Příliš málo příjmů a příliš velká rizika.
V poslední době ne zrovna potěšitelnými zprávami stíhaná elektronická (internetová) komerce obdržela další úder – ukazuje se, že tolik opěvovaná technologie mikroplateb má ještě velice daleko k realizaci, a že ji řada firem opouští, i když možná dočasně.
Mikroplatby (micropayments) je technologie, která umožňuje automatické kasírování po částkách v řádově desetnících za nejrůznější úkony, jako je například čtení elektronických médií, poslouchání hudby z Internetu atd. Při standardním řešení, kdy se s každou platbou pracuje jako s účetním dokladem (vystavení, zaúčtování atd.) stojí účetní úkony spojené s platbou řádově desetikoruny – tudíž je samozřejmě apriorně ztrátové takto pracovat s malými, desetikorunovými částkami. Mikroplatby by měly umožnit plynulý přítok těchto peněz z jednoho účtu na druhý.
První firmy, které se na problematiku mikroplateb vrhly, svoji činnost buď přímo a veřejně zastavily (First Virtual, CyberCash) či v ní nepokračují tak rychle a jednoznačně (DigiCash ad.). Hlavní brzdou je to, že se ukazuje, že hlavní potenciální příjmová skupina, tj. elektronická média, získává snáze peníze tím, že inkasuje příjmy z reklamy a obsah dává zcela zdarma. Je vůbec sporné, zda se někdo ze silně konkurenčních oblastí (např. elektronické časopisy z oblasti počítačů) odváží chtít platbu za přístupy, protože čtenáři se okamžitě obrátí ke konkurenci, která nabídne v podstatě totéž zadarmo. Další oblasti, jako je video či hudební proudy přes Internet, pak ještě nejsou technologicky zralé; svou negativní roli hraje i malá propustnost linek.
Mikroplatby se také zdají jako finančně nevýhodný model – příliš málo příjmů a příliš velká rizika, například bezpečnostní. Díry v prohlížečích či operačních systémech jsou na denním pořádku a systémy elektronické komerce (tedy ty, které jsou míněny vážně) obvykle počítají s poměrně rozsáhlými certifikačními opatřeními, která nejsou zadarmo – ovšem má cenu je realizovat, když se příjmy budou počítat v desetnících?
Zatím jediným systémem, který vypadá jakž-takž zdravě, je Milicent od Digitalu. V současné době jej používají ve funkční podobě řádově tisíce uživatelů (ovšem, je to hrstka v moři), kteří si s jeho prostřednictvím prohlížejí placené časopisecké články, zhruba v cenách dvou centů (70 haléřů) za stránku.