V roce 1927 se ze San Francisca dalo do Londýna telefonovat jedině prostřednictvím rádia. Bylo potřeba vybudovat systém výkonných vysílačů, většinou krátkovlnných, napojených na telefonní ústředny (kde se hovory objednávaly). Pro telefonního účastníka nebyl tento systém zdaleka transparentní, neboť se projevovaly všechny krásy dálkového šíření rádiových vln (úniky, rušení atd. - vysílače se musely přelaďovat podle denní a roční doby aj.). Do hovoru také vstupovaly obsluhy jak ústředen, tak i vysílačů (je dobré mít na mysli, že v daném čase mohl hovořit vždy jediný účastník, takže hovorné bylo příšerné). Samozřejmě takové hovory mohl odposlouchávat libovolný majitel vhodného rádiového přijímače, teprve během 2. světové války se objevily jednoduché utajovače hovoru. S loděmi na moři se takto komunikovalo až do satelitní éry (Inmarsat apod.) - jiná možnost nebyla.
Jinak první transatlantický telefonní kabel (TAT 1) byl uveden do provozu až v roce 1956! (Telegrafni kabely ovšem existovaly již od 2. poloviny 19. století, viz třeba Jules Verne.)
Viz třeba
http://www.sigtel.com/tel_hist_tat1.html
nebo (je tam i ten rok 1927)
http://www.att.com/history/milestones.html