Na výzvu: řekněte jedinou větou, proč má Internet tak obrovský úspěch, se dá nejvýstižněji odpovědět zřejmě takto:
protože je v něm všechno zadarmo. Důvodů je samozřejmě mnohem více, ale půvab stoprocentně zdarma nabízených produktů a služeb je tak úžasný a tak „skvěle funguje“, že se marketingoví šéfové světových firem chytají za hlavu. Oni obvykle žádají rozpočty v desetimístných částkách na propagaci produktu, vytvářejí dokonalé „marketingové mixy“ a stejně není zaručeno, zda se úspěch dostaví. Na Internetu vznikne zadarmo služba, bez jakékoli reklamy se pustí oznámení do světa stejně, jako když vypustíte na oblohu balónek a během pár dní má fenomenální úspěch. Vůbec nemusíme jít daleko, stačí pár příkladů z domácnosti:
Volny.cz na sebe strhl možná 80% všech dial-upových uživatelů českého Internetu (odhadem 300 000 uživatelů?) snad během měsíce, bez reklamy.
Pandora.cz je místem, kde si lidé i firmy založili během pár týdnů přes tisíc diskusních skupin.
Vltava2000.cz má po čtrnácti dnech, s nepatrnou reklamní kampaní 450 obchodů fungujících či budovaných. Ptáte-li se, kde má celý tento zářivý oblast trhlinu, pak je zde: zatím se neví, kdo zaplatí účet. Kdo přinese provozovatelům těchto služeb (všechny jsou zadarmo) jakékoli rozumné příjmy, když už ne zisky.
A Internet se vrhá na další oblasti; hudba mu není svatá už dávno (bohužel, s příliš znatelnou příchutí pirátství), ale nyní má v pácu opravdu velkou ránu – standardní typy software. Představte si dvě varianty: první spočívá v tom, že softwarová firma vyrobí program (dnes s programovými nástroji a knihovnami to není ani dlouhodobý, ani nesmírně pracný a drahý úkol) a začne jej šířit standardně po celém světě – vypálí cédéčka, natiskne manuály, vyrobí krabice, vytvoří zastoupení, začne školit dealery, masivně inzerovat… a ještě bojuje s pirátstvím, dosahujícím od padesáti do 99 % procent místního trhu (v některých asijských zemích se údajně prodá vždy jen jedna kopie programu…). Velmi drahá záležitost – a velmi drahé programy, kde jeden uživatel svou koupí platí deset pirátů, a také „celý účet“, tj. nejen programátory, ti jsou jen jakýmsi nepatrným couvertem na velkém menu, ale vše, co jsme vyjmenovávali výše.
Druhou možností, která se stále více objevuje nyní je… ne, není to free software, jak byste očekávali. Je to pronájem aplikace přes Internet. Přijdete do práce, spustíte počítač, řeknete, že chcete psát dopis. Spustí se editor na internetové stránce www.word.cz (nehledejte ji, právě jsem si ji vymyslel) a z účtu se vám odečte 1 koruna česká. Píšete, třeba celý den, dopis ukládáte na vlastní disk (přece jen, co je doma, to se neztratí), tisknete atd. Výhody jsou jasné: a) jste legální uživatel programu, korunu obětujete, ani nemrknete okem; b) na webu je vždy poslední, funkční, opravená a vylepšená verze programu; c) žádná instalace, žádná krabice, žádných 100 mega na disku obsazených programem, d) žádné placení za upgrade rok co rok, žádné přeučování na novou verzi, e) koupíte nový počítač či s notebookem přijedete kamkoli – a ihned můžete aplikaci využívat, stačí Internet atd. Nevýhody prakticky nejsou – jenom se předpokládá, že jste připojeni k Internetu dostatečně kapacitně výkonnou pevnou linkou, nic víc, ale bohužel, v současné době také nic míň. Ještě více tyto výhody vystoupí v okamžiku, když si uvědomíme, že máme přístup k třeba několika tisícům aplikací (stejně jako dnes máme přístup k několika miliónům webových stránek), aniž si jakkoli „zasviníme“ počítač jejich instalacemi, aniž utrácíme děsivé částky za jejich pořízení, třeba pro jediné využití. Program je jakousi fabrikou, která vyrábí produkt, tj. například text nebo tabulku. Dnes, když chceme produkt, si musíme koupit fabriku; zítra si koupíme jenom tento produkt, a je jasné, že bude levnější než továrnička.
Tento model – mající samozřejmě ještě několik úskalí, vždyť nic není tak krásné, jak na první pohled vypadá – má ale další úžasné půvaby pro vývojáře. Tím hlavním je jeden kód pro všechny uživatele v libovolném čase. Dnes uvede softwarová firma produkt verze 11.0; mezi lidmi je v různých množstvích rozptýlen program ve verzích 3.0 až 10.0, na novou verzi povýší jen někteří – a tak to jde dál. Nová verze přinese chybu – nebo třeba jen nekompatibilitu s nějakou novou tiskárnou atd. atd., ale oprava přijde za dva roky, až uživatelům připutuje nová verze 12.0. Jinými slovy – dnešní Word znamená, že na světě existuje třicet milionů fabrik na texty; všechny se musí jaksi udržovat v chodu, instalovat, konfigurovat, nastavovat. Přitom by skutečně mohla stačit jedna a Internet ukazuje, že tomu tak je: vždyť třeba www.atlas.cz je jediná fabrika vyrábějící až zdivočele rozsáhlou nabídku informací i služeb pro Internet, měnící a vyvíjející se každým týdnem, když už ne každým dnem, a přitom je to jeden kód pro milión lidí. Tím současně podstatně klesají náklady na provozování této legrace (představme si náklady na milión Atlasů v krabici…) a při troše optimismu se dají zaplatit z inzerce – znamená to, že zákazník vlastně vůbec nikdy neplatí nic, akorát musí snést občasný inzertní opruz. U profesionálních produktů, na jejichž funkčnost ale lidé spoléhají, která je skutečně páteří jejich každodenní práce, se očekává, že budou placené, ale podstatně nižšími částkami než dnes.
