Lze v bazaru koupit legálně software, 2. díl

Oživeno Když jsme nedávno publikovali článek o legálnosti nákupu softwaru „z druhé ruky“, vyvolal – jak už to tak bývá – celou řadu reakcí. Mnohé přitom s sebou nesly otázky a nejasnosti, které je velmi vhodné zodpovědět. Proto jsme se rozhodli oslovit odborníka z nejpovolanějších – právníka specializujícího se na oblast informačních technologií.
Lze v bazaru koupit legálně software, 2. díl

Fundované a zároveň velmi obsáhlé odpovědi jsme získali od JUDr. Jiřího Čermáka, prezidenta Společnosti pro právo informačních technologií (SPIT), kterému tímto děkujeme. Autor odpovědí upozorňuje, že „je třeba podotknout (ač to možná bude znít jako klišé), že nelze na takto komplexní otázky odpovědět pár větami“. Odpovědi je proto třeba chápat jako snahu o shrnutí problému s vědomím určitých výjimek.

Co vás zajímá aneb Otázky a odpovědi

Podle vyjádření dotazovaných firem a organizací je možné prokázat legálnost licence v podstatě jediným způsobem - dokladem o nabytí, včetně přesné definice daného softwaru. Vzhledem k tomu, že nekupuji „hmotný“ produkt, ale de facto myšlenku (autorské dílo) je licence jedinou skutečnou možností, jak prokázat, že jsem program koupil? A co v tomto případě licence skutečně je - papír s licenčním číslem a hologramem, nebo je to skutečně doklad o koupi?

Licence je "oprávnění dílo užít", tedy souhlas s užitím software. Licence tedy není nijak hmotně vyjádřitelná (nejde o listinu atp.). Pod pojmem licence byla pravděpodobně míněna licenční smlouva (písemná), což je "kus papíru" na základě kterého je licence udělena. Je třeba uvést (viz níže), že licence nemusí být výhradně udělena na základě písemné licenční smlouvy, ale též může jít o smlouvu ústní nebo smlouvu uzavřenou konkludentně (Konkludentní způsob uzavření smlouvy je takový, kdy obě strany jednají způsobem, ze kterého je zřejmý úmysl smlouvu uzavřít a kterým jsou naplněny podstatné znaky této konkrétní smlouvy. Nejde tak o výslovný (písemný nebo ústní) projev vůle.)

Licence není ani faktura, ani doklad o koupi ani licenční smlouva. Všechny tyto dokumenty mohou pouze prokázat (více či méně důvěryhodně), že licence byla udělena.

Jak bylo řečeno, licence není nic hmatatelného, neboť jde o oprávnění dílo užít (souhlas s užitím díla). Tudíž otázka prokázání, zda byla či nebyla licence udělena je poměrně složitá a rozhodně ji nelze omezit jen na existenci písemné licenční smlouvy (licenčního ujednání). Jako důkaz může sloužit v podstatě cokoliv - faktura, licenční smlouva, svědectví atp. Nelze tedy zužovat výklad na pouhé "nemá u sebe listinu s licenční smlouvou – rovná se – nebyla mu udělena licence".

Je zde však jeden právní háček, který je poměrně složitý, a proto jen stručně:

U balíkového software (např. kupovaného v obchodě) je problém, že pravděpodobně dochází pouze k uzavření smlouvy kupní (k nosiči dat, k manuálu atp.), ale není povětšinou vůbec uzavřena žádná smlouva licenční (viz dále).

Vzhledem k tomu, že software, co by nehmotné dílo, není možné prodat fyzicky (jako například počítač), měl by každý kupec mít uzavřenu nějakou smlouvu, která mu dává právo používat daný produkt. Bohužel, jak uvádí i Dr. Čermák, často – zejména u krabicového softwaru – dochází k tomu, že kupující dostane pouze doklad o koupi „krabice“. Smlouvu však žádnou neuzavírá a proto je tento doklad tak důležitý v okamžiku, kdy je třeba prokazovat legálnost používání softwaru.

Stručně řečeno – smlouva, ať už písemná či ústní a nebo třeba nepřímá by měla být uzavřena VŽDY. V opačném případě lze sice legálnost použití softwaru dokázat například právě dokladem o koupi, ale je to zbytečné. Problém je samozřejmě v tom, jak k celému problému přistupují sami producenti softwaru, kteří si vystačí se souhlasem s licenčními podmínkami při instalaci...

Podle některých názorů pod prvním článkem na toto téma, obchodní zákoník říká, že před použitím softwaru musím mít uzavřenu licenční smlouvu, a to v písemné podobě. Naopak Jiří Grund, PR manažer Microsoftu mi sdělil, že Microsoft považuje licenční smlouvu za uzavřenou v okamžiku, kdy kupující souhlasí s licenčními ujednáními při instalaci. Jak na tuto problematiku nahlížíte z pohledu právníka?

Před užitím software je třeba mít udělenu licenci, protože na software se nevztahuje ustanovení o volném užití díla (§ 30 odst.1 AutZ) a užitím softwaru (instalací, spuštěním) dojde k jeho ozmnožování (§13 AutZ a §66 odst. 2 AutZ) a k užití díla jeho rozmnožením je třeba získat licenci od autora (§12 a § 46 odst. 1 AutZ).

