Může Office běžet bez licencovaných Windows?

Bonmot praví, že na Windows je nejlepší Office, a má pravdu. Pohled uživatele je, že nepoužívá „Windows“ (nebo, přejete-li si, „Linux“), ale program – a nejčastěji používané programy jsou dnes kromě internetového prohlížeče právě kancelářské programy z populárního balíku od Microsoftu. Linux není rovnocennou náhradou Windows právě proto, že není domovem potřebných programů: všimněte si, že je použito slovo „rovnocennou náhradou“, nikoli „zda se mu vyrovná“. Microsoft se pochopitelně brání nejen zlepšováním funkcí Office (např. její programovatelnost ve VBA, což je regulérní a silný argument proti konkurenci), ale také znesnadňováním kompatibility u populárních datových formátů (.doc, .xls, OLE objekty).

Programátorská skupina nazvaná CodeWeavers („snovači kódu“) ale tvrdí, že přišli na způsob, jak umožnit provoz Microsoft Office a také Lotus Notes na Linuxu bez potřeby jak emulátoru Windows, tak potřebné licence na tento operační systém. Software má název CrossOver Office je již k dispozici; firma jej chce prodávat systémovým integrátorům, velkým korporacím, konzultačním firmám a propagátorům technologie hubeného klienta. Programátoři tvrdí, že přišli na princip, jak to lze obejít, takže postupně budou následovat další programy umožňující chod jiných windowsových aplikací na Linuxu. První verze podporuje starší Office (97, 2000), až pak přijde na řadu nová Office XP. Firma využívá některé možnosti, se kterým přišel známý, ale bohužel nepříliš šikovný emulátor WINE; CrossOver Office stojí 55 dolarů, což zase není zanedbatelná cena vzhledem k tomu, že se snaží nahrazovat Windows pro potřeby jediného, i když významného programu: Microsoft Office.

Zpráva vypadá na první pohled jako nalezení průlomového řešení, ale je rozumné zatím zůstat v klidu, protože v řešení může být spousta „ale“: rychlost, kvalita, neporuchovost, vazba Office na funkce jako je tisk, e-mail, už zmiňované populární OLE objekty a desítky dalších jemností jsou věci, na kterých si může řešení vylámat zuby podobně jako WINE. Nesmíme ale přehlédnout velmi důležitý signál: existence několika více či méně úspěšných a stále se zlepšujících pokusů o emulaci a nahrazování Windows znamená, že se to dříve nebo později podaří kvalitně. Tyto programy a pokusy nejsou ničím jiným než „prvními verzemi“ produktu, a jejich nefunkčnosti jsou pouze dětskými chybami, nikoli důkazem, že to nejde, ale naopak potvrzením, že to jde nebo alespoň že to půjde.

Co může proti tomu dělat Microsoft? Zbraní má požehnaně. Může hledat právní argumenty, neboť je držitelem autorských práv a řady patentů na své produkty; emulace s tím často bývá na štíru, to už historie ukázala. Může využít marketingové síly a hlasitě poukazovat na chyby a nekompatibility emulátorů (vždy se nějaké najdou, vždy se najdou postupy, které emulátor snadno shodí, zničí rozdělanou práci atd.). Může provádět častěji různé update svých produktů (Windows, ale zejména Office) přes Internet, při kterých bude provádět různé změny ve funkcích, kde Office s Windows komunikují, a emulátor nebude stíhat držet krok, případně to bude komplikované a neobratné. Ale i bez těchto protitahů může tržní úspěch podobného emulátoru nastat jen v případě, kdy se bude skutečně jednat o téměř univerzální, pro většinu běžných programů kvalitně, rychle a bezchybně fungující program. A od toho jsme ještě dnes dost vzdáleni.