Michal Berg postavil své úspěšné online podnikání na sportovních webech. Mimo to stál u vzniku prvního českého Barcampu. [tag rozhovor]
Český internet zná Michala Berga jako zpunktovatele vsetínského barcampu, první takové akce u nás. Kromě toho se baví webovým podnikáním, cestováním po divokých zemích, hokejem nebo aktivismem, včetně dupání za otevřená data ve veřejné správě.
<hokej>
Pro někoho „jenom“ sport, pro mě prostředí, díky kterému jsem se seznámil s mnoha zajímavými lidmi. Nikdy jsem ho závodně nehrál, ale díky tomu, že jsem v lednu 1999 udělal svůj první web pro náš hokejový klub v Opavě, jsem se dostal až k firmě s patnáctimilionovým obratem a de facto všemu, co profesně dělám – tedy weby pro sportovní kluby a organizace, internetový marketing nebo tvorba sportovního obsahu. Každý máme svoje guilty pleasures, pro mě to jsou návštěvy nejrůznějších obskurních zimních stadionů a sledování ještě obskurnějších hokejových statistik.
<barcamp>
Vsetínský barcamp je důkazem toho, kolik příležitostí se kolem nás válí na zemi a stačí se pro ně sehnout, něco udělat a něco někam posunout. Udělat první barcamp v Česku mohl kdokoli – shodou náhod jsme ho udělali poprvé my na Vsetíně a vznikla z toho akce, kterou je v této podobě asi těžké napodobit. A přitom to nevyžaduje téměř žádné zvláštní schopnosti.
Největší budoucnost je v propojování zkušeností z online světa s tím offline
Tak je to se vším. Před lety jsem kdesi slyšel bonmot, že „internet je nový Klondike – jen je třeba začít kopat“. Myslím si, že to platí pořád; ostatně na nedávném barcampu se objevilo několik témat, kterým věštím velkou budoucnost, jako například design služeb nebo elektronické učebnice. Obecně si myslím, že největší budoucnost je v propojování zkušeností z online světa s tím offline. A barcamp se právě o tohle svým způsobem snaží: dávat prostor inspirativním lidem a inspirovat další k tomu, aby „začali kopat“.
<Vsetín>
Důkaz toho, že člověk nemusí žít ve velkoměstě, aby si mohl plnit svoje sny. Naopak, mnoho věcí je na maloměstě jednodušeji realizovatelné než třeba v Praze – občas s partou kamarádů točíme nezávislé filmy nebo tvoříme jiné podobné záležitosti, v prostředí, kde se každý s každým zná, to je naprosto bezproblémové.
Samozřejmě si uvědomuju, že valašské velkoměsto má i svoje limity a mentalita zdejších lidí bude například v přijímání světových novinek a trendů asi jiná než ve velkoměstech. Ale namísto toho, abych před tím utekl do New Yorku, se snažím kousky New Yorku importovat sem a něčím přispět městu, ve kterém se cítím doma (ačkoli jsem vyrůstal v Opavě a z hlediska pravých Valachů budu vždycky jen přivandrovalec). Stejně má nakonec člověk nějaké místo rád hlavně kvůli tomu, jaké lidi tady může potkávat.
<Tbilisi vs. Toronto>
Díky tomu, že si mohu dovolit odjíždět poznávat velkoměsta na východ i na západ, tak se ve mě neustále potvrzuje přesvědčení, jak dobře se v porovnání s bohatým západem i chudým východem u nás máme. Jen holt nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit jet se o tom přesvědčit někam, kde to lidi mají opravdu těžké.
Pokud už nevidíte příležitosti kolem sebe, zvedněte se a odjeďte někam do světa.
Už jen to, že se můžeme rozhodnout, zda budeme chtít žít v gruzínském Tbilisi nebo v kanadském Torontu (obojí je bez větších problémů možné a stoprocentně zajímavé), nebo dokonce že do těchto měst můžeme bez větších problémů vycestovat, je možnost, která se u nás nedoceňuje. Pokud už nevidíte ty příležitosti kolem sebe, zvedněte se a odjeďte někam do světa – když už nic, tak vám to otevře oči.
<open data>
Open data a vůbec celá komunita kolem využívání internetových nástrojů pro zlepšení veřejného prostoru, zvýšení transparentnosti vládnutí a boji proti všudypřítomné korupci mi přijde jako ideální prostor pro nás, kdo bychom chtěli svoje zkušenosti z vlastních internetových projektů sdílet ve prospěch obecně prospěšných nápadů. Je fajn dělat mentora v nějakém start-up inkubátoru a být u vzniku něčeho velkého, ale stejně fajn mi přijde pomoci s projektem, který pomůže řešit nějaký společenský problém. I proto píšu na Datablog.cz.
<Zelení>
Jsem povahou aktivista, a proto nemůžu nikdy být dobrý novinář, ač mi psaní nedělá problém. No a každý aktivista se vždycky dostane do bodu, kdy se rozhoduje, zda bude nadále nezávislým „watchdogem“, nebo se pokusí identifikovat s nějakou širší skupinou. Zajímá mě zejména místní politika a na této úrovni nejde zůstat jen aktivistou a kritikem, proto jsem ve Straně zelených. Mimochodem, podporuje ji docela velké množství „lidí od netu“, kterých si vážím, což mě jen utvrzuje v tom, že jsem se rozhodl dobře.
<online byznys>
Všechny výše zmíněné tagy se mi daří plnit obsahem hlavně díky tomu, že se nám s kolegou Davidem podařilo vybudovat eSports.cz do té podoby, ve které je dnes. Zatímco jeho nenahraditelné obchodní dovednosti nám přináší nové zakázky (a udržují ty stávající), já se je snažím s týmem programátorů a grafiků realizovat. A kolem sebe máme několik stovek dalších externích redaktorů, kteří se podílí na tvorbě obsahu na našich projektech.
Každý, kdo někdy podnikal, ví, že to není jednoduché, ale články typu „Proč vás nezaměstnám“, který nedávno proletěl s velkou parádou sociálními sítěmi, mě v podstatě urážejí. Ano, podnikatelské prostředí by mohlo být příznivější, daně by mohly být nižší a byrokracie méně otravná, ale copak lidi podnikají jen pro to, aby vydělali peníze? Je fajn zabezpečit sebe i své blízké, ale stejně tak mě naplňuje to, když vidím, že naše projekty někomu dělají radost, že lidé u nás pracují rádi a že jsme třeba umožnili některým lidem, co u nás pracovali jako externí redaktoři, nakouknout do velkého světa médií a marketingu a najít si díky tomu práci, po které toužili. Ty nejlepší věci na světě si stejně za peníze nekoupím.
