Microsoft a Evropská unie: jako kočka s myší

Kdo je vlastně kočka a kdo myš?

O co jde, všichni víme: EU má výtky zejména vůči „vtělení“ přehrávače Windows Media Player do Windows a dále vůči tomu, že Microsoft nesděluje vývojářům aplikací (mezi nimiž jsou jak jeho partneři, tak konkurenti) dostatek technických informací k tomu, aby mohli vytvořit své aplikace podobné kvality, jako to může učinit Microsoft. EU již firmu Microsoft potrestala pokutou ve výši zhruba půl miliardy eur.

Spor se v lecčems podobá svému americkému předchůdci: na jedné straně palebná síla vlády mocné země (nebo dokonce „kontinentu“), proti stojí jen jedna soukromá firma. Zápas kočky s myší? Možná, jenomže není jasné, kdo je vlastně tou kočkou a kdo myší.

Microsoftu se především ve všech těchto sporech daří vybojovat, „vyhrát“ to nejcennější, co potřebuje – čas. Spor v USA trval asi pět let. Pět vyhraných roků pro Microsoft, neboť během nich firma nebyla nijak omezována ve svém podnikání a výsledný rozsudek ji už moc neovlivnil. Trh se za tu dobu totiž dostal už úplně jinam. Spor s EU trvá dva roky a při úspěšném protahování může trvat ještě několik dalších let; opravdu si někdo myslí, že v roce 2010 bude zásadní hrozbou monopolu v informačních technologiích to, jestli je k Windows přibalovaný Media Player nebo ne?

Řeší to stovky právníků

Zdržovací taktika je krásně vidět právě u sporu o Media Player. Po několika odvoláních a jednáních navrhl Microsoft nový název pro Windows zbavené Media Playeru: nové jméno mělo znít Reduced Media Edition, tj. něco jako „ořezaná“ verze. Půvabné je, že měla stát tolik co ta neořezaná. Microsoft by tím skutečně splnil rozhodnutí Evropské antimonopolní komise – dal by zákazníkům na výběr. Že by si „ořezanou“ verzi Windows skoro nikdo nekoupil, o tom není pochyb – snad jen několik zatvrzelých odpůrců Windows Media Playeru, pokud takoví vůbec existují.

Evropská komise s tím ale nesouhlasila. Po dalších několika měsících a po deseti postupně zamítaných návrzích od Microsoftu je na světě nový název, který je rovněž jako z komedie: Windows XP Home Edition N. Pokud byste chtěli hádat, co znamená to písmenko, můžete milionkrát: je to totiž zkratka Not Including Media Player (!). To by jeden neřekl.

Je to jen trapná kudrlinka – ani tuto verzi stejně nikdo nebude kupovat, leda omylem, neboť bude opět stát stejně jako standardní Windows. Celý tento spor, který zaměstnal několik stovek právníků a dalších úředníků na pár měsíců (sám Microsoft má více než stohlavé vlastní právní oddělení!), vyplodil výsledek přesně podle pravidla o vlku a koze.

Po technické stránce pak jde o produkt bez Media Playeru (ten si samozřejmě mnoho lidí velmi rychle doinstaluje z Windows Update, navíc mu zde bude zřejmě neustále nabízen) s několika zásahy v registru Windows, včetně nápisu na krabici, že některé programy bez Media Playeru nefungují. Výborně!

Hra na usmířenou

Podobně urputná, pracná a ve výsledku „nijaká“ je tahanice ohledně zveřejňování technických informací partnerům-konkurentům. Microsoft (opět po několika odvoláních a po zhruba roce bez významnějšího pokroku) uvedl, že informace zpřístupní. Současně ale řekl, že za to bude žádat peníze: jak poplatky za informace samotné, tak i poplatky za jejich využívání (jakési „autorské honoráře“).

Nestoudná žádost? Vůbec ne. Tohle je samozřejmě v průmyslu informačních technologií zcela běžné. Development kity nejsou laciná záležitost a royalties jsou obvyklou praxí. Microsoft dále říká: „Rozděl a panuj.“ Proto chce informace poskytnout jen společnostem vyvíjejícím proprietární software, ale už je neuvolnit do komunity open source, opět s poměrně logickou námitkou, že si tam není od koho vzít poplatky, a také bůhví, kde ty kódy skončí.

Microsoft současně hraje ještě jednu hru, a to „na usmiřovanou“. Čas od času se usmíří (většinou mimosoudním vyrovnáním) se společnostmi, které na sebe ukazují prstem, coby nejvíce postižené antimonopolními praktikami Microsoftu, a které jsou jednou z příčin soudních sporů. V poslední době byly takto urovnány rozepře s firmou Sun, Novell nebo Gateway: firmy si padnou do náruče, prohlásí, že mezi nimi je vše v naprostém pořádku, a antimonopolním žalobcům ubude munice.

V evropském sporu se proti Microsoftu postavily firmy jako Oracle, IBM, Nokia, Red Hat a Real Networks, které dokonce utvořily jakousi alianci; jenomže například IBM a Nokia jsou současně velice významnými obchodními či strategickými partnery Microsoftu, takže i zde se dá čekat dříve nebo později urovnání. Situace, v níž firmy na jedné straně společně plánují a provádějí obchodní transakce, sloužící k jejich vzájemnému profitu, a na druhé se pilně žalují u soudu, je kuriózní a nemůže trvat věčně.

Jako ze seriálu pro děti

Čas rychle běží… Microsoft na urovnáních utratil už mnoho miliard dolarů a jistě si uvědomuje, že si svými příliš tvrdými obchodními a podnikatelskými postupy před několika lety zadělal na nepříjemné problémy. Současně ale od zahájení sporů již vydělal dalších několik desítek miliard dolarů, a tak pokuty na něj nemohou mít nějaký smrtící účinek.

I když Evropská komise letos na jaře či v létě konečně rozhodne, stále je čas na odvolání. Microsoft se samozřejmě také neustále odvolává – i třeba proti tomu, aby na krabici s Windows psal to směšné písmenko „N“. Konec sporu je tak opět v nedohlednu. Za pár let se přitom situace zase změní: bude zde další verze Windows, která může být, co se týká zabudovaných a nezabudovaných aplikací, tak „překopaná“, že jakmile se ujme vlády, přestanou mít soudní nařízení týkající se Windows XP jakýkoli praktický význam.

Hra kočky s myší to tedy je, ale spíš jako v seriálu Tom and Jerry: myš je fyzicky slabší, ale vyhraje, a protivníkovi se ještě navíc vysměje. Důsledek pro koncového uživatele je pak veškerý žádný a pár softwarových firem si přijde na tučnou „úplatu“ od Microsoftu. Jo, ještě jsme zapomněli na pár set právníků, kteří nebudou muset díky těmto sporům jít o žebrotě.