Proč se gigant rozhodl vytáhnout s tak obrovským arzenálem proti maličké firmě jménem Netscape? Dnes se zdá, že to bylo zbytečné a vlastně pro firmu škodlivé.
Pokud se příliš nezapleteme do záznamů z nekončených jednání soudního procesu USA vs. Microsoft, uvědomíme si jednu zajímavou skutečnost. Celou mašinérii uvedl do pohybu na začátku bezvýznamně vypadající obchodní boj o software, který nikdy nevytvořil žádné firmě slušný obrat ani zisk, který existuje na světě asi v deseti verzích a devět z nich bylo už od počátku zdarma – o internetový prohlížeč. Vůbec není sporu o tom, že kdyby Microsoft oblast internetových prohlížečů ignoroval (stejně, jako dodnes ignoruje oblast ftp klientů, software jako je ICQ, pakovacích programů jako je WinZip atd.), tak by k žádnému soudu tohoto typu nedošlo.
Každá gigantická společnost se dá připodobnit k velkému středověkému království, které má spoustu hranic se svými sousedy, a každý je jeho existujícím či potenciálním nepřítelem – vede tedy současně několik až mnoho různých mocenských sporů a pohraničních šarvátek, čili konkurenčních bojů. Toto samozřejmě každou firmu něco stojí, ale protože to dělají všechny, tak si to započtou do ceny výrobku a zaplatí to zákazník. Jen poměrně zřídka se firma rozhodne jít do jakési pustošivé války, do které nasadí všechny síly, které má a jejímž cílem je totální zničení konkurenta (nemylme se: v běžném konkurenčním boji, který třeba předvádějí světové automobilky nebo výrobci pracích prášků, nedochází ke zničení konkurenta a také to není plánovaným cílem – tím je zvýšení tržního podílu firmy. Zatímco zvýšení tržního podílu se dá provést „relativně“ snadno, je úplné zničení konkurenta šíleně pracné a drahé). Ale právě toto provedl Microsoft ve sporu s firmou Netscape.
Znalci historie namítnou, že Microsoftu se již několikrát podařilo své konkurenty zničit až do nebytí nebo k úplnému úniku do jiné oblasti (WordPerfect Corp., Borland, Lotus, IBM v operačních systémech na PC ad.); zde se ale skoro vždy zmíněné firmy porazily a zničily samy často až fatální manažerskou neschopností, danou příliš mladým oborem počítačového software.
Proti Netscape vyrukoval Microsoft prakticky se všemi zbraněmi, které měl, a jednu dobu to vypadalo, že jakýsi internetový prohlížeč je vůbec nejdůležitějším produktem firmy, kvůli kterému se dá obětovat skoro všechno, činit ústupky ohledně produktů ostatních atd. Málokdo ve své době chápal, proč se impérium rozhodlo zničit malou firmičku – představitelé Microsoftu skutečně ve své době používali v otázce soupeření s Netscape výraz „džihád“, svatou válku vedenou všemi prostředky a bez ohledu na vlastní ztráty.
Nyní vyplouvají na povrch dokumenty, které zmíněnou situaci trošku osvětlují. Jeden z významných viceprezidentů Microsoftu Jim Allchin vypovídal u soudu, že firma se obávala, že by se Netscape mohla stát „kompletním soupeřem“ giganta, takovým, jakého firma zatím nikdy neměla. Scénář obav byl následující:
- prohlížeč by nahradil operační systém
- v důsledku toho by Windows ztratily svou výlučnost, i když by byly stále potřebné (pro chod prohlížeče)
- prohlížeč, zdarma a elektronicky šířený, by během rekordní doby získal nezastavitelným postupem dominanci, tj. každý by jej mohl snadno získat, aniž by tomu mohl Microsoft zabránit
- softwaroví vývojáři by začali velice rychle psát aplikace v programech jako je Java, které by běžely uvnitř prohlížeče – tohoto nového operačního systému; díky podobnému stylu distribuce jako prohlížeč, možná dokonce stejným kanálem, by se tyto programy nesmírně rychle rozšířily
- pak by vznikl prohlížeč nepotřebující k životu operační systém Windows, tj. napsaný například v Javě, funkčnost aplikací v něm běžících by se zachovala
- a tím by se zhroutily pilíře, na kterých je Microsoft postaven: monopol v operačním systému, z toho vyplývající dominance v aplikacích a vývojových nástrojích
Microsoft se podle Allchina zděsil rychlosti, s jakou vše probíhalo: „když to začalo, šlo o aplikaci. Pak jsme mrkli okem a už z toho byla platforma.“ Podobně svědčili i osoby za žalobu, jako významný ekonom Warren-Boulton, či „vrchní guru“ firmy Sun James Gossling, tedy v obou případech osoby se značnou reputací.
Nechci nyní rozebírat, zda to zakládá důvod pro žalobu Microsoftu; spíše se podívejme na tom, zda měl gigant skutečně pravdu, když se takto firmy Netscape – tedy prohlížeče Internetu – obával. A domnívám se, že odpověď zní, že Microsoft tuto hrozbu silně, přesilně zveličil. Podívejme se:
- torpédovací snahy Microsoftu proti Netscape ani proti Javě se nesetkaly s účinkem; těžko také mohly. Netscape stále vytváří prohlížeč, Microsoft vytváří stejně dobrý, ne-li lepší prohlížeč, a razantní zvýšení konkurence mezi těmito firmami pouze přispělo k tomu, že se na trh dostávají rychleji lepší prohlížeče. Takže dnes si stejně může každý stáhnout prohlížeč z Internetu, Microsoft učinil nejvíc ze všech firem na světě, aby každý měl na svém počítači prohlížeč
- oba prohlížeče jsou otevřené a lze je programovat, lze pro ně vytvářet aplikace – lépe, než kdyby Microsoft nespustil konkurenční mašinérii proti Netscape. Výsledek? Zatím žádný, skořápky prohlížečů nejsou ani zdaleka tak pevné, aby se mohly stát robustní platformou, podkladem pro aplikace typu Word či Excel.
- vytvoření prohlížeče v Javě („Javagator“) bylo zastaveno, prohlížeč je stále jen slupka nad Windows, popř. jiným operačním systémem
- a co je ještě důležitější: význam prohlížeče klesá. Ukazuje se, že některé samostatné aplikace pro práci s Internetem – jmenujme Real Player, MIRC, WinAmp a samozřejmě a na prvním místě ICQ – prohlížeč nepotřebují, nepotřebovaly a potřebovat nebudou. Budoucí svět z dnešního pohledu asi bude tvořen konglomerátem různých programů přímo komunikujících s Internetem, vzájemně dobře spolupracujících, a prohlížeč (browser) bude jen jeden z nich.
Samozřejmě, po bitvě je každý kaprál generálem. V letech 1994-5, když se šéfové Microsoftu snažili vidět do dalekých mlh před sebou, asi nemohli vidět nic jiného. Rob Glaser, zakladatel Progressive Networks (=Real Player) ještě pilně zobal do počítače, zaměstnán u Microsoftu, a čtyři izraelští hoši (zakladatelé Mirabilis = ICQ) ještě nosili krátké kalhoty. Je ale z dnešního pohledu zajímavé, jak jeden zbytečně paranoidní odhad situace firmou Microsoft a následující reakce možná způsobí nějaký razantní zásah americké justice, v krajním případě vedoucí až k rozbití firmy na několik subjektů.
