Telefon, chytré hodinky, notebook a třeba i akční kamera. To jsou všechno přístroje obsahující akumulátory, o které je potřeba se alespoň trochu starat.
Každý článek je tvořen dvěma (zpravidla, existují i hodně speciální výjimky) elektrodami: kladnou a zápornou. A elektrolytem, což je prostředí mezi elektrodami – může to být vakuum, plyn, nějaká kapalina (třeba „kyselina“ v autobaterii), ale nejčastěji už je to látka nejvíce připomínající gel.
Řízená chemická reakce dovolí ze článku odebírat proud, přičemž pokud jde o primární článek, je reakce přirozeně nevratná. U sekundárních (nabíjecích) článků je reakce do jisté míry obousměrná, tedy že se při dodání elektrického proudu chemické vazby rozbijí a vrátí se do původního stavu. Z logiky věci vyplývá, proč se akumulátory opotřebovávají: chemická reakce na jednu nebo druhou stranu nikdy neproběhne na 100 %.
Omluva / výmluva
V obecné komunikaci je akumulátor a baterie synonymum, byť technicky nejde o totéž. Dovolím si tedy držet se zaběhlých slovních spojení a nepoužívat za každou cenu správný výraz, který by vás mohl mást. Berte to jako omluvu/výmluvu, že budu termíny používat fakticky špatně.
Je to jako udělat z horského potůčku destilovanou vodu a pak se ji ze získaného vodního kamene pokusit zpět mineralizovat. U obou typů článků je velmi důležité používat jednotlivé komponenty v co nejvyšší kvalitě, tedy s minimem prvků a sloučenin, které tu nemají co dělat. Tyto parazitní součásti totiž pochopitelně ovlivňují chemickou reakci, mohou vytvářet další nežádoucí sloučeniny atd. Čím je materiál čistější, tím je chemická reakce předvídatelnější a u nabíjecích článků snese i více opakování.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně
