Zase existuje o jeden příklad více, že patentové úřady nejsou schopny odlišovat myšlenky nové a nesamozřejmé od těch triviálních a dávno používaných. Microsoft obdržel patent na dvojité kliknutí (jako protiklad k jednoduchému kliknutí). Nejprve však shrneme poslední vývoj kauzy.
O problematice softwarových patentů jsme podrobně informovali
zde a
zde. V posledním
článku jsem psal o tom, jak Rada ministrů schválila v prvním čtení návrh COREPERu, který se proti vůli Evropského parlamentu vrací k původnímu znění protlačenému Evropským patentovým úřadem a legalizuje dosud sporné softwarové patenty.
Dnes již je zřejmé, že onen nečekaný výsledek jednání (mnoho států těsně před jednáním prohlašovalo, že návrh nepodpoří), byl velkou mírou zapříčiněn poněkud drsnou diplomatickou kličkou Německa. To totiž nejprve po úvodním kole příspěvků předložilo návrh pozměněný, kde bylo explicitně řečeno, že softwarové patenty nejsou dovoleny, a kde byla vyjasněna definice významného slova „technický“. Tím se Německo pro některé státy mohlo dostat do pozice jakéhosi jejich mluvčího, kterého následovali.
Když potom Německo ještě jednou návrh pozměnilo a prohlásilo, že je taková verze uspokojuje, potřebná většina byla dosažena. A to i přesto, že Belgie ještě během hlasování stihla upozornit, že druhý návrh Německa již neobsahuje významné změny učiněné v té první verzi a ty dvě věty explicitně vylučující softwarové patenty v něm *chybí*... Nadace pro volnou informační infrastrukturu, jeden z hlavních protipatentových hráčů, dokonce tvrdí, že někteří zástupci byli zřejmě svými vládami instruovány následovat v této záležitosti Německo.
Mezinárodní konsorcium CAE-PM, sdružující na půl milionu malých a středních společností, a francouzské konsorcium ObjectWeb, sdružující společnosti v oblasti Open Source, volají po tom, aby byl výsledek jednání oficiálně odvolán. Tolik tedy k aktuálnímu dění.
Odpůrci softwarových patentů rozdělují své argumenty v podstatě na dvě třídy. Jednou z nich jsou argumenty principiální, zakládající se na tom, že softwarový průmysl není z několika důvodů stejný jako průmysl hmotných věcí. Především je podstatně komplexnější a patentovány nejsou vynálezy, nýbrž samotné myšlenky.
Druhou třídou argumentů jsou argumenty zakládající se na současné patentové praxi. Například dlouhá doba trvání patentů (20 let), velké náklady spojené s registrací, vymáháním patentů a souzením se o jejich neplatnost. Sem spadají i argumenty, že současné patentové úřady nejsou schopny zajistit ani základní věci jako novotu a nesamozřejmost přijímaných patentů.
Příkladů, kdy patentový úřad v posuzování novoty a nesamozřejmosti selhává, je mnoho a týkají se i Evropského patentového úřadu (který zatím softwarové patenty vydává v přímém rozporu se zněním článku 52(2) Evropské patentové úmluvy.) Mezi ty nejkřiklavější patří patent na přesunutí se jedním kliknutím do nákupního košíku udělený Amazonu, patent na přepočítávání v přirozeném pořadí nebo třeba patent na vykreslování kurzoru pomocí operace XOR. Nejnověji k nim přibyl patent na různé způsoby klikání myší, udělený (US 6,727,830) koncem dubna tohoto roku Americkým patentovým úřadem společnosti Microsoft na základě žádosti podané v roce 2002(!).
Patent se nazývá „Hardwarové tlačítko pro spouštění aplikací založené na čase“ a pro názornost odcituji překlad celého abstraktu: „Je poskytnuta metoda a systém, který rozšíří funkcionalitu aplikačních tlačítek na výpočetním zařízení s omezenými zdroji. Alternativní funkce aplikace jsou spouštěny v závislosti na čase, po který je aplikační tlačítko stisknuto. Standardní funkce aplikace je spuštěna, když je tlačítko stisknuto po krátký, tedy normální, časový úsek. Jiná funkce je spuštěna, pokud je aplikační tlačítko stisknuto několikrát v krátkém časovém intervalu, například dvojklik.“
Pokud by tedy tento patent byl vymahatelný, pak by tvůrci jakéhokoliv programu, který nějak využívá například dvojklik, ale i jiné formy kliknutí kromě té základní, museli získat od Microsoftu licenci a nebo funkci z programu odstranit. Naštěstí tomu tak není, protože by zřejmě bylo jednoduché na tak triviálním příkladu dokázat, že tato metoda nebyla v roce 2002 nijak nová a že to nebylo nic samozřejmého, a tak patent zneplatnit. Ne každý příklad je však tak evidentní a jsou známy dokonce i příklady, kdy americký soud (obyčejně astronomicky nákladný pro jednotlivce nebo malý podnik) uznal, že k určité technologii existuje předchozí použití a i přesto patent samotný podržel.
Patent na doubleclick je však velmi dobrý příklad, třeba spolu s patentem na *kolo*, o kterém informovala v roce 2001 BBC zde, že patentoví úředníci svou práci nezvládají, ať již jsou důvody jakékoliv (nízké platy, zahlcení žádostmi, nízká kvalifikace, byrokracie?). Za pozornost stojí, že tento patent porušuje najednou *oba* základní principy. Technologie není ani nová, ani nesamozřejmá člověku znalému daného oboru. Patentový úřad tedy udělením patentu pochybil nikoliv jednou, ale hned dvakrát.
Mnozí se tedy ptají, zda je rozumné, nezávisle na tom, zda jsou softwarové patenty dobrou nebo špatnou volbou, současný evropský patentový systém rozšiřovat, když je vidět, že nikde jinde ve světě patentové úřady současný stav nezvládají a nejsou schopny fungovat podle svých směrnic a podle platného práva.
I Evropský patentový úřad již udělil (protiprávně a tedy v současné době nevymahatelně) mnoho triviálních patentů, které by přijetím diskutované direktivy retrospektivně vešly v platnost.
Odkazy:
Článek na Slashdot.org.