Mohu si z Rapidsharu nebo P2P sítě legálně stáhnout muziku nebo film? Je to legální a co ve skutečnosti praví autorský zákon? Přinášíme druhý díl našeho seriálu.
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Computer. Jeho autory jsou náš redakční kolega David Sláma a Martin M. Boček.
Český autorský zákon není zrovna dvakrát vydařený, není tedy divu, že v jeho souvislosti dochází k šíření často neuvěřitelných nesmyslů. Nebo to nesmysly nejsou? Pojďte se podívat, co vlastně s autorským zákonem chráněnými věcmi smíte, co nesmíte a co vám kdo může.
V první části jsme se věnovali licencím smlouvám s koncovým uživatelem (EULA), a tvorbě kopie programu pro vlastní potřebu. Dnes si konečně zodpovíme pravděpodobně nejčastější dotaz současného surfaře s rychlým internetem. Mohu si stahovat legálně muziku a filmy z Rapidshare a podobných služeb?
Článek jsme opět rozdělili do několika otázek a na výběr toho nejlepšího se můžete podívat v našem videospeciálu Týden Živě z posledního březnového víkendu. Kompletní článek najdete ve vydání 6/09 časopisu Computer.
Mohu si z internetu stáhnout hudbu nebo film?
Nejdříve k pojmu „užití díla“. Podle § 12 autorského zákona (AZ) má právo dílo užít jen autor, případně ten, komu autor poskytne oprávnění. Užitím díla se rozumí například jeho provozování, rozmnožování, půjčování atd.
Důležitý je pak § 30 AZ, který v odstavci 1 a 2 říká:
(1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.
Stahovači hudby a filmů tímto mají vyhráno – pakliže jen pro sebe zkopírují třeba hudební album nebo nejnovější film, nic se neděje, situace je podobná, jako když si nahrajete na kazetu či DVD film z televize. Podmínkou je, že takto vytvořenou kopii budete využívat jen vy, tedy nebudete třeba stáhnutý film pouštět veřejně (natož vybírat vstupné), nebo za poplatek půjčovat dalším lidem.
Jak je to s P2P sítěmi a torrenty?
Jak vyplývá z citovaného ustanovení § 30 AZ, kopírování je možné jen pro vlastní potřebu, zákon již neumožňuje nabízet ke stažení/kopírování dál – to by už bylo užití díla, na které má právo jen autor (a ten, komu autor poskytne oprávnění). V případě P2P (peer-to-peer) sítí a torrentů dochází ke sdílení obsahu či rovnou k nabízení díla ostatním uživatelům při stahování nebo i po něm. Proto využitím těchto sítí porušíte český autorský zákon. Pro stahování hudby a filmů tedy musíte využít přímých prostředků, jako je například server RapidShare, případně pořizovat kopie z fyzického nosiče.
Nějakou dobu probíhala mezi odbornou veřejností debata o tom, zda je možné tohle omezení aplikovat i na tyto typy sítí, kde zpravidla dochází jen k přenosu shluku digitálních dat představujících část díla, jež jsou samostatně v podstatě k ničemu. Velká část formátů ovšem umožňuje zobrazení či přehrání i části souboru, takže se nakonec většina přiklonila k variantě, že zmíněné sítě umožňují užití i části díla, což je zákonem chráněno také.
Proč bych měl stahovanou hudbu někde kupovat?
V posledních letech zaznamenává značný růst segment tzv. stahované hudby – iTunes Store se v naší zemi ještě nějakou dobu nedočkáme, směle ale můžeme využít obchodů se stahovanou hudbou jako například i-legálně.cz. Uživatelský komfort je pak citelně narušen nutnosti z větší části stahovat WMA soubory chráněné DRM ochranou a pochopitelně nutností za hudbu zaplatit. První problém se aktivně řeší a je pravděpodobné, že brzy bude běžný i u nás nákup MP3 souborů, navíc za přijatelnější ceny.
České i-legalne.cz s elektronickou disktribucí muziky
Pravdou však zůstává, že dokud naše zákony budou umožňovat stahovat hudbu (a filmy) zadarmo, není v podstatě důvod uvažovat o placených variantách. Výjimkou jsou snad jen situace, kdy chcete podpořit své oblíbené umělce (a smíříte se s tím, že větší část vašich peněz skončí u vydavatele) nebo byste rádi do své poličky hezkou krabičku s překrásným bookletem.
Hádanka: poznej definici!Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných, či nezpracovaných, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem. Netušíte, o čem je řeč? Není divu. V každém případě vězte, že touto kouzelnou formulací se zákonodárce pokusil definovat film. Asi. A snad i podobná díla, třeba hudební videoklip. Možná. |
Tak já si stáhnu rovnou i ten nový Photoshop
Přes naprostou jednoznačnost, s jakou zákon odlišuje software od ostatních druhů autorských děl, se na internetu stále objevují „zasvěcené“ články o tom, jak jsou naše zákony bezva (případně děravé), protože si díky nim můžete stáhnout v podstatě vše.