Toto přináší pro největší softwarové firmy na světě (tj. v první řadě pro Microsoft díky masovosti jeho programů) jednak šanci, jednak hrozbu. Šance je v tom, že pirátství u těchto aplikací půjde na nulu nebo na číslo limitně se blížící nule, dále v úspoře nejrůznějších „fyzických“ nákladů, spojených s čímsi, co se musí vyrobit, vytisknout, někam převézt, převzít, uložit do skladu atd., v neustálé aktuálnosti kódu a opravách chyb – a v mnohém dalším. Hrozba je v tom, že se podstatně zostří konkurence, nedostižný microsoftí marketing přestane být konkurenční výhodou, zkrátka že firma utrží podstatně méně peněz – a to je pro velkou firmu samozřejmě hrozba podstatná. Microsoft Office nyní činí téměř polovinu příjmů Microsoftu (přesná čísla nejsou k dispozici, odhaduje se min. 35, spíše ale 50%), toto číslo se zdá být aplikacemi pronajímanými přes Internet rozhodně ohroženo. Jak Microsoft zareaguje, jasné není – je samozřejmě naivní si myslet, že firma je tímto vývojem zaskočena a není schopna reagovat; spíše se dá říci, že je velice nejednoduché předvídat budoucí vývoj. Přitom gigant Microsoft nemůže reagovat stejně jako internetový start-up, který je schopen měnit svou tvář i strategii třikrát za měsíc – Microsoft samozřejmě musí fungovat konzistentně nejméně v období let, spíše snad v období tříletých až pětiletých období. Někteří analytici zastávají názor, že Microsoft zkrátka svým dinosauřím rozměrem nepatří do dnešní internetové ekonomiky a nemůže uspět, ani kdyby se snažil sebevíce; jiní naopak tvrdí, že až se divoké vody dnešního vývoje uklidní a „sejdou z hor“, gigantická síla (ale také podnikatelská inteligence a velké schopnosti – na to nezapomínejme) Microsoftu opět zvítězí.
Microsoft intenzivně hledá způsob, jak současnou situaci využít, jak z ní vytěžit. Steve Ballmer otevřeně uvádí, že jeho firma „bude zcela jistě nabízet web-based (tj. pronájmem přes Internet) služby pro kancelář“. Ale přesto, že Office je jen jeden, jsou zákazníci velice různí – s velice různou ochotou platit. Zákazníci ve velkých firmách s tisíci až desetitisíci instalacemi chtějí profesionální služby (dodávané třetí firmou, partnerem Microsoftu) a jsou ochotné a připravené platit – i pirátství je v těchto společnostech minimální, díky multilicenčním slevám navíc software tak nebolí. Uživatel v domácnosti naopak šetří korunu, podporu příliš nežádá a ani moc nedostane; míra pirátství je enormní, je neřešitelná (prakticky netrestatelná); pro něj by web-based služby s cenou o dva řády nižší než při koupi programu jistě měly smysl. Jak velký je rozdíl mezi oběma světy, dosvědčí jen jedno číslo – za jednu hodinu práce konzultanta pro informační systém by si domácí uživatel koupil kompletně vybavený počítač.
Microsoft ústy svých představitelů dal několik, i když poměrně mlhavých náznaků, jak se chce s touto situací vyrovnat. Padá nové slovo „megaservices“ („megaslužby“?), kombinace řady důležitých internetových i „kancelářských“ služeb v jednom balíku, současně i se službami finančního charakteru, což je možná to nejdůležitější (to, že „přibaleno“ je i internetové providerství, je více než jasné). Microsoft z velkých firem není zdaleka první v této oblasti, zejména jeho konkurenti se do hostování aplikací přes web vrhli dříve – protože jim nic jiného nezbývalo, oni útočí, Microsoft svůj podíl brání. Sun (= Star Office), ale i Corel či Lotus jsou v nabídkách dále – na jejich mínusové stránce je nestandardnost (standard je zde dán tržním procentem, nelze jinak), a také chudší nabídka funkcí i balíku programů. Mimořádná tržní pozice Microsoftu (přes 90 %) znamená, že firma skutečně nemusí být první – může klidně počkat, až se jeho chudší konkurenti pobijí a pak vstoupí na trh s vítěznou nabídkou. Výjimečně tedy nenabídneme žádné vize a žádné daleké střely – vše mají v ruce giganti v oblasti software (Microsoft) i Internetu (AOL, Yahoo atd.) a jejich rozhodnutí určí další vývoj.