Veletrh se jako obvykle někomu líbil a jinému ne. Místo posudku proto raději několik poznámek na okraj.
Od novinářů se očekává, že po ukončení velké veletržní akce provedou její „vyhodnocení“, a pokud možno vyřknou nějaký verdikt čili rozsudek. (Novináři tak skutečně obvykle učiní.) Hodnotit takovou akci je ale jako hodnotit například léto: někomu vyhovovalo skvěle, někdo je naprosto zklamaný, třetího se netýkalo, čtvrtý jeho povětrnostní výkyvy vášnivě prožíval - a všichni mají pro své názory logické a smysluplné argumenty. Proto se
vyhodnocení Invexu raději zdržím a omezím se na několik poznámek.
Veletrh je jako biograf: kdo neví, na co jde, bude zřejmě zklamán. Překvapuje mě, jak se (po těch letech!) stále objevují stejné hlasy a hlášky: (zase) jsem tam jel a (zase) tam nic zajímavého nebylo. Pro rozumného člověka totiž tato situace nemůže nastat, neboť veletrh je kino s předem známým programem: vím, co hrají, vím, co tam bude, takže buď jedu najisto, nebo tam nejedu (sice zklamán, ale ušetřím si cestu do Brna). Seznam vystavovatelů a hlavních exponátů či vystavovaných značek je přece znám dopředu a je vyvěšen na webu; pokud vysloveně toužím po nějakém předmětu, vystavovateli nebo osobě (například hostesce), mohu si přímo předem ověřit, zda tam bude, nebo ne.
Vystavovatel se mi nevěnoval. Asi kašlou na své zákazníky. Stále ještě přežívá dojem, že Invex je něco jako cirkus Berousek ve větším provedení: že k potěšení a obveselení platících diváků budou všichni manažeři v kravatách metat kozelce a strkat hlavy do lví tlamy. Samozřejmě že spousta vystavovatelů se takto chová (např. domácí producenti software pro koncové uživatele): na softwaru je velká marže, každý prodaný kus je prakticky čistý zisk, takže kolemjdoucí chytáme za rukáv a věnujeme se jim. Spousta jiných vystavovatelů, a jsou to zejména (ti tak často kritizovaní) hardwaráři, podniká jinak – jsou to výrobci nebo distributoři, jednají pouze se svými prodejci a na koncového zákazníka jaksi nejsou stavění. Chápu samozřejmě roztrpčení člověka, který jel z Tachova, aby si popovídal o některých pozoruhodných aspektech switchování základní desky Abit, a je tak nějak zdvořile odmítnut. Netuší totiž, že distributor, u kterého se zastavil, má v sortimentu 12 000 položek a jeho hrubý zisk na této desce činí 8 korun, čistý 3,70, a distributor zase nechce být tak neslušný, aby mu to přímo a do očí řekl.
Tak jak to tedy bylo letos? Chválíme doprovodný program. I když výše zmíněný hypotetický zákazník z Tachova nakonec toto pochopí, na věci to nic nezmění – Invex pro něj, přestože je obrovský fanda do počítačů, nebude zajímavý. Musíme ale uvést, že veletržní správa se už pro tyto návštěvníky v posledních (cca třech) letech snaží cosi dělat a letos zaznamenala zase znatelný pokrok, který si zaslouží pochvalu. Hovoříme o doprovodném programu, který byl veletržní správou zčásti organizován (plně hrazen), nebo podporován (částečně hrazen, např. poskytnutím plochy zdarma a mediální podporou).
Doprovodné akce byly letos bohatší a pestřejší než jindy a bylo jich také více. Stále sice nejsme na úrovni velkých amerických „Conference and exhibition“ (všimněte si pořadí slov, takto jsou tyto veletrhy obvykle pojmenovány a prezentovány): akce o zlomkové velikosti Invexu vypadají tak, že kromě veletržních sálů probíhají každou minutu, každý den i desítky konferencí, školení, seminářů a prezentací současně, a jejich celková návštěvnost vysoce převyšuje návštěvnost samotného veletrhu (tj. většina návštěvníků jich navštíví víc). Tam ještě nejsme, ale je potěšitelné, že Veletrhy Brno přecházejí od rétoriky k činům a do doprovodného programu investují část svých příjmů z veletrhu.
Méně návštěvníků, méně vystavovatelů… jde Invex do záhuby? Dle očekávání bylo letos méně vystavovatelů, obsazené pavilony byly viditelně prořídlé. Dostavilo se zřejmě (dle předběžné zprávy) i méně návštěvníků – znamená to, že se veletrh pomalu řítí do záhuby? Měli by možná hodnotit ti, kteří chodí i na jiné výstavy, v Praze, Brně, Olomouci, Budějicích nebo jinde – na takové, kde se dosažených 20 000 návštěvníků hodnotí jako skvělý úspěch a kde se seznam vystavovatelů vejde na tři stránky. První fotbalová liga se také nepřestává hrát proto, že teď chodí tři tisíce lidí na zápas, zatímco za první republiky jich chodilo třicet tisíc. Invex je zjevně za svým historickým vrcholem (důvody známe), význam veletržních akcí celosvětově mírně klesá, ale k osudu Comdexu, který byl letos zavřen, má brněnský počítačový veletrh ještě hodně daleko.
Neočekávám, že bude návštěvnost Invexu prudce klesat. Klesající atraktivnost oboru IT totiž lze vyvažovat: jednak rozšiřováním zajímavých doprovodných akcí (to veletržní správa dělá) a jednak snižováním cen vstupenek, respektive zvyšování podpory návštěvnosti (např. podpora tradičních školních zájezdů i spolufinancováním, hromadné vstupenky pro zájezdy atd.). Při rozumném úsilí ze strany veletržní správy neklesne v dohledné době návštěvnost Invexu pod 100 000.
Ovšem: bez vystavovatelů by nebyl ani Invex, ani návštěvníci. Vystavující společnosti se v názoru na to, jak se jim veletrh vyplatil, jako obvykle liší: najdeme mimořádně spokojené firmy (např. velký domácí softwarehouse Cígler Software, který označil tento Invex jako nejúspěšnější), najdeme mimořádně nespokojené firmy. I když se mně subjektivně zdálo, že nepatrně převládá nespokojenost (tj. účast firem bude příští rok zase o něco menší), nebyl tento jev výrazný. Existuje nepochybně velmi mnoho firem, zejména oslovující zákazníky-konzumenty, které se drží jednoduché rovnice: pokud přijede sto tisíc lidí a nebudou to samí školáci, budeme tady.
Pokračování zítra...
