Než soud rozhodne definitivně, musí Microsoft roznášet kukaččí vejce stejně jako svá vlastní.
Významného soudního vítězství dosáhla firma
Sun Microsystems nad svým velkým rivalem
Microsoftem v předvečer Štědrého dne. V dlouhotrvající soudní bitvě o Javu rozhodl soudce předběžným opatřením, že Microsoft je povinen distribuovat Javu od Sunu spolu se svými produkty, samozřejmě v původní a funkční verzi. Nejnovější Java runtime tak musí být distribuována s Windows XP, se všemi dalšími produkty obsahujícími .NET technologie a rovněž jako součást Internet Exploreru.
Předběžná opatření vydávají soudy v případech, kdy cítí potřebu s okamžitou platností a neodvolatelností zabránit určité činnosti, která se týká případu. Není to rozsudek a neurčuje vinu nebo nevinu, ale jisté stanovisko soudu již vyjadřuje. V tomto konkrétním případě soud nevyslovil definitivní rozsudek (jedná se o žalobu Sunu proti Microsoftu, nikoli o antimonopolní spor amerického státu se softwarovou firmou), ale předběžným opatřením chce umožnit Sunu „žít“ do doby, než k finálnímu rozsudku, možná i za několik let, dospěje. Soudce si v tomto vzal příklad z ostatních sporů týkajících se Microsoftu, například ve sporu s firmou Netscape – než došlo k rozsudku, firma Netscape zmizela ze scény. Soud tedy chce zachovat určitou konkurenceschopnost Javy, kterou alespoň na platformě Windows dokázal Microsoft zatím chytře torpédovat. Bohužel i v americké justici, která bývá často dávána za vzor jajko rychlá a efektivní, vypadají tyto případy podobně jako v českém soudnictví – nekonečně dlouho se vlekoucí spor, odvolání stíhá odvolání, a žalovaný, který navíc často vystupuje z pozice moci a síly proti žalobci (má finance, získané právě podvodem, ze kterého je obviněn, na špičkové advokáty, na vyhledávání a využívání nejrůznějších obstrukcí, zatímco okradený už nemá ani prostředky na vlastní obranu, neboť o ně byl obrán),.
Sun stejným rozhodnutím soudce získal další, významný bod – v rozhodnutí výslovně zmínil, že se Microsoft chová nekalosoutěžně, tj. že porušuje zákon. Zprávy z probíhajícího sporu hovoří, že soudce vůbec vystupuje značně proti Microsoftu a projevuje sympatie s jeho oponenty – kromě tohoto sporu rozhoduje několik dalších privátních žalob proti Microsoftu, od Netscape, Be Inc. a Burst.com (audio/video streaming), a navíc ještě několik hromadných žalob podaných proti Microsoftu advokáty „ve jménu zákazníků“. Ve výše zmíněném sporu pak Sun požaduje navíc ještě vysoké odškodnění v částce jedné miliardy dolarů.
Někteří analytici prohlašují toto rozhodnutí za „fantastické“ vítězství Sunu – za takové, jakého by firma nemohla nikdy v otevřeném tržním prostředí dosáhnout. To je jistě pravda, Microsoft má nyní povinnost ve všech svých hlavních produktech, tj. nejrozšířenějších programech na světě, roznášet na vlastní účet „kukaččí vejce“ svého úhlavního konkurenta, což by žádná firma dobrovolně neudělala. Ovšem, Microsoft si za tento nemilý osud může do značné míry sám – mohl Javu od začátku ignorovat (umožnit její download a nainstalování do Windows stejně jako u dalších plug-ins, ovladačů a aplikací), a nikdy by jej žádný soud nepřinutil k její povinné distribuci; místo toho firma proti Javě bojovala aktivně svou vlastní nekompatibilní verzí a jinými pokusy o potlačování. I zde ovšem platí, že to, co je v podání běžných konkurentů (firem nedržících monopol) standardním a povoleným konkurenčním bojem, i když třeba jednoznačně poškozuje zákazníky (viz například souboj dvou skupin zastupujících nekompatibilní standardy DVD+R/DVD-R), je činností, která je natolik dominantní firmě, jakou je Microsoft, zakázána.
