Není vůbec divné, že největší softwarová firma si vypracovala rozsáhlou argumentaci proti open-source software – divné je, že s tím přišla až nyní.
Projev viceprezidenta Microsoftu Craiga Mundieho s argumentací „
jak je open-source software nezdravý a škodlivý“ byl rozsáhle komentován v zahraničních i českých internetových médiích, i
zde u nás na Živě. S různou mírou nadhledu a různou mírou nezaujatosti, nebo spíše zaujatosti; dovolím si ještě další pohled.
To, že Microsoft s podobným veřejným projevem přišel, není vůbec divné – je divné, že s ním nepřišel už dávno. Že je open source software vážná hrozba, která se bude do budoucna spíše zvětšovat, ví Microsoft už možná čtyři roky a nejméně dva poslední roky je tento souboj a jeho důsledky velmi viditelný. Myslím, že přinejmenším tento fakt „pozdní reakce“ stojí za pozornost.
Dnes už je docela jasné, že Microsoft nejdříve OSS hnutí velmi podcenil a pak nějakou dobu nebyl příliš schopen vůbec k OSS zaujmout nějaké jasné „korporátní“ stanovisko, tedy co s tím jako firma budeme dělat? Jednotlivé firemní divize šly různými cestami – tu pokus o pronajímání software, tu poskytnutí sem tam něčeho také zdarma, i když ne na úrovni OSS, jinde se koketuje s produkcí vlastního (komerčního) software pro Linux a jinde se naopak tato platforma striktně odmítá, například u internetového prohlížeče. Až nyní se ale objevilo „cosi“, a tím je koncepce tzv. shared-source software, která je ale zatím poněkud nejasná a dá se těžko komentovat. Ostatně hodnotit ji bude možné stejně až nějakou dobu poté, co bude v platnosti u některých softwarových produktů. Nicméně Microsoft konečně ví „jak na OSS“, nebo se to alespoň domnívá.
Postoj Microsoftu, vyslovený v projevu Mundieho (jde skutečně o firemní postoj, kde Mundie posloužil jako mluvčí – nejde rozhodně o nějaké jeho soukromé názory na věc), obsahuje směsici všeho možného – firemního marketingu, některých názorů, které evidentně neobstojí, ale i některých názorů, s nimiž se dá souhlasit. Tak tomu obvykle ve firemních projevech bývá – posluchač nebývá natolik pozorný, aby si sám oddělil zrno od plev, a má tendenci buď všemu věřit, nebo vše zavrhnout.
Zřejmě nejsnáze se z celého projevu dá polemizovat s tím, že OSS „ničí duševní vlastnictví“, což mimochodem už dříve tvrdil jiný viceprezident Microsoftu Jim Allchin. Pomiňme, že duševní vlastnictví (intellectual property) je samo o sobě nezničitelné právě proto, že je duševní; dá se jistě omezovat jeho šíření nebo případně zlikvidovat jeho autor či šiřitel, a to zcela jistě není případ OSS. Pokud měli představitelé Microsoftu na mysli, že ono „ničení“ je dáno tím, že jiní mohou toto duševní vlastnictví libovolně modifikovat, pak jsou samozřejmě zcela vedle; pokud měli na mysli, že se tím poškozuje autor OSS, jemuž za jeho tvorbu takto nikdo nezaplatí, a on tedy umře hlady nebo nebude moci dál tvořit. Na tom cosi je, ale s „ničením duševního vlastnictví“ to nemá pranic společného.
Naopak je – při vší úctě k open source komunitě – nutné vzít vážně argument, že pro korporaci „spolehnout se na open source software není dobré podnikatelské rozhodnutí“. Chce tím říci zhruba následující: vzhledem k tomu, že za open source software se neplatí, je velmi nejisté, zda firmy, které jej produkují, v příští minutě nebo v příštím roce nezkrachují. Jak intenzivně budou vyvíjet, není-li za co, a vůbec, zda si to nakonec nebudete muset doprogramovat všechno sami – což jistě nechcete, toto není váš byznys. Tento argument Microsoftu má váhu zejména v poslední době, kdy free softwarové firmy jsou jedna vedle druhé ve ztrátě, na burze klesají jejich hodnoty blízko k nule, propouštějí a některé mizí z trhu: na rozdíl od producentů komerčního software, jako je nejen Microsoft, ale třeba i Adobe, Autodesk, Corel, Oracle, SAP nebo IBM a stovky dalších. Není na škodu zopakovat, že grandiózní zrychlení pokroku moderního světa bylo způsobeno tím, že tento pokrok konečně někdo zaplatil a že tímto plátcem byl komerční svět, který poprvé v historii zjistil, že se na vynálezech dá také vydělávat, že se dají zpeněžit, a začal do nich proto investovat, aby vydělal více. Od té doby tato rovnováha funguje: když platíme firmám za produkty, udržujeme je při životě a platíme jim nejen náklady, ale i něco navíc, aby mohly své produkty zlepšovat a podporovat je (záruka, servis), no a něco jim také musíme dát do kapsy, jinak by ztratily důvod k podnikání. Hovoří se (mimochodem i v argumentaci proti Mundieho projevu v článku Richarda Stallmana na GNU.ORG), že zlo spočívá v tom, že Microsoft vydělává příliš mnoho, a proto jsme pro Open Source Software; Richard Stallmann nepodniká a může být takto podezřele „nad věcí“, ale zkusme se zeptat firem podnikajících třeba v Linuxu – co vy, až budete vydělávat (v procentech obratu) tak jako Microsoft? Vzdáte se dobrovolně svého zisku a dáte jej na charitu? Ani náhodou.
