Rok 2020 ještě ani pořádně nezačal a už přinesl nový rekord v podobě dne s nejvyšším obsahem oxidu uhličitého v atmosféře za celou historii naší pozemské existence. O události informuje Gizmodo, který odkazuje na měření havajské observatoře Mauna Loa.
Rekordní množství oxidu uhličitého v zemské atmosféře bylo naměřeno v úterý 21. ledna a jeho hodnota je 415,79 ppm (parts per million, což je výraz pro jednu miliontinu). Překonání dosavadního denního maxima není překvapením, ale jen podtržením skutečnosti, že uhlíkové emise neustále rostou, ačkoli by měly klesat.
Přirozené i nepřirozené vlivy
Množství oxidu uhličitého v atmosféře se v průběhu roku přirozeně mění. Od podzimu do jara, kdy dochází k rozkládání rostlin, stoupá, v průběhu jara a léta pak klesá, neboť vegetace „vysává“ CO2 ze vzduchu. Dokud člověk nezačal emitovat skleníkové plyny, byl tento cyklus řízen přírodními procesy.
Vliv rostlin a stromů se sice projevuje i v současnosti, nicméně emise uhlíku nyní značně ovlivňuje lidská činnost, která se podílí na jejich soustavném růstu. Pokud tedy sečteme vlivy přirozeného cyklu a emisí, můžeme v dohledné době celkem spolehlivě očekávat dosažení dalších rekordních hodnot.
Obvykle bývá denních rekordů dosahováno v březnu nebo dubnu, nicméně loni byla nejvyšší hodnota zaznamenána 11. května. Vědci z Mauna Loa Observatory tehdy zjistili, že množství oxidu uhličitého v atmosféře vůbec poprvé překonalo hranici 415 ppm. Před rokem 2015 přitom množství CO2 nikdy nepřekročilo hladinu 400 ppm.
Dlouhodobé hledisko
Ti, kdož nesouhlasí s tvrzeními, že za stávající klimatické změny může do značné míry člověk, často argumentují příliš krátkou dobou měření. Například zmíněná observatoř Mauna Loa sleduje hodnoty oxidu uhličitého od roku 1958, tedy něco málo přes šedesát let. To je směšně krátká doba, vezmeme-li v úvahu, že Země existuje asi 4,5 miliardy let a člověk po ní chodí řádově miliony let.
Vědci však čerpají informace i z dalších zdrojů – například ze vzduchových bublinek, zachycených v ledovcích. Ty jim umožňují zjistit množství CO2 v atmosféře až 800 000 let zpátky. Po většinu této doby zůstávaly průměrné hladiny oxidu uhličitého pod 280 ppm.
Situace se však velice rychle změnila během průmyslové éry, kdy lidé začali spalovat fosilní paliva. I přes jasná rizika, která představuje atmosféra zatížená oxidem uhličitým, emise rostou rychleji a rychleji. Dokud bude do ovzduší emitován uhlík, je prakticky jisté, že můžeme čekat dosažení dalších rekordních hodnot.
