Zejména nedávné objevy umožní držet neuvěřitelný růst výkonnosti počítačů dlouho do budoucnosti.
Zejména nedávné objevy umožní držet neuvěřitelný růst výkonnosti počítačů dlouho do budoucnosti.
Zhruba před rokem jsme se mohli setkat s některými pochybnostmi o budoucím růstu výkonnosti počítačů. Vědci i analytici uváděli, že nad dva gigahertzy už takt čipu může z čistě fyzikálních důvodů těžko vystoupat, že obdobně špatné to bude i se zmenšováním tloušťky křemíkové vrstvy („wafer“), a že tedy je další zdvojnásobování výkonu každý rok a půl (známý Mooreův zákon) ohroženo. Další růst by pak měl spočívat spíše v odstraňování dalších úzkých hrdel, jako je rychlost přístupu k paměti, práce s cache, rychlost pevného disku, rychlá grafika, multiprocesorové počítače atd.
Za rok se – zejména s ohledem k nedávným objevům v polovodičových technologiích – tento pohled zajímavě změnil. Intel sám nyní tvrdí, že za patnáct let budou dnešní paměťové čipy obsahovat 64 miliard tranzistorů (!), což je tisíckrát více, než je dnešní standard; procesory poběží na taktu 3,6 gigahertzu, zhruba osminásobku dnešní běžné rychlosti. Rovněž se zdá, že vrstva kysličníku křemičitého, fungujícího jako izolant, může klesnout až na tloušťku dva atomy (!!) silnou, což přinese další možnou miniaturizaci a tudíž zrychlení přenosu dat. Hlavním přínosem k dnešnímu optimismu však je – kromě dnes již celkem etablovaných „měděných“ čipů – nedávný objev učiněný na kalifornské univerzitě z Berkeley, který umožní tvorbu až čtyřistakrát menších tranzistorů než dnes.
Je dobré podotknout, že situace bude spíše ještě lepší, než je dnešní předpověď. Ta totiž vychází ze současného stavu vědomostí a je téměř jisté, že nás v příštích letech čeká mnoho dalších technologických objevů, které mohou nadále zlepšit výkonnost strojů.
Jaké může mít toto zvyšování výkonu důsledky? Počítáme-li dobře, budou počítače za patnáct let tisíckrát výkonnější než dnes; dnes se ale můžeme nanejvýš zeptat, co s takovým výkonem bude uživatel v kanceláři dělat. Výrobci software ale samozřejmě budou vědět, co s tím: především se bude zlepšovat uživatelské rozhraní, rozpoznávání hlasu a hlasová syntéza, mnoho se ještě musí učinit v grafice. Zvyšování kapacity paměťového čipu může přinést jednu podstatnou změnu – pokud se místo dnešního (například) 64megabajtového čipu budou do počítačů instalovat čipy 64gigabajtové (!), možná zmizí potřeba pevného disku v běžných počítačích – běžné operace budou prováděny v paměti a ukládat se bude na Internet nebo na lokální vypalovačku DVD. Protože se díky výkonnosti čipu či základního čipsetu na něj zřejmě přesunou i činnosti grafické karty, síťové karty a modemu (to ostatně vidíme už dnes), bude možné jednak další podstatná miniaturizace stroje (možná zmizí veškeré mechanické točivé prvky počítače), a tedy jeho další zlevnění.