Posledním velkým výrobcem pevných disků, který ještě neuvedl svojí řadu SATA disků, bylo donedávna Hitachi. To je nyní už ale minulost a díky naší recenzi si můžete porovnat řadu 7k250 se starší řadou 180GXP.
Kapitoly článku:
Situace na trhu
Před třemi lety, než IBM začalo prodávat disky řady 75GXP, bylo rozložení sil na poli výrobců pevných disků trochu jiné než dnes. IBM disky byly v porovnání s konkurencí relativně drahé, protože IBM dobře vědělo, že zákazníci jsou vždy ochotni za nejvýkonnější a nejspolehlivější disky na trhu dobře zaplatit. Jakmile se začaly prodávat disky řady 75GXP, nevypadalo to, že by cokoli mělo narušit tento stav. IBM disky byly stále výkonnostně na špici a ostatní firmy v podstatě jen sekundovaly a doháněly IBM jak v technologických postupech výroby, tak i v uvádění konkurenčně schopných disků na trh. Po počáteční euforii, způsobené dalším výkonným diskem, se začaly objevovat problémy s vysokou poruchovostí těchto disků - tzv. „click of death“. Co tento problém způsobilo?
Původně se předpokládalo, že je problém způsoben skleněnými plotnami, které byly poprvé v řadě 75GXP použity. Mnoho lidí se domnívalo, že tyto skleněné plotny nebyly dostatečně prověřené v praxi a po určité době se na nich jednoduše začaly objevovat chyby. Realita umírání těchto disků ale byla jiná – většinou se totiž disk ani nedetekoval v BIOSu a pokud ano, trvalo to dlouho a bylo to doprovázeno charakteristickým zvukem. Musela by to být velká náhoda, že by se na plotnách vždy poškodila ta část, která slouží k pro inicializaci disku, a kvůli čemuž by tedy disk nemohl fungovat. Proto vznikalo mnoho dalších teorií, jako např. že disky umírají kvůli vysoké teplotě.
Pravda je ale směsí všech těchto dohadů. Hlavní problém byl v tom, že řada 75GXP byla velmi horká, 50°C pro ně nebyla vůbec vysoká teplota. Pro dnešní disk to sice také není moc, ale pro tehdejší disky to bylo opravdu hodně. Rozehřáté skleněné plotny spolu s lubrikačním povlakem způsobily, že existovala šance dotyku GMR hlav s povrchem plotny (resp. lubrikantem), hlavně pokud se hlavy vyskytovaly dlouho na jednom místě. To vysvětluje, proč tyto disky fungovaly v pořádku v dobře větraných počítačích, na kterých se často pracovalo s diskem – hlavy nebyly nikdy dostatečně dlouho na jednom místě a navíc plotny nebyly dostatečně rozehřáté. Když se konečně přišlo na důvod těchto problémů, byl vydán patch. Na této stránce je ke stažení utilita, která vám oznámí, zda je potřeba update firmwaru vašeho disku. Jedinou změnou ve firmware je to, že po delší době nečinnosti disku se hlavy sami přesouvají z místa na místo, aby nemohlo dojít ke kontaktu z plotnou.
Když začala být situace s řadou 75GXP kritická, IBM rychle uvedlo novou řadu 60GXP. Ta už nebyla tak poruchová, i když obzvláště v České republice vznikl oblíbený mýtus, že tou DeathStar řadou byla právě řada 60GXP. Klíčem k menší poruchovosti se stalo především fakt, že řada 60GXP měla maximálně 3 plotny, kdežto řada 75GXP měla ploten až 5. Následovala pak řada 120GXP, která oficiálně trpěla touto vadou jen u disků vyrobených před květnem 2002. U řady 120GXP (resp. jen u disků vyrobených do května 2002) se také ve specifikaci objevilo známé a kontroverzní oznámení o doporučené době běhu disku, kde se objevila hodnota 8 hodin denně. Toto byl asi poslední hřebíček do rakve a IBM se začalo ohlížet po vhodném kupci, který by dokázal uvést Storage divizi IBM zase do kladných čísel. Situace na poli výrobců pevných disků ale vůbec není růžová a tak i přesto, že vývojové oddělení IBM Storage v legendárním Almaden Research Center v San Jose chrlí jednu novinku za druhou (namátkou např. disky Microdrive, Load/Unload Technology, AFC Pixie Dust) a že se tudíž dalo předpokládat, že i nadále budou tyto pevné disky technologicky a výkonnostně na vysoké úrovni, nebylo zájemců mnoho. Dalo by se spíše říci, že jich bylo velmi málo…
IBM rozhodně nechtělo prodat Storage divizi konkurenci, která by určitě všechny výrobní haly okamžitě uzavřela, smlouvy převedla na sebe a vysála by všechny patentované technologie. A tak zbyl v postatě jediný zájemce – Hitachi. Proč se o oblast pevných disků zajímá právě Hitachi, obzvláště když je samo v červených číslech? Po chvíli uvažování je důvod zajisté zřejmý. Hitachi se vyrábí široké spektrum výrobků, mezi něž patří např. digitální videokamery a stolní DVD přehrávače/rekordéry. Hitachi tak zabilo dvě mouchy jednou ranou:
- Může do těchto zařízení dávat disky vlastní výroby, což je mnohem levnější, než je nakupovat od firem jako WD, Seagate nebo Maxtor. I kdyby se Hitachi snažilo vyvíjet vlastní pevné disky, trvalo by to dlouho a cena za vývoj by byla s největší pravděpodobností mnohonásobně vyšší než odkup od IBM.
- Pokud by pokračoval trend, který začal řadou 120GXP, kdy pevné disky vynikaly nejen po stránce spolehlivosti ale především po stránce rychlosti (a předem si můžeme prozradit, že tento trend se nezastavil), Hitachi (resp. její dceřiná společnost Hitachi Global Storage Technologies) by mělo velkou šanci vrátit se do černých čísel a zvyšovat svůj podíl na trhu.
Mimochodem – jedním z hlavních problémů IBM Storage byla neschopnost prodat svoje disky, přestože byly kvalitní. Japonci v umění prodeje naopak vynikají…
Ale zpět k tématu. Výsledkem prodeje bylo, že Hitachi převzala 60% balík v IBM Storage a založila již zmiňovanou dceřinou společnost Hitachi Global Storage Technologies (dále jako HGST). HGST také převzalo všechny výrobní haly (až na tu v Maďarsku, která tak byla díky tomu uzavřena), včetně pracovníků z vývojového oddělení. Předpokladem je, že do roku 2005 bude HGST 100% vlastněný společností Hitachi a jediné, co bude vázat IBM a HGST dohromady budou přednostní smlouvy na prodej pevných disků do všech typů PC od IBM (včetně notebooků a serverů).
Poslední řadou pevných disků, která byla uvedena pouze pod hlavičkou IBM se tak stala řada 120GXP. Řada 180GXP se již prodávala jak pod značkou IBM (cca do května tohoto roku), tak nyní pod hlavičkou Hitachi jako Hitachi DeskStar 180GXP.
Odborná veřejnost s napětím očekávala novou řadu disků, která měla být už výlučně pod taktovkou HGST. Zjednodušeně se dalo říci, že pokud bude nová řada 7k250 (takové je totiž její označení) propadák, definitivně to pohřbí veškeré ambice na růst prodeje a de facto to bude znamenat další konsolidaci na trhu s pevnými disky – zůstali by zde pouze tři velcí hráči - Maxtor, Western Digital a Seagate, a několik menších hráčů (jako např. Samsung a Toshiba).