Monitory CRT vs. LCD

Michal Politzer: Nemáte LCD monitor, že? Škoda – já také ne. A přitom bychom si je všichni zasloužili; bohužel panely LCD zatím levnější nebudou. Zatímco se před pár lety zdálo, že klasickým monitorům odzvonilo, dnes je stále máme všichni na pracovních stolech – já, můj kolega, šéfredaktor, moji přátelé, prakticky skoro každý.

Komu se ale poštěstilo pracovat alespoň na chvíli s panelem z tekutých krystalů, tomu se už zpátky ke kulatém akváriu nechce. Je však budoucnost skutečně v LCD?

Monitory se drží trhu a uživatelů zuby nehty a za poslední dva roky, kdy je měly vystřídat panely, se velice zdokonalily: jsou ploché, poskytují stabilní obraz, dokonalejší stínítka zvyšují ostrost, speciální antireflexní povrchy odstraňují odlesky. Zdá se, že v mnohém dohnaly tolik zbožňované panely LCD. Zapomeňme na chvíli na cenu a podívejme se, jaké jsou ještě rozdíly mezi monitory založenými na principu katodové trubice (CRT) a panely LCD:

• Panely nikdy neměly problémy s plochostí; monitory jsou však nyní už tak ploché, že žádné zakulacení téměř nepozorujete.
• Panely poskytují v rozlišení, pro které byly vyrobeny, velmi ostrý obraz; monitory však dokáží ostrý obraz nabídnout v několika rozlišeních, a to i vyšších než panely LCD se stejnou úhlopříčkou.
• Panely poskytují stabilní obraz i při nízkých frekvencích (60 Hz je naprosto postačujících); monitory jsou stabilní jen při vyšších frekvencích (ideálně od 85 Hz nahoru), které jim v současnosti nečiní problémy – problémy však může mít grafická karta (s novým monitorem je tak často nutná i koupě nové grafické karty).
• I moderní monitory mívají problémy s geometrií; u panelů to díky pravoúhlé mřížce pixelů úplně odpadá.
• Povrchy dnešních monitorů jsou matné a antireflexní, stejně jako panely tak odrážejí minimum okolního světla.
• Setrvačnost byla vždy nevýhodou panelů LCD. Dnešní odezva je však již tak nízká, že lze na panelech hrát hry a sledovat filmy; monitory CRT problémy s dlouhou odezvou nemají.

V čem jsou tedy panely LCD stále lepší? Určitě je to spotřeba – příkon panelů se pohybuje v jednotkách wattů, monitor takových nízkých hodnot dosáhne maximálně v režimu stand-by. Místo, které zabere panel, je ve srovnání s monitorem až směšné; některé modely je možné dokonce pověsit na zeď nebo je lze otočit o devadesát stupňů a lépe tak zobrazit kompletní stránku papíru. Zkuste si otočit monitor se štěrbinovou obrazovkou a nebudete se stačit divit. Vytáhli jste někdy monitor z krabice jednou rukou? U osmnáctipalcového panelu o hmotnosti menší než 10 kg to není problém; navíc největší hmotnost má většinou podstavec panelu – to proto, aby při zakymácení stolu nespadl na zem.

Ač se to nezdá, panely mají také svoje nevýhody. Jde zejména o nakousnutý problém jiných rozlišení, než pro jaké byly vyrobeny. Obraz se pak interpoluje mezi pixely displeje a je to znát. Pokud si myslíte, že nižší rozlišení nepotřebujete, vyvedu vás z omylu: hry se běžně provozují v rozlišeních 640 × 480, 800 × 600, výjimečně 1 024 × 768. A co pak na panelu s rozlišením 1 280 × 1 024? Panely jsou zatím spíše určeny na práci a tomu jsou také přizpůsobeny.

Horší je to s provozováním panelů LCD v místnosti se špatnými světelnými podmínkami (nikoli špatnými ve smyslu „málo světla“): dopadající sluneční paprsky sice nezvládne přerazit ani klasický monitor, ale v hodně osvětlené místnosti lze monitor „přešťavit“ a máte zase obraz. Na panelu můžete točit kolečkem Brightness kam chcete…

Nemalou nepříjemností panelů je též omezený úhel pozorování – pokud se na displej díváte z úhlu, uvidíte například tmavé oblasti inverzně, tedy světlé. Zde je však vidět pokrok výrobců panelů: některé modely nabízejí i více než 170stupňový úhel v horizontálním i vertikálním směru.

A proč jsou panely LCD stále tak drahé? Technologie výroby displejů, které se do panelů montují, je velice komplikovaná. K tomu přistupuje i vysoká chybovost při výrobě – panel se špatnými pixely se zkrátka vyhodí, např. Nokia povoluje maximálně čtyři vadné pixely. Přidáte-li k omezené nabídce poměrně vysokou poptávku (výrobcům notebooků nezbývá nic jiného, než kupovat displeje), pak cena plně odráží zákony tržní ekonomiky…

Panel si před vlastní koupí nechejte předvést a nespěchejte. Jednotlivé kousky sice při finální kontrole bývají pečlivě prohlíženy, ale tak choulostivé zařízení se mohlo poškodit až cestou:

• Vadné pixely: nechejte si zobrazit jednolité barvy (bílou, červenou, zelenou …) na celé ploše monitoru a pozorně se dívejte, zda svítí stejně jasně všechny pixely.
• Rozmazané čáry: dlouhé čáry se mohou na kontrastním pozadí rozmazávat, dobré panely to ale nedělají! Zobrazte si černý čtverec uprostřed bílého pozadí (dobře poslouží i libovolné windowsové okno na bílé ploše). Okraj by neměl být rozmazán do bílé plochy ani v horizontálním ani ve vertikálním směru.
• Nerovnoměrné podsvícení: Zobrazte si černou plochu. Při zapnutém displeji patrně nebude zcela černá, měla by ale být rozhodně rovnoměrná. Lehce jasnější rohy lze prominout.
• Pokud obraz není ostrý, ale rozmazaný nebo se dokonce chvěje, pak zkontrolujte, že grafická karta je nastavena na rozlišení a zejména frekvenci, pro kterou výrobce panel optimalizoval. U rozlišení 1 024 × 768 to bývá 75 Hz.

Zdroj: Computer 23/99