Pokračujete-li ve čtení oblíbeného § 30 AZ, dočtete se hned v odstavci 3, že:
Nestanoví-li tento zákon dále jinak, užitím podle tohoto zákona je užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby (…) včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu…
Tohle je výjimka z pravidla, kterou zákon jasně říká, že kopírovat můžete ledacos, ale software rozhodně ne. Doufáte-li v nějakou záchranu plynoucí z formulace „nestanoví-li tento zákon jinak“, pak vězte, že výjimky z výjimky (v autorském právu zcela obvyklou věc) najdete v ustanovení § 66 AZ.
Stáhl jsem si film a na začátku se píše, že jsem ho ukradl. Proč?
Z části jsou důvody v právní úpravě jiných zemí, např. v USA není možné ani přímé stáhnutí některých věcí jako u nás. Z části je důvodem silná lobby vydavatelů, kteří pochopitelně nebudou podporovat šíření hudby a filmů, které vám umožňuje jim nezaplatit. A není divu: vy sice stažením žádný zákon neporušujete, nicméně ten, kdo dílo na internetu vystavil, už ano.
Warcenter, jedno z nejznámějších českých warez doupat
Jiný problém nastává se samotnou terminologií. Odpůrci stahování, ať už legálního, nebo nelegálního, často a rádi operují s pojmem krádež. Co na to trestní zákon? Ten v § 247 definuje krádež jako přisvojení cizí věci tím, že se jí někdo zmocní. Z právního hlediska tedy o stažení jako o krádeži mluvit nelze. I selský rozum hodnotí věc podobně – přeci jen při krádeži odněkud něco fyzicky zmizí, při kopírování však nikde nic nechybí. Nesporný je ale vznik škody majiteli autorských práv, přičemž argumenty typu „sice jsem si to stáhnul, ale nikdy bych si to nekoupil“ jsou přinejmenším přitažené za vlasy.
Stáhnout a nahlásit?V souvislosti s rostoucí oblibou stahování hudby a filmů z internetu a umisťováním odkazů všude možně se příležitostně objevuje další právní otázka. Kdo někam na internet umístí hudbu či film ke stažení, se bezesporu dopouští trestného činu podle § 152 trestního zákona. Když tedy někdo narazí na odkaz ke stažení, má povinnost daný čin nahlásit? Neoznámení trestního činu upravuje trestní zákon v § 168, kde taxativně vymezí závažné trestné činy, jejichž nenahlášení je trestným činem podle tohoto ustanovení. Podstatné je, že porušování autorského práva v tomto výčtu není, povinnost nahlásit odkaz ke stažení nějakého autorského díla tedy neexistuje. Je třeba však nezapomenout, že další šíření takového odkazu už trestné je, i kdybyste sami kopii ke stažení nevytvořili. Vyplývá to z ustanovení § 89, odst. 1 trestního zákona, který stanoví, že trestným činem se rozumí (…) též pomoc. |
Stahuji hry z warezu a ty, které se mi líbí, si pak koupím.
Jsem kriminálník, nebo jen blázen?
V této chvíli by již mělo být jasné, že stahováním dochází k porušení autorského práva s rizikem postihů, o nichž si povíme v otázce č. 14. Současně ale podobný postup podle svých slov praktikují mnozí návštěvníci různých internetových fór, kde se o takovémto chování dočtete. Dodatečné koupení si hry představuje jisté morální zadostiučinění, rozhodně však neřeší předchozí porušení zákona, a už vůbec se netýká her, které si dotyčný posléze ani nekoupí.
Zároveň je to chování, které obvykle nemá racionální opodstatnění. Pro vyzkoušení her jsou k dispozici demoverze a o hře podrobně píší mnohé tištěné i internetové magazíny (jako například Doupě.cz), takže si každý může najít dostatek informací k rozhodnutí, zda koupě dané hry má, nebo nemá smysl.
Kašlu na to – stahuju, pálím, prodávám… Co mi můžou?
Je toho poměrně dost. Chcete-li zasahovat do autorských práv, důvěrně se seznamte s ustanovením § 152 trestního zákona:
1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch, nebo
b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu.
Přeloženo do srozumitelnějšího jazyka: Jestli to s přepalováním apod. nepřeženete, máte šanci vyváznout jen s pokutou a zpravidla se zabavením počítače. Pakliže se ale chcete pirátěním živit, připravte se i na několik let v chládku nebo aspoň s tučnou pokutou. Nakonec jistě máte v živé paměti ne až tak dávnou aféru s rozšířením filmových Simpsonů natočených přímo v kinosále.
Věznice Mírov a Bory vypadají hezky pouze zvenčí (Zdroj: Vězeňská služba ČR)