Megatest: DeltaChrome S8 vs. GeForce FX 5700 a Radeon 9600 Pro

Trocha historie

Nejeden z nás má ještě někde doma tolik rozšířené karty Virge nebo Trio, a tak trošku mrzí, že po odkoupení gigantickou VIA se po S3 takřka slehla zem. Až koncem loňského roku se začaly objevovat vzorky dlouho slibované DeltaChrome, předtím známé jako projekt Columbia. Papírově vypadal čip velmi dobře a některé z prvních benchmarků naznačovaly novou konkurenceschopnou kartu.

Ale když už jsme to načali, vezměme to popořádku. Kdo by si rád nezavzpomínal? Vytáhněte svou stařičkou Virge ze šuplíku, oprašte ji, zapalte svíčky a ... No prostě něco málo z historie S3.

Prvními známějšími kartami této společnosti byla tzv. Porsche série ještě z doby, kdy mezi sebou bojovala PCI a VESA Local Bus. Karty byly označovány podobně jako modely německé automobilky, například: 911, 924, 968. V té době se samozřejmě nejednalo o 3D akcelerátory, jedinou akcelerovanou operací byl BitBlt, celé kategorii těchto karet se říkalo buď Windows nebo 2D akcelerátory. Zajímavostí byla paměť VRAM (dvouportová), do které může zároveň zapisovat CPU a číst z ní grafický čip. Existovala i levnější řada karet, jejichž značení začinalo číslicí 8, ale jinak bylo stejne jako u špičkové "porsche série". Tyto karty se lišily pomalejší pamětí DRAM.

Jedna z "porsche" karet od S3 (čip 86C911). Foto: www.yjfy.com

S3 nemohla chybět ani u prvního boomu herních 3D akcelerátorů, který vypuknul po roce 1996. Už koncem roku 1995 se začal vyvíjet čip, který se poprvé představil světu na jaře 1996 v kartě Virge 3D. Hned se našli výrobci jako například Hercules (Terminator 3D), STB a další. V mnoha hrách nabízela Virge velice dobrý obraz, ale naprostou katastrofou byla rychlost. Rychlost ve 2D patřila ještě mezi průměr, ale v 3D byla karta opravdu šnekem. Zajímavostí byla podpora celé řady API: mimo D3D ještě například Intel 3DR, BRender, RenderWare a vlastní S3D. Takt čipu 86C325 byl snad okolo 50 MHz (ale fill-rate jen asi poloviční - 25 Mpixel/s, tedy 1/2 pixelu za takt), použité EDO paměti na 64bitové sběrnici běžely až na 75 MHz.

První 3D akcelerátor od S3: Virge. Na snímku Expertcolor Canarias 3000 (86C325). Foto: www.yjfy.com

Ještě v listopadu téhož roku uvedla S3 rychlejší verzi Virge VX. Tentokrát se jednalo však o kartu zaměřenou především na 2D highend (220 MHz RAMDAC, označení čipu začínající číslem 9, ...). Místo EDO standardně drahé paměti WRAM na ještě vyšším taktu. WRAM (Window RAM) je rozšířením dvouportové VRAM, přidává podporu blokových operací. I s touto drahou pamětí nabízela v 3D stále jen zlomek rychlosti tehdejšího krále 3D - 3Dfx Voodoo Graphics.

Virge VX od firmy, která byla s S3 velmi silně spjata – Diamond Multimedia. Foto: www.yjfy.com

Další opravdu herní grafikou měla být až Virge GX z jara 1997. Čip 385 pracoval na 66 MHz, stále pravděpodobně vykreslil jeden pixel během 2 taktů a na kartě jej doprovázely paměti SGRAM (Synchronous Graphic RAM, SDRAM s podporou blokových operací) na stejné frekvenci. Existovala i levnější verze DX s pamětmi EDO a čipem 375. Novinkou byl hlavně miniport API OpenGL, ale jednalo se stále o velice pomalé karty.

Leadtek Virge DX. Foto: www.yjfy.com

Zhruba čtvrt roku po Virge GX se objevila Virge GX2 (86C357) s rychleji taktovanými pamětmi (až 100 MHz) a solidní podporou 3D technologií (mipmapping, trilineární filtrování, Z-buffer, mlha, průhlednost, ...) a později i její verze s nízkou spotřebou (Virge MX).

Logitec Virge GX2. Foto: www.yjfy.com

V květnu uvedla S3 kartu Trio 3D, jejíž 128bitové čipy (86C362-368) pracovaly zhruba na 85 MHz a paměti SDRAM (64 bit) okolo 100 MHz. Existovaly i verze s pomalejšími pamětmi EDO. Ale i při použití rychlejších SDRAM bylo Trio 3D oproti konkurenci velice pomalá karta a jestliže Virge 3D byly i přes svou rychlost stále poměrně rozšířené, tak Trio 3D už bylo začátkem neúspěchů.

