Co všechno přináší používání maker.
Martin Beran: Již v dávných dobách programátoři zjistili, že je vhodné, aby každý program měl dvě rozhraní – jedno rozhraní pro interaktivní provoz řízený uživatelem a druhé pro ovládání jiným programem. Dříve tento druhý interface sloužil k dávkovém zpracování, dnes však očekáváme programové ovládání jiných programů na vyšší úrovni. Dnešní programy vesměs nabízejí stejnou funkcionalitu prostřednictvím obou rozhraní, takže jiné programy se mohou stát plnohodnotnými uživateli.
Otevřenost se vyplácí
Skriptování (ovládání programových komponent pomocí maker) je v současné době prováděno na dvou úrovních. Jednak mohou mít jednotlivé programy vlastní skriptovací jazyk a jednak je možné použít skriptovací prostředky operačního systému. Mnoho programů v současné době nabízí rozhraní OLE Automation, které je podporováno přímo operačním systémem Windows (s rozšířením Windows Scripting Host) a mnoha dalšími programy. Pokud tedy program zpřístupní svoji funkcionalitu prostřednictvím standardního rozhraní, otevírají se jeho funkce pro široké spektrum dalších programů a jeho hodnota pro informační systém je výrazně vyšší.
Makra mohou být způsobem, jak snadno automatizovat některé (i poměrně složité) úkony s použitím různých aplikačních programů. Aplikace vytvořené pomocí maker jsou ale svou funkčností limitovány možnostmi aplikačního softwaru, který využívají. Výhodou je rychlost, jakou je možné podobné aplikace vytvořit, a potažmo i náklady na jejich vytvoření.
Kdo je na koni?
Nejpoužívanější makrojazyk je bezesporu Visual Basic for Applications od Microsoftu. Jelikož je tento makrojazyk licencován dalším firmám, je k dispozici nejen v různých produktech Microsoftu (zejména v Microsoft Office), ale i ve Martin Beranod Corelu a ve velkém množství různých nástrojů od mnoha dalších firem. Plně byl tento jazyk implementován v produktech Office od verze 97.
Tento jazyk vychází z jazyka Visual Basic. Pracuje se základními programovými strukturami, jako jsou podmíněné příkazy, cykly a funkce. Umožňuje běžnou práci s proměnnými a strukturovanými datovými typy. Visual Basic má také některé objektové rysy, ale nelze jej považovat za plně objektový.
Vývojové prostředí nástroje Visual Basic for Applications snese porovnání s běžnými vývojovými nástroji. Obsahuje klasický editor zdrojového kódu, návrhář formulářů, debugger a mnoho pomůcek pro tvorbu kódu. Jazyk Visual Basic for Applications je zatím pouze interpret programového kódu – tj. neexistuje (na rozdíl od Visual Basicu) žádný překladač do spustitelného kódu.
Visual Basic for Applications umožňuje tvorbu maker i makro-aplikací. Za makro považujeme určitý kus kódu, který automatizuje sérii akcí, ale který „nezakrývá“ funkčnost hostitelské aplikace. Makro-aplikace (tvořená v makrojazyce) je pak vlastně plnohodnotnou aplikací, která zpravidla obsahuje vlastní uživatelské rozhraní, a funkčnost hostitelské aplikace stojí v pozadí.
Pro tvorbu maker je v nástrojích Office možné použít „záznam maker“, který snímá akce prováděné přímo v aplikaci a vytváří z nich makro. Tato funkce může také sloužit pro seznámení se s makry.
Visual Basic for Applications používá událostmi řízené programování. Na každou akci hostitelské aplikace (pokus o zavření tabulky, vytištění dokumentu, pohyb kurzoru apod.) i na každou akci ve formuláři je možné napojit nějaký úsek kódu, který bude proveden, pokud tato událost nastane.
Dvojsečná zbraň
V souvislosti s makry je třeba zmínit také makroviry. To jsou makra, která jsou schopna sama sebe kopírovat mezi dokumenty (tím splňují základní definici virů). Z důvodů bezpečnosti se v Microsoft Office 2000 objevila možnost digitálního podepisování maker. Lze totiž předpokládat, že makro, ke kterému někdo připojil svůj digitální podpis, nebude nebezpečné.
Zdroj: Computer
