nepatrná a nejslušnější minorita v důsledku zatáhne celý účet.