Za svou existenci od konce 8. století do poloviny 11. století si vikingská civilizace připsala na vrub nejen bezpočet krvavých nájezdů, ale i ovládnutí obchodních cest a v neposlední řadě i objev a osídlení Faerských ostrovů, Islandu, Grónska a Severní Ameriky.
Na mnoha místech zanechali Vikingové genetickou stopu, která je patrná v dědičné informaci dnešních lidí. DNA dánského původu je dodnes přítomná u obyvatel Anglie, švédská DNA se rozšířila po Pobaltí a Norové zanechali svou DNA v Irsku, na Islandě a v Grónsku.
Početný mezinárodní tým vedený Ricardem-Rodroguezem-Varelou ze Stockholmské univerzity nyní provedl velmi rozsáhlý genetický výzkum lidských ostatků nalezených ve Skandinávii v druhé polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu a výsledky publikoval ve vědeckém časopise Cell.
Vyplývá z nich, že ve vikingských časech byla Skandinávie cílem migrace mnoha lidí a hrnuli se tam přistěhovalci ze všech koutů Evropy. Jejich genetická stopa se ale s koncem vikingské éry záhadně vytratila.
Masakr v Sandby Borgu
Pro studii využili vědci data o dědičné informaci sedmnácti tisíc Skandinávců, a navíc tří stovek nebožtíků pochovaných ve Skandinávii v posledních dvou tisíciletích. Významným přínosem pro celou studii byly ostatky lidí zavražděných při masakru, ke kterému došlo kolem roku 450 n. l. na ostrově Öland. Byl to jeden z nejbrutálnějších masakrů ve Skandinávii v předvikingských dobách.
Archeologové si nejsou jisti, zda útočníci byli soupeřící ostrované nebo nájezdníci zpoza moře. Jisté je, že při překvapivém útoku byly zabity desítky mužů, žen a dětí. Útočníci nechali těla svému osudu a nebožtíky nikdo nepohřbil.
Dobytá pobřežní pevnost s masivními hliněnými hradbami, známá jako Sandby Borg, zůstala opuštěná a na tomto místě už se nikdy nikdo neusadil. V Sandby Borgu získali vědci obrázek o DNA typické pro obyvatele Skandinávie z předvikingského období.
Už dříve vědci zjistili, že Skandinávie byla v dobách Vikingů, tedy zhruba mezi roky 750 a 1050 n. l., cílem imigrace ze severní Evropy a Britských ostrovů. Jak vypadala imigrace před tímto obdobím a po něm, ale jasné nebylo. V době železné totiž Skandinávci své nebožtíky spalovali a DNA přitom byla nenávratně zničena.
Obyvatelé Sandby Borgu však zemřeli za naprosto výjimečných okolností a vykopávky na švédském ostrově Öland v roce 2014 odhalily kosti obětí, které zůstaly nepohřbené, neprošly ohněm a bylo možné z nich izolovat DNA.
Týmu Rodrigueze-Varely se podařilo analyzovat genomy šesti mužů a jedné ženy zabitých v Sandby Borgu. Jejich DNA spolu se vzorky z hrstky dalších lokalit z doby železné prokázala, že několik staletí před nástupem Vikingů si byli Skandinávci geneticky velmi příbuzní a dědičnou informací se podobali současným Švédům.
Genomy z jiných míst potvrzují, že když kolem roku 750 n. l. umožnily nové plavební techniky skandinávským obchodníkům a nájezdníkům pronikat daleko mimo oblast Baltského moře, došlo k přílivu imigrantů do Skandinávie.
V různých částech Skandinávie se objevují lidé, jejichž DNA prozrazuje původ z Britských ostrovů, východního Pobaltí nebo ze Sibiře. Do oblasti Švédska a Dánska přicházelo víc lidí ze západní Evropy, naopak na ostrov Gotland přicházeli ve větší míře lidé z východu.
Tragédie Kronanu
Další jasno do přistěhovalectví z doby Vikingů vnesla jiná tragédie. V roce 1676 se švédská válečná loď Kronan převrhla a částečně explodovala. Klesla ke dnu pouhých šest kilometrů od pobřeží Ölandu. Při nehodě zahynulo nejméně šest set mužů.
Podmořský archeologický výzkum, který probíhá na místě potopení Kronanu od roku 1981, vynesl na hladinu poklad zlatých mincí z lodní pokladny, ale i textilie nebo vojenské vybavení. Vědci také našli desítky lidských koster. Ty ležely po staletí v chladných vodách s nízkým obsahem kyslíku. To ochránilo DNA natolik, že se zachovala v kvalitě srovnatelné se vzorky odebranými dnes.
Námořníci z Kronanu reprezentují průřez tehdejší švédskou společností, od důstojníků vyšší třídy až po obsluhu děl na spodní palubě. Většina koster patří mužům ve věku mezi dvaceti a třiceti lety. Švédové v té době neverbovali žoldáky a většina posádky proto pocházela ze Švédska. Jestliže výsledky analýz DNA ze Sandby Borgu reprezentovaly stav před vikingským obdobím, pak DNA posádky Kronanu vypovídá o stavu, který nastal po vikingském období.
Muži z Kronanu se svou DNA podobali moderním Švédům a sdíleli mnoho dědičné informace také s lidmi ze Sandby Borgu. To naznačuje, že imigrace z dob Vikingů nezanechala v genetickém profilu Skandinávců významnou stopu. Ve vikingských dobách sice přicházela do Skandinávie spousta lidí ze západu i z východu, ale z nějakého důvodu neměli mnoho dětí. Toto překvapivé zjištění si samozřejmě říká o bližší vysvětlení.
„Je možné, že přistěhovalci z dob Vikingů nebyli typy, které by se usadily a měly děti,“ říká Ricardo Rodriguez-Varela. „Mohli přijít například jako obchodníci nebo diplomaté nebo to byli příslušníci sociálních skupin, které neměly tendenci k zakládání velkých rodin. Takoví mniši nebo otroci potomky nemívali.“
Vědci doufají, že výsledky genetických analýz napomohou objasnit nejasné momenty historie. Zdá se, že se například podaří určit švédské vesnice, z kterých pocházeli členové posádky Kronanu. Jasněji by mohlo být i v okolnostech, které vedly k masakru v Sandby Borgu.
Římské mince nalezené v pevnosti naznačují, že její obyvatelé nepocházeli z Ölandu. Mohli se na ostrov přistěhovat z jiné oblasti Skandinávie. A to by mohl být důvod, proč se stali terčem brutálního násilí.
Titulní foto: It's No Game, CC BY 2.0
