Ztráta orientace v závorkách a nezvyklý zápis sčítání (+ 1 2 3) nemá nic společného se složitostí syntaxe. Např. v porovnání s Basicem, C, Pascalem či dokonce s mluvenou řečí je syntaxe Lispu asi nejprostší možná.
Jan Vlčinský: Ztráta orientace v závorkách a nezvyklý zápis sčítání (+ 1 2 3) nemá nic společného se složitostí syntaxe. Např. v porovnání s Basicem, C, Pascalem či dokonce s mluvenou řečí je syntaxe Lispu asi nejprostší možná.
Všechno jsou funkce a ty používají tzv. polskou logiku, tj. prvně (hned za otevírací závorkou) řeknete, co chcete dělat, následující hodnoty říkají, s čím to podniknete. Obyčejné1+2+3 je pak zapsáno jako (+ 1 2 3).
Hodnota vrácená funkcí se může použít jako hodnota pro parametr jiné funkce. Např. 1+2*3-4 je (- 4(+ 1 < 2 3))).
Při zápisu v Lispu není nutno znát pravidla preferencí provádění operací, použitý zápis vždy jednoznačně určí pořadí vyhodnocování. Jazyk nevyžaduje (ani neumožňuje) deklaraci typu proměnných. Např.: (setq a 3.14) (setq a “Hello world“) se klidně může objevit v téže funkci.
Jakmile vniknete do koncepce funkcí a seznamů v Lispu, budete souhlasit s tvrzením, že syntaxe Lispu je krásně jednoduchá.