S3 Trio 3D. Foto: new-shine.com

S3 Graphics však mezitím usilovně pracovala na opravdu výkonné herní grafice. V červenci 1998 pak nabídla prvního vážného konkurenta pro Voodoo 2 - Savage 3D (ATI Rage 128 či Riva TNT byly uvedeny až později). Savage běhal na taktu 125/125 MHz a i když používal 64bitové paměti, byl to po hardwarové stránce dobře navržený čip. Měl podporu pro DirectX 6, OpenGL, stencil buffer (1 bit), anti-aliasing i anizotropní filtrování (2:1) a navíc představil kompresi textur (S3TC), která dovolovala použít velké textury při slušné rychlosti zobrazení a byla jedním z nejdůležitějších prvků celé historie herních 3D akcelerátorů. Jedinou, zato fatální, nevýhodou byly mizerné ovladače, které kartě zatarasily cestu za slávou a poslaly S3 zase blíže dnu.

S3 Savage 3D-MV, verze se sníženou spotřebou. Zajímavé jsou také paměti Hynix 8 ns v pouzdře TSOP. Foto: jksoft.dk

S3 se rozhodla vše napravit a v květnu 1999 vydala Savage 4 GT (později další verze - Pro, Extreme a LT), jež měl už dvě pixelové pipeline a HW akcelerované přehrávání DVD (ale ne IDCT). Smůlou pro S3 bylo, že v době uvedení se čip vyrovnal zhruba s Rivou TNT nebo Rage 128, ale na Voodoo 3 či TNT 2 se většinou nechytal.

S3 Savage 4. Foto: new-shine.com

Na podzim téhož roku (dokonce ještě 30. srpna, den před GeForce 256!) byl však představen ještě mnohem pokročilejší čip Savage 2000, poprvé použitý v kartě Diamond Viper II. Obsahoval dvě pixelové pipeline, z nichž každá měla k dispozici dvě texturovací jednotky a při taktu 125 MHz tak nabízel velice slušný fillrate v multitexturingu. Měl podporu pro Dot3 bumpmapping a vlastně i pro DirectX 7, i když to byl kámen úrazu. Právě T&L jednotka v Savage 2000 se stala pověstnou. Nebýt toho, že byla tak problémová a vlastně vypnutá, tak by Savage 2000 mohl být první konzumní grafickou kartou s T&L jednotkou a možná se minimálně podělit o úspěch GeForce256. Nakonec i S3 ji podporovalo pouze v Beta ovladačích a nikdy se nezbavila problémů s ní. To už asi nebyly jen ovladače, ale chyby v hardwarovém návrhu. I tak měl ale Savage se 128bitovými pamětmi taktovanými na 155 MHz dostatek síly, aby se stal při svém uvedení jediným konkurentem GeForce 256 a předčil napříkla Matrox G400MAX, ale problematičnost postupně karty způsobila její zkomírání.

Diamond Viper II 32 MB. Foto: gamersdepot.com

Pak už to vypadalo, že s S3 Graphics bude nadobro konec, ale spojení s VIA, která plánovala využít čipy S3 ve svých čipsetech pro základní desky, znamenalo udržení při životě. Pod kódovým jménem Zoetrope byl dlouho vyvíjen Savage XP. Tak dlouho, že když už byl hotov, nemohl být kvůli zastaralosti uveden na trh. Karta běžela na taktu 166/166 MHz, měla konfiguraci pixel pipeline 2x2 a 128bitové paměti DDR, ale i tak se měřila pouze s GeForce2 MX nebo Radeonem 7000. A to už bylo v létě roku 2002 dost málo. Technologie ze Savage XP (plná podpora DX7 + nově Environment Bump Mapping, DDR paměťový řadič) byla využita alespoň v čipsetech VIA jako integrované řešení (AlphaChrome čip, později značeno jako UniChrome technologie, použito například ve VIA PM800 nebo PM880).

PowerColor Savage XP, vzorek z CeBITu. Foto: pc.watch.impress.co.jp

Se společností VIA za zády S3 ještě během roku 2002 ohlásila zrušení Zoetrope a vrhla se na vývoj projektu Columbia. Čipy měly být hotové během roku 2003 a S3/VIA během té doby párkrát rozčeřila stojaté vody zvěstmi o neuvěřitelných skóre v 3DMarku, jež budou jejich karty dosahovat. Z projektu Columbia vzešla nakonec rodina karet DeltaChrome a první vzorky se objevovaly v testech na podzim roku 2003.