Technologie za to nemůže, problémem je špatný plán v špatném čase na špatném místě.
Iridium je v bankrotu a dnes je víceméně jisté, že na obloze nezůstane ani oněch „66 nudících se satelitů“ (jak jsme psali před půl rokem a za což jsme byli od představitelů Iridia, kteří obhajovali úspěch své služby, pokáráni), ale že kvůli ušetření i zbytkových nákladů se 66krát někde nad vzdálenými oceánskými vodami zableskne, 66x se na obloze objeví moderní bolidy, které buď shoří v atmosféře celé, nebo jejich zbytky spadnou do vody. Iridum je mrtvé a toto je jeho pohřeb – bohužel nikdo z nás z toho nemá radost, protože hájíme své čtenáře a právo jejich přístupu k Internetu, kdekoli a kdykoli jsou, za rozumné peníze. Do Iridia bylo investováno pět miliard dolarů; částka, ze které zbyla na konci jediná čistá nula. Ještě v poslední chvíli se zdálo, že satani k zemi možná nepůjdou; jeden z investorů Iridia, finančník Craig McCaw údajně uvažoval, že „za pakatel“ celé Iridium koupí, zřejmě ve spekulativní úvaze, ale nakonec se záměru vzdal a tím poslal družice k zemi.
Satelitní síť Iridia, kdysi vyzdvihovaná do nebes málem jako nástupce všech providerů poskytujících mobilní telefonii a připojení na Internet, je odepsána a zrušena. Co to znamená? Je satelitní datový přenos pro koncové uživatele nesmyslný, nepoužitelný obchodní model? To je jistě předčasné tvrdit, už proto, že za Iridiem se na podobou cestu vydaly dvě další společnosti a úspěšnější z nich (GlobalStar) dokonce nabízí upgrade z Iridia na své stroje (za asi 500 dolarů).
Iridium mělo několikanásobnou smůlu. První, že bylo první: s produktem se musí na trh přijít včas, ne dříve a ne později. Satelity Iridia stály příliš mnoho – novější verze, vypouštěná v těchto letech, stojí třetinu až pětinu, a třímiliardová zátěž se takto nese příliš těžko. Vzpomeňme si na Apple Newtona – geniální, ale předčasný koncept; Daidalův hrobeček. Hlavní příčinou neúspěchu ale vidíme v chybném, bezzubém marketingu Motoroly. Firma, která je známá svými vybroušenými, relativně konzervativními řešeními, se nikdy nepustila do propagace Iridia ve velkém stylu. Zatímco všude po Evropě po statisících kvetou levná mobilní řešení, je Iridium jakýmsi dobře skrytým řešením, navíc pro toho, kdo je schopen utrácet velké peníze. Získává image typu „Jestli nejsi Reinhold Messner či výstřední milionář, není pro tebe“, a po zásluze si jej pořizuje jenom velmi málo uživatelů. Motorola nikdy nezareagovala za obrovskou vlnu mobilní telefonie, která zachvátila Evropu; samozřejmě nevíme, jaké byly skutečné pořizovací i provozní náklady satelitního cell-phone, ale víme jedno – bez risku, bez počáteční ztráty s nadějí na zisk poté, co by si tuto službu začaly pořizovat statisíce lidí (se 100% dostupností, ať jsou kdekoli), nemohla vyhrát. S tímto riskem by možná neprohrála, bez něj prohrála zcela jistě a skoro bez boje.