Největší softwarová firma už poměrně dlouho neprováděla žádný „nákup“ jiných společností ani do žádné neinvestovala (přitom řádka společností, do kterých Microsoft investoval či které celé koupil, už má několik desítek jmen). Až nyní, a je to jistě nečekaný krok: Microsoft investuje do firmy Groove Networks 51 mil. dolarů (cca dvě miliardy Kč) a získává v ní minoritní majetkový podíl.
Čím je Groove Networks zajímavá? Dvěma věcmi: zabývá se tvorbou tzv. P2P software, a jejím ředitelem je Raymond Ozzie. Pojem „P2P“ ještě není u nás zcela zdomácnělý: jedná se o přenos souborů mezi dvěma uživateli Internetu bez nutnosti řízení nějakým centrálním serverem – jistě, je to Napster, Aimster, Gnutella, DirectConnect, Morpheus a desítky dalších programů, používaných v praxi v devadesáti devíti procentech k jediné činnosti, k šíření pirátského software, hudby a videa. A Raymond („Ray“) Ozzie je možná ještě zajímavější – je považován za jednoho z mála opravdových softwarových géniů; jeho produktem je například Lotus Notes, program, který firma IBM i s „ním“ koupila před pár lety za čtyři miliardy dolarů (!).
Ozzie v „dressu“ Microsoftu: to není první softwarová superhvězda, která pro firmu pracuje a stojí to za zaznamenání. Microsoft byl dlouhá léta a celkem po zásluze brán jako firma, která umí „dělat pouze podprůměrný software, ale za to o to lépe obchodovat“. Dodal bych ještě, že Microsoft je – na rozdíl právě od firem jako Lotus, Novell, Corel atd. – firmou, která dovede své chyby uznat a překvapivě se z nich poučit. Jakmile firma trošku zbohatla, začala na svou stranu cílevědomě přetahovat ty nejlepší programátory, kteří existovali a tito lidé většinou kývli. Ne kvůli penězům, ale kvůli tomu, že u Microsoftu opravdu mají možnost „změnit svět“: vědí, že pokud vytvoří skvělý produkt, Microsoft jej dovede prodat.
Jaký ale může být záměr Microsoftu s firmou Groove? Že by se firma rozhodla náhle z čisté filantropie podporovat softwarové pirátství vlastním produktem? Nikoli – produkty od Groove dokonale zapadají do strategie .NET, a vytvářejí „mix centralizované a decentralizované infrastruktury“. Centralizovaná struktura (server uprostřed, klienti komunikují se serverem) je jasná, proč by měl někdo potřebovat strukturu decentralizovanou? Ze dvou důvodů: omezit zátěž serveru (tj. umožnit „ušetřit na serverech“) a přinést nové možnosti v přímé komunikaci uživatelů.
To druhé si zaslouží probrat. Myšlenky „týmové spolupráce přes Internet“ jsou staré skoro jako Internet sám, ale nikdy nedošly dobrého naplnění (pokusy jsou, ale žádná sláva). Důvod je zřejmý. Na nějakém projektu (můžeme si představit např. klasický stavební projekt) pracuje více osob, to zahrnuje mnoho souborů, jednotlivé osoby jsou „rozstrkané“ a komunikují přes Internet. Soubory jsou buď na lokálních discích, což znamená, že k nim má přístup jen jejich „vlastník“, a pokud má poskytnout přístup ostatním, tak je musí vždycky uploadovat někam na server (otravné, pracné, dlouho trvající), nebo jsou soubory implicitně na serveru a pokud k nim kdokoli chce přistupovat, i jejich vlastník, musí je načítat z Internetu, což je rovněž otravné, pracné a dlouho trvající. Decentralizace a přístup pomocí P2P znamená, že soubory jsou u těch, kteří jsou jejich „primárními vlastníky“ a informace o nich (např. datum poslední revize, seznam novinek atd.) udržuje P2P serverový software. Chce-li někdo daný soubor svého kolegy, sáhne si k němu na disk – stejně jako kdyby spolu pracovali v kanceláři, sáhl by si k němu na stůl: jak jednoduché. Centralizovaná infrastruktura se dá naopak přirovnat k případu, když dva kolegové v kanceláři pracují na projektu, a když jeden chce výkres toho druhého, ta ten první jej musí zanést do archívu a ten druhý si pro něj do archívu musí jít: jak složité a protivné.
Zabudování těchto decentralizovaných možností od Groovedo platformy .NET se zdá být od Microsoftu šikovný krok, který skutečně umožní onen „collaboration computing“, o kterém se zatím jenom mnoho let hovoří.
