Dinosaurům se daří stále dobře, vznikají nové modely a běží na nich Linux.
Výraz „mainframe“ je pro většinu z nás synonymem něčeho nebetyčně zastaralého. Protože běžný člověk se s mainframe počítačem – vlastně nejstarší „žijící“, nejstarší běžně používanou počítačovou architekturou na zeměkouli – v životě nesetká, má možná ze čtení knih o historii počítačů dojem, že se jedná o stroj zvíci několika místností, možná chlazený vodou, který ve firmách dožívá už jen z čirého soucitu provozovatele.
Jenomže firma IBM nedávno oznámila, že po třinácti letech pozvolného poklesu (přece jenom) se loni opět zvýšily tržby firmy z této platformy. Mainframe počítače tedy nejsou zdaleka mrtvé, a to především proto, že IBM dokáže neustále zvyšovat jejich výkon a doplňovat je moderními vlastnostmi, aniž přitom obětuje jejich pověstnou robustnost a spolehlivost. To jsou vlastnosti, které si zejména velké korporace cení nade vše a jsou ochotny zaplatit ceny startující od zhruba 20 mil. Kč za jeden stroj (dříve stály mainframy podstatně více!), který i neutrálně naladění analytici označují za „dinosaura“.
IBM letos přichází s novým modelem, který je na mainframe nebývale levný – jeho cena začíná na 375 000 dolarech, je poháněn zjednodušenou verzí mainframového operačního systému s názvem z/OS.e a je přímo určen pro chod novějších programů. Součástí nového mainframového programu je také orientace na Linux, dokonce firma před nějakým časem diskutovala možnost, že nový mainframe se značkou z800 bude určen přímo a pouze pro tento operační systém.
Proč IBM stále tyto počítače prosazuje? Především kvůli systému jejich licencování. Z pradávných časů totiž nepocházejí jenom tyto počítače, ale také způsob, jakým se prodávají – součástí prodeje je vždy servisní a supportní smlouva, ve které se zákazník zavazuje platit nemalé částky za roční provoz a údržbu. To je pro IBM nejlepší myslitelný zdroj příjmů: s vysokou marží a přitom jistý na dlouhá léta; IBM to zvládá dokonale (nejen s mainframy), a i když se tento model snaží další IT firmy napodobit, takový úspěch nemají. Zákazník ví, že když si pořídí mainframe, má to na doživotí – na druhé straně ale kvalita produktu i pověst IBM ve věci péče o zákazníky je natolik dobrá, že se nebojí, že by pak byl finančně vydírán či naopak ponechán na holičkách.
Na trhu největšího železa nastává zajímavá situace. Na jedné straně jde IBM mírně „dolů“ se zjednodušenou formou mainframe a dokonce s operačním systémem Linux, na druhé straně zaznamenáváme stále se zvyšující výkonnost unixových serverů. Unixovým konkurentům IBM je samozřejmě existence mainframe počítačů trnem v oku; mainframy totiž vlastně nemají svým způsobem žádnou konkurenci, a i když to firma IBM sama neuvádí, obecně panuje názor, že dosahuje na této platformě zcela mimořádných zisků z prodeje hardware i z oblasti supportu. Unixoví výrobci (hlavně HP a Sun) poměrně často v souboji s IBM používají nálepkování „dinosaurus“ a podobně; IBM se, jak se zdá, rozhodla úder oplatit, a to způsobem, z něhož bude unixovým výrobcům možná horko. I když nová série mainframů je méně výkonná než hlavní řada (firma samozřejmě nemůže konkurovat sama sobě), její cena je třetinová (!) a tudíž vysoce konkurenční high-end unixovým serverům. A konečně vtipný název řady Raptor (prehistorický ještěrovitý dravec) více než naznačuje, koho chtějí tyto servery „ukousnout“.