Microsoft „Corona“: i lepší software sám k výhře nepomůže

S působivou stafáží oznámil Bill Gates nový produkt své firmy, balík multimediálních technologií a produktů (slovo „přehrávač“ už přece jenom není na místě) nazvaný Windows Media 9, kódově Corona. Gatesovi při slavnostním odhalení produktu asistovaly celebrity jako James Cameron (režisér filmu Titanic), George Martin (dvorní producent Beatles) a LL Cool J (hiphopový autor a zpěvák). Bill Gates prohlásil, že tento software je „skutečný milník“ pro Microsoft a dodal, že vývoj produktu stál půl miliardy dolarů (!). Dodejme nicméně, že slavnostně oznámený produkt ještě není hotov a komerčně dostupný, probíhají údajně „finální testy“. Betaverze (k dispozici ke stažení na výše uvedené stránce) se však po prvních testech jeví jako značně stabilní a na první pohled jí nic nechybí.

Je skutečně tento produkt tak převratný a povede k další dominanci firmy i v oblastech digitálního videa a audia? Existuje mnoho argumentů pro a proti a možné odpovědi jsou tak jako vždy ano, ne a možná.

Po stránce technologie přichází Microsoft s úctyhodným softwarovým produktem. Není pochyb, že firma se naučila psát dobrý software, a výtky směřující k jejím produktům jsou založeny spíše na nevhodných prvcích architektury zvolených před mnoha lety, ze kterých se nedá jen tak snadno vycouvat. Corona je na pohled hezčí než předchozí Windows Media Playery, ale to není moc důvod k pochvale, protože předchozí verze se po designové stránce vyvíjely od mimořádné ošklivosti k průměrnosti, a Corona pořád ještě nedosahuje půvabu konkurenčních produktů, např. i některých nejpovedenějších skinů WinAmpu. Věcí prvořadého technologického významu je sada kodeků, které jsou tak jako tak jádrem každého mediálního přehrávače, nad kterými je pouze designová slupka. Microsoft tvrdí, že nové kodeky umožní o 20% menší velikost souboru při stejné kvalitě než nyní; zkušenost nás naučila, že takovéto chrabré výroky se musí brát s mírnou rezervou už proto, že se těžko dokazují (i vyvracejí). Významné je na druhou stranu doplnění zvuku „5.1“ se surroundem. Na druhé straně ale Microsoft ukazuje záda formátu MP3: přehrávání ano, ripování bez extra poplatku za přídavný modul ne. Software nabízí dále správu autorských práv, ale současně umožňuje ochranu soukromí.

S Windows Media se jakoby opakuje historie „války prohlížečů“: i zde Microsoft zaútočil se zpožděním a nejdříve s poměrně špatným produktem, ale během pár let svého soupeře (firmu Netscape) zcela zničil. Budeme tedy svědky něčeho podobného, likvidace především úhlavního soupeře Real Networks a získání dominance na trhu mediálních přehrávačů?

Microsoft může docela úspěšně a snadno srazit na kolena firmu Real Networks, tak jako to se svými konkurenty udělal už několikrát: je to boj jedné silné komerční firmy proti jiné, slabší komerční firmě, je to otázka nátlaku v obchodu a marketingu, tedy standardní konkurenční boj, a zde Microsoftu firma Real Networks stěží odolá. Úplně jinou otázkou ale je, zda Microsoft i po likvidaci Real Networks dosáhne dominantní pozice na trhu jako u prohlížečů – a tady už je odpověď daleko složitější.

Zatímco prohlížeč je centralizovaná aplikace pro práci s webem, pro přehrávání různých typů médií (audio z CD, audio z digitálního souboru, video v desítkách formátů, streaming audio, streaming video atd.) existují stovky přehrávačů, z nich desítky kvalitních. A není potřeba dodávat, že většina z nich je free – typickým případem je WinAmp, jasná jednička v audiu, který se nedávno dočkal své třetí verze. Tak velká pestrost má víc důvodů: jednak je zde mnoho různých nároků uživatelů, každý potřebuje něco jiného, jednak jsou tyto nároky často jednoúčelové (někdo hraje jenom muziku a nechce víc než onen WinAmp, jiný pouští zase jenom internetové rádio atd.), a především, mediální přehrávače se sestávají z oddělených komponent, takřka všechny významné mají dnes tři vrstvy: kodeky, aplikaci a vzhled, „skiny“. Protože kodeky jsou k dispozici, dá se třebas nepěkný, ale technicky kvalitní přehrávač vystřihnout za pár dní: to je obrovský rozdíl od prohlížeče, který se takto sestavit nedá. Přehrávače jsou tak spíše utility než obří, celistvé softwarové produkty, kde Microsoft vyhraje už tím, že on investuje tu půlmiliardu, což konkurent nemůže. V přehrávačích samozřejmě také nikdo nemá na srovnatelnou investici, ale jak dokazuje současný vývoj, není to až tak potřeba. Dobrým příkladem je v hudbě stále nejpopulárnější formát MP3, který byl dlouhou dobu označován za podřadný a dokonce to měl být důvod jeho zániku, porážky formáty jako MP3Pro, Liquid Audio (kde je mu konec) nebo WMA. Jenomže řešení se našlo a bylo jednoduché jako Kolumbovo vejce: proč a kdy je MP3 podřadná? V bitrate 96 kbit, 128 kbit? Tak ji zvýšíme a zavedeme mezi audiofily nepsaný standard 224 kbit jako minimum, a docílíme near-CD, uchem nerozlišitelné kvality zvuku. Soubor je dvojnásobně velký, ale komu to dnes vadí, když na jedno DVD vypálíte i tak 80 cédéček?

Samozřejmě nelze ani v nejmenším podcenit to, že produkt bude součástí standardního balení Windows (XP); funkčně se mu mnoho vytknout nedá a zřejmě bude většině uživatelů bez problémů vyhovovat. Přesto ale obrovská pestrost trhu a požadavků nepovede k tak vysoké dominanci Microsoftu jako u kancelářských programů nebo prohlížeče, stejně jako dnes ve světě multimediálních authoring tools existuje nesmírná pestrost produktů od stovek firem, které se všechny dokáží na trhu udržet, protože požadavky uživatelů jsou podobně pestré a nepůjdou pod chomout jediné firmy (například velmi silného Steinbergu v oblasti authoringu hudby) ne proto, že by nesnášeli uniformitu, jak zní v poslední době častý argument příznivců non-microsoftích platforem, ale prostě proto, že programy od jiných firem vyhovují jejich specifickým požadavkům lépe. A to stejné, domnívám se, bude na desktopu platit i pro širokou a pestrou oblast mediálních přehrávačů.