Tak u každého to bude určitě jinak. Ale dle mě je ta hranice v době, kdy to začne ovlivňovat okolí nebo si začne uvědomovat, že je něco v nepořádku.
Tedy podstatě stejně jako je uvedeno nade mnou.Třeba příklad nahoře - po škole/zaměstnání začne pařit, ale večer stejně pak jde spát. Tak toto je ještě v pořádku. Ví kdy hrát a kdy se věnovat povinnostem nebo ostatním činnostem reálného světa.
Problém nastane tehdy, až to začne ovlivňovat ty ostatní činnosti (povinnosti, okolí apod). Ve škole/práci se nesoustředí, chodí opakovaně pozdě, únava, vyčerpané tělo z důsledku nedostatku spánku, zanedbání manželství a podobně.