Komunistická země adoptuje Internet překvapivě rychle.
Čína je zemí kontrastů: u vlády komunističtí hardlineři z brežněvovské éry, političtí odpůrci jsou krutě pronásledovaní, o genocidě v Tibetu ani nemluvě, a přesto se v zemi rozmáhá jakýsi plíživý kapitalismus, doprovázený také nebývalým vzrůstem užívání Internetu. Jako kdyby zde byla učiněna dohoda: ideologii a „vedoucí úlohu“ nechte nám, my vám povolíme v tom ostatním. 22,5 miliónu internetových uživatelů znamená sice jenom dvě procenta celkové čínské populace, ale vzhledem k obrovské chudobě většiny Číňanů a k tomu, že v nesrovnatelně blahobytnější ČR je na Internetu nějakých 8 %, to je vysoké číslo. 3,6 mil. Číňanů používá k připojení pevnou linku, 15,4 dial-up, zbytek kombinuje obojí. Tak jako v jiných převážně zemědělských zemích se užívání Internetu soustřeďuje do velkých měst – samotný Peking (s přibližně 1 % celkové populace) hostí čtvrtinu všech čínských uživatelů Internetu, Šanghaj dalších 10 %. Čína, na rozdíl od prvních internetových let, už není odříznutá od zbytku světa – mezinárodní „traffic“ činí skoro tři miliardy bitů dat za sekundu (2799 mbit/s). Hodně zajímavé je, že šedesátiprocentní většina uživatelů přistupuje k Internetu z domu, jen 40 % z práce. Internetové obchodování v Číně zatím moc nebují – jen zlomek Číňanů zatím na Internetu něco nakoupil a značná část z nich hlásí špatné zkušenosti.
Přesto, že internetové připojení v Číně trpí velice špatnou kapacitou linek, zejména do zámoří, a cenami, které by byly pro našince téměř „nezaplatitelné“, je nesmírně populární a žádané – pro nesvobodnou zemi to je jedna z mála cest ke svobodě, pro lidi žijící někde v provincii, pět tisíc kilometrů daleko k nejbližší hranici, možná i cesta jediná.
