Jenže ta unikátnost prakticky nic neznamená. Asi jako když si doma udělám databázi a tam napíšu, že Slunce patří Frantovi Vopršálkovi. Změní se na světě něco? Bude to tam zapsané, nikdo to nezmění, ale to je tak všechno. Vlastnictví má smysl, pokud tím člověk získá něco svého, může si s tím dělat co chce a ostatní mu do toho nemohou zasahovat. U fyzických věcí je to jednoduché, u digitálních tohle nejde už z principu, tam je jediná obrana to vůbec nezveřejňovat. Jak se někde něco zobrazí, tak je bez šance zabránit dalšímu šíření, tvorbě parodií či jiných odvozených děl atd. Třeba software taky někomu patří a uživatel u komerčního většinou platí jenom za to, že ho smí používat. Jenže prakticky nemůžete nikomu zabránit v tom, aby to nakopíroval komu chce. Pokud tam není implementovaný nějaký ochranný systém, kdy to jinde fungovat nemůže (třeba licence vázaná na hw nebo uživatele), tak jste bez šance zabránit šíření. Ale jako byznys to je vymyšlené fakt dobře, dostávat peníze za nic.