Před čtvrtstoletím dopadlo na Napster první velké kladivo, které nakonec stálo za jeho koncem.
Napster se objevil v roce 1999 jako aplikace pro sdílení souborů přes internet. Nabídli jste své soubory (nebylo to povinné) a mohli prohledávat a stahovat nabídku jiných uživatelů. Spolu s příchodem formátu MP3 se z Napsteru stala celosvětová služba pro snadný a rychlý přístup k hudbě.
V té době neexistovaly žádné digitální obchody s hudboum ani streamovací služby. Když jste chtěli hudbu, museli jste si ji fyzicky koupit na CD či LP nebo si ji nahrát z rádia na kazetu. Vzhledem k tehdejší velikosti pevných disků (většinou menších jak 640 MB na běžném CD) se ani nedaly zvukové CD snadno převádět do úspornějšího formátu MP3. K MP3 souborům se nedalo dostat snadno na jednom místě. Napster to vyřešil.
Napster pro Mac OS
V aplikaci jste si vyhledali požadované skladby, nechali si je stáhnout (na pomalém připojení se i ty malinké soubory stahovaly déle než dnes celé filmy ve 4K) a pak přehrávali na počítači, pouštěli na prvních kapesních MP3 přehrávačích nebo zase převáděli na audio CD.
Metallica v čele umělců
Ze začátku to vypadalo pro vydavatele neškodně. Pár nadšenců si mezi sebou komplikovaně vyměňovalo nějaké soubory, u kterých ani nebylo moc jasné, jakou ztrátu vlastně působí. Napster ale ukázal, že to jde snadno, jednoduše a ve své vrcholné době vyměňoval každý měsíc tři miliardy skladeb v MP3.
Napster už v té době nebyl jediný, ale byl neznámější a tak se organizace RIAA, sdružující americké audio profesionály rozhodla soudně zakročit. Vzala si k ruce členy skupiny Metallica.
Té se nelíbilo, že se sítí šíří její nová skladba „I Disappear“. Ta se navíc začala masivně šířit ještě dřív, než singl oficiálně vyšel. Členové skupiny James Hetfield a Lars Ulrich posléze zjistili, že Napster kromě této skladby nabízí celou jejich diskografii.
Dne 13. dubna 2000 tak Metallica zažalovala Napster za nelegální sdílení skladeb. Její alternativní protisystémová tvář, kterou získala během let u svých fanoušků, vzala velmi rychle za své. Později se k žalobě Metallicy přidal Dr. Dre, u něhož to bylo vzhledem k tématům jeho skladeb také docela překvapení.
Do roka a do dne
Dnes už je situace jiná. Podobný krok nějakého umělce vnímáme jako oprávněnou snahu udržet kontrolu nad svým duševním vlastnictvím. Tehdy ale většinový názor obviňoval Metallicu z hamižnosti, nevděčnosti, zrady fanoušků či zpronevěře hodnot. Metallica vyhrála soud, ale v očích řady fanoušků se na mnoho let zdiskreditovala.
Napster se bránil, že on nic nenabízí, že to jeho uživatelé, ale bylo to marné a do roka byl Napster zavřený. Zkoušel se různě oživit v jiných podobách, ale nikdy se už popularita nevrátila. Soud s ním ale přiměl poprvé řešit pojmy jako peer-to-peer, odpovědnost sdílečů či platforem. Pozůstatky tohoto prvního velkého sporu stále vidíme v akcích proti sdílecím webovým platformám nebo šíření souborů prostřednictvím sítí BitTorrent.