„
Dohoda je spravedlivá a rozumná, a co je důležitější, jedná v tom nejlepším zájmu zákazníků i trhu.“ – Bill Gates
Eben Moglen, známý právník z oblasti svobodného software, digitálních práv a copyrightu, to však vidí jinak. Upozorňuje na šikovné kličky, kterými by se mohl Microsoft z dohody se Spojenými státy americkými vyvléci a dál tak pokračovat v utužování monopolu. Co více, mohl by pak říkat: „Ale takhle to stojí v úmluvě, kterou jste sami podepsali, tohle smíme dělat...“
Antitrustový proces s Microsoftem dostal konečně v poslední době spád, a tak byla vytvořena známá dohoda, ve které se mimo jiné říká, že ceny prodeje kopií MS Windows počítačovým firmám nesmí záviset na tom, kolik prodává software od jiných firem, a že za jistých podmínek poskytne vývojářům plný popis API MS Windows.
Právě v tomto bodě ale narážíme na zásadní problém. Ty „podmínky“ nejsou tak zřejmé, jak by se zdálo. Nadace pro svobodný software, která je jedním z hlavních vývojářů operačního systému GNU/Linux, v současnosti uznávaného za hlavní konkurenci Microsoftu, se sice procesu neúčastní, ale využila období, během kterého mohla vyslovit vlastní názor veřejnost. Důležité je, že v souladu se zákonem nazývaným Tuney Act je nutno tyto komentáře brát v potaz, aby výsledný rozsudek byl „ve prospěch veřejnosti“.
V navrhované dohodě s Microsoftem se píše, že Microsoft by měl zveřejnit své API a připojenou dokumentaci nejpozději při vydání Service Packu 1 pro MS Windows XP či 12 měsíců ode dne, kdy vstoupí v platnost finální rozsudek, a to pouze pro účely interoperability s operačním systémem Microsoft Windows.
Problémem je právě poslední věta.
„Požadavek ,pouze pro účely’ znamená, že obžalovaný nemá povinnost zveřejnit jakékoliv informace o API výrobcům konkurenčních operačních systémů pro platformu PC. Takové informace mají dostat pouze ti, kteří vyvíjejí programy interoperující s operačním systémem MS Windows. Dle §III(I)(3) by mohlo být jakémukoliv vývojáři, který získal informace o API obžalovaného, bráněno ve sdílení takových informací s tvůrci konkurenčního operačního systému.“
Jinými slovy, třeba projekt WINE či jiné snahy o kompletní implementaci Windows API jako vrstvy pod GNU/Linuxem pro zajištění binární kompatibility (spouštění programů) s MS Windows by přišly zkrátka.
O jaké omezení monopolu by se tedy jednalo, pokud by stejně všechny aplikace, které by z toho mohly nějak těžit, byly pro tentýž operační systém? A pokud budou tyto informace licencovány jenom někomu, jeden z hlavních soupeřů, jestli ne ten největší, je stejně kvůli GPL a samotné povaze vývoje nebude moci použít, protože není dost možné tyto informace v otevřeném kódu ukrýt.
To ale není jediný problém navrhované dohody. Existují pádné důvody domnívat se, že následující klauzulí si Microsoft může „zlegalizovat“ monopol na komunikační protokoly.
„Dle § III(J)(1) může obžalovaný odmítnout zveřejnit ty části dokumentace, API či komunikačních protokolů, u kterých by mohla být jejich zveřejněním ohrožena bezpečnost antipirátské a antivirové ochrany, licencování software, správy digitálních práv, šifrování, autentifikačních mechanismů, bez omezení včetně klíčů, autorizačních známek a prostředků k jejich ochraně.“
Tento odstavec je napsán tak mlhavě, že jej zřejmě lze snadno zneužít ke skrývání veškerého API spojeného s bezpečnostními mechanismy. A upřímně řečeno, dnes se bezpečnost montuje téměř do všeho (což je samozřejmě dobře), a tak může tato klauzule úplně znemožnit přístup k velké části popisu API a hlavně komunikačních protokolů. Eben Moglen upozorňuje speciálně na případ elektronické komerce, kde se klíče a autorizační známky používají téměř všude (všimněme si zde slovního spojení „bez omezení“).
Můžeme jít ještě dál a představovat si důsledky takového ustanovení pro technologie jako MS.NET a MS Passport, což je ve světle rychle se vyvíjejících alternativních projektů jako DotGNU a Mono velmi aktuální otázkou. Jejich součástí se staly i moduly pro kompatibilitu s MS.NET. Jistě časem dospějí do bodu, kdy se setkají se stejným problémem, se kterým se dnes potýkají WINE či různé readery formátů .doc, .xls a .ppt. Bude to právě výše zmíněný odstavec, který Microsoftu umožní říci jim rezolutní „ne“?
Nadace pro svobodný software upozorňuje, že zveřejňování popisu protokolů a technické dokumentace fungování samotnou bezpečnost nijak neohrožuje, a naopak každý bezpečnostní expert dosvědčí, že je zveřejnění popisu protokolu a prověření širokou vědeckou i laickou komunitou pro bezpečnost téměř podmínkou. Zdaleka se tedy nejedná o rozumnou „ochranu zákazníka“, jak by se mohlo laikovi zdát.
Ačkoliv dohoda vypadá na první pohled docela přijatelně a mohla by nám připadat jako vítězství pro konkurenci, visí nad ní mnoho otazníků. V největším nebezpečí je svobodný software, mezi který patří také GNU/Linux. Vývojáři svobodného software si nemohou dovolit podepsat se společností Microsoft jakýkoliv Non-Disclosure Agreement (NDA) o poskytnutých informacích, protože by se dostali do rozporu s GNU General Public License, která tvrdí, že spolu s binární podobou musí být příjemci (na požádání) poskytnut i plný zdrojový kód – to je v přímém rozporu s NDA. Ani jiné licence svobodného software nemohou být již ze své podstaty s NDA kompatibilní, takže ačkoliv proprietární výrobci software by v lepším případě mohli z takovéto dohody těžit, vývojářská komunita svobodného software by jí byla pouze poškozována. Podobné problémy má díky svému modelu svobodný software i s patenty.
Iniciativy, které by mohly opravdu vytvořit konkurenci ve formě možnosti spouštění Windows aplikací i na jiných systémech bez potřeby koupě software od společnosti Microsoft, jsou takto úplně postaveny mimo hru.
Nadace pro svobodný software zdaleka není jediná, kdo se postavil proti. Mezi odpůrce patří třeba i ProComp, obchodní asociace sdružující největší konkurenty Microsoftu, Jeremy White, výkonný ředitel společnosti Code Weavers, vývojáře projektu WINE, a nespočetné množství dalších lidí či firem. Velkým dílem k tomu přispěl článek na Slashdotu.
Podobně jako v případě Microsoft vs. občané, tak i v této kauze Microsoft vs. USA vyznívá navrhované „potrestání“ poněkud naprázdno. Argumentace pana Moglena byla zřejmě připravována velmi pečlivě, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč by čekal až na poslední možný den zaslání, když celé období trvala několik týdnů. Doufejme, že se jí někdo bude zabývat, a popsané části dohody budou ještě jednou pečlivě prověřeny a příslušně upraveny.