Když jsem pročítal reakce na projev Mundieho na poměrně slavných celosvětových webech zabývajících se OSS, byl jsem překvapen nevyzrálou argumentací. Nejenom že z ní čišela zaujatost v každém coulu, ale přímo dávala najevo „my jsme na této straně, jsme zaujatí a nečekejte od nás žádné korektní argumenty“. Nerozumím tomu – pokud jsem na jedné straně barikády a chci na svou stranu přetáhnout ty nerozhodnuté, musím přece argumentovat vrcholně korektně, musím říci „jsem na této straně, ale chci vás přesvědčit logikou a ne tím, jak hlasitě vykřikuji, že protivník je hloupý“. Zahleděnost příznivců OSS do sebe samých je ale pověstná a škodí jejich věci – to je známý fakt. Například LinuxToday.com argumentuje proti názorům Mundieho tím, že sáhodlouze cituje závěry soudce Jacksona v kauze proti Microsoftu – co to má s podstatou tohoto sporu společného? Když se budu přít s člověkem o jeho názor, přece mu nemohu říci, že nemá pravdu, protože byl v base? Podobně ulétává i zmíněný Richard Stallmann, který říká, že GNU GPL odpovídá „americké cestě“ a odvolává se na ideje Abrahama Lincolna, bezpochyby velké humanistické osobnosti v amerických dějinách. Ideje slavných se dají použít celkem k jakémukoli účelu, protože jsou dostatečně obecné; můžeme třeba říci, že není nutné vydržovat policii, protože Václav Havel řekl, že stejně pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Jako červená nit se ve všech těchto filipikách proti Microsoftu táhne názor, že OSS je lepší než closed software, protože nás Microsoft tak strašně odírá. Ale copak jsou desítky dalších skvělých programů a internetových utilit, které všichni s nadšením užíváme a které nepocházejí z firmy Microsoft, také Open Source Software? Ani nápad – přesto se všichni argumentátoři snižují k argumentaci typu „pane, nemáte pravdu, protože se mně nelíbí váš ksicht“.
Je to jednoduché? Pokusme se vše zjednodušit – bez nároku na úplnou přesnost a výstižnost – do čtyř odstavců:
- Obě formy tvorby a šíření software – komerční/closed i OSS – dávají smysl, obě přežijí, budou vedle sebe, konkurovat si i doplňovat se. Nelze jednoznačně a generálně stavět jednu nad druhou – kdo to dělá, ať je to Mundie nebo Stallmann, je velmi daleko od pravdy či reality.
- Softwarové firmy produkující closed software si vesměs počínají neeticky tím, že se díky prodeji-neprodeji („licencování“) svých produktů vyhýbají obchodním zákoníkům všech zemí na světě, které stanoví jasnou zákonnou odpovědnost výrobce za vady, povinnost je do dané lhůty odstranit, nebo místo toho zboží vzít zpět a vrátit peníze. Není to ovšem vina softwarových firem, ale obchodního práva, které jim to povoluje.
- Jestliže nějaká společnost monopolizuje, má být za to potrestána, lhostejno, zda to je Microsoft nebo General Electric. Za dvacet let může stát na lavici obžalovaných Red Hat Inc. :)
- Současné autorské právo nevyhovuje, neboť dovoluje prostředníkům (obchodníkům) mít naprostou kontrolu jak nad autory, tak zákazníky, a to platí i v hudbě, filmu, literatuře a podobně. „Copyleft“ autorské produkty jsou reakcí na tento nepřirozený stav a jsou druhým extrémem, který rovněž autorům příliš neslouží. Současné autorské právo se naprosto nevyrovnává s existencí celosvětové sítě pro přenos digitálních dat, tedy Internetu.
