I když se o ozonové díře píše většinou v souvislosti s jižní polokoulí Země, na konci března se objevila nad severním pólem. Je tak velká, že se vůbec poprvé dá mluvit o skutečné ozonové díře nad Arktidou. Zatím neohrožuje zdraví lidí v obydlených oblastech a za čas pravděpodobně zmizí. V takové velikosti se ale ozonová díra nad severní polokoulí ještě nikdy nevyskytla.
Jako ozonová díra se označuje oblast stratosféry ve výšce 10 až 50 tisíc kilometrů s oslabenou vrstvou ozonu. Ozon absorbuje část nebezpečného ultrafialového záření, které přichází z vesmíru.
V roce 2006 měla ozonová díra nad Antarktidou rozlohu srovnatelnou s Afrikou
V Arktidě tento jev není příliš častý kvůli větším rozdílům teplot. Letos se ale severní pól vlivem silných větrů vanoucích ze západu ochladil nejvíc za posledních čtyřicet let a vznikly podmínky pro zformování tzv. polárních stratosférických mraků. Právě na jejich povrchu probíhají chemické procesy, které ničí ozon ve stratosféře.
Upřesnění: Západními větry je myšlen směr jejich proudění na celé severní polokouli, nikoli na samotném severním pólu. Kole pólu tím vznikl silný tzv. polární vír (vortex), ve kterém rotuje velmi studená masa vzduchu.
S úbytkem ozonu nad Antarktidou se přitom lidstvu daří úspěšně bojovat. V roce 2019 NASA oznámila, že jižní ozonová díra je nejmenší od roku 1982, kdy byla objevena.