Podle autorského zákona, lze licenci udělit (bohužel) pouze smlouvou, to jest dvoustranným úkonem (§12 odst. 1 AZ). Tato tzv. licenční smlouva (§46 AZ) musí být písemná pouze u licence výhradní (§46 odst. 4 AZ), která  u běžného software v podstatě nepřichází v úvahu. Tedy, k platnému udělení licence postačí i smlouva uzavřená ústně nebo dokonce konkludentně.

Tyto odstavce potvrzují předchozí slova – podle zákona je nutné, aby uživatel měl uzavřenu licenční smlouvu dříve, než začne software využívat. To by nebyl až takový problém, kdyby v příslušném ustanovení nebylo vyžadován OBOUSTRANNÝ úkon. To například znamená, že o souhlasu s licenčními podmínkami MUSÍ být poskytovatel licence informován (viz dále).

Okamžik, kdy je licenční smlouva uzavřena (a tudíž kdy dojde k udělení licence), stanoví občanský zákoník (§43a - §44 ObčZ). Ten říká, že: "Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti (§44)" s tím, že "přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu (zde nabyvatele licence) s obsahem navrhované licenční smlouvy (navýšené autorem ) výrobcem software), dojde zpět tomuto navrhovateli (to jest výrobci software) (§43c odst. 2 ObčZ). Jinými slovy, smlouva je uzavřena v tom okamžiku, kdy se poskytovatel licence (výrobce
software) dozví, že uživatel (nabyvatel licence), souhlasí s jeho návrhem licenční smlouvy. Neboť pro licenční smlouvu dle autorského zákona není třeba písemná forma, je jedno, jak dá nabyvatel licence vědět, že s návrhem souhlasí – písemně, ústně, emailem, telefonicky... (§35 ObčZ).

Takže má v podstatě pravdu pan Grund, ale s jedním velkým ALE. Nestačí pouze, aby kupující souhlasil s licenčním ujednáním při instalaci (např. tím, že odklikne "Accept - Souhlasím" v dialogovém okně), ALE poskytovatel licence (Microsoft) se o tomto "odkliknutí" (přijetí návrhu) musí dozvědět! Což se samozřejmě děje jen výjimečně, například při následné registraci software.

Dá se tedy říct, že to nejlepší, co každý uživatel může při instalaci softwaru udělat, je souhlasit (pokud samozřejmě chce souhlasit) a následně produkt hned registrovat. Tím dojde de jure k uzavření licenční smlouvy.

Lze tedy s určitým povzdechem říci, že většina licenčních smluv k software vlastně vůbec uzavřena nebyla, byť si to obě strany myslí! Proto se domníváme, že striktní požadavek autorského zákona na udílení licence smlouvou je třeba do budoucna zvážit a např. u software připustit možnost udílení licence vedle smlouvy i například prohlášením autora (to jest jednostranným úkonem), v němž by byly definovány podmínky řádného užívání díla, které by bylo třeba dodržovat. Prohlášení by se dozajista nehodila pro složitější software (software na míru) či jiná díla dle autorského zákona, ale pro software typu freeware, shareware či balíkového software by byla vhodnou alternativou ke smlouvám.

Tento problém se proto v současné době někdy řeší výkladem, a sice že kdokoliv, kdo legálně získá rozmnoženinu software (získá rozmnoženinu z poctivého zdroje – například zakoupením balíkového software v obchodě – i když neuzavře s autorem licenční smlouvu), se stane automaticky oprávněným uživatelem počítačového programu ve smyslu § 66 AutZ.  Takový uživatel pak pravděpodobně užívá software (instaluje ho, spouští atp.) na základě práv, která mu jsou udělena podle § 66 AutZ, jež stanoví práva "oprávněného uživatele software", nikoliv podle licenční smlouvy.

Klasická a standardní otázka: jak je to s prokazováním viny v případě, že doma mám kopii instalačního CD, ke kterému nemám doklad ani licenci a budu tvrdit, že jsem jej legálně koupil? Bude mi soud (pravděpodobně) věřit a nebo ne? Jak se v podobných situacích soudy obvykle chovají? Je to samozřejmě spíše problém větších firem, protože živnostníky či soukromé osoby asi těžko bude někdo vyšetřovat – na to prostě a jednoduše není dostatek financí ani úředníků – ale přeci, jsou někde v právním řádu zakotvena nějaká pravidla?

Jak v případě trestního tak civilního řízení je důkazní břemeno na státním zástupci (trestní řízení) nebo na žalobci (civilní řízení). Žalovaná strana (uživatel software) tedy teoreticky vůbec nemusí prokazovat, že má licenci k software.

Pravda, je taková, že pokud v civilním řízení žalobce vyjádří své pochybnosti o tom, že žalovaný má k software licenci a předloží určité důkazy na podporu svých tvrzení a naopak žalovaný se k tomu nijak
nevyjádří a důkazy žalobce nezpochybní (například svými protidůkazy o řádném udělení licence), soud s nejvyšší pravděpodobností uvěří žalobci, což je zcela logické. Žalovaný tedy sice nemá žádnou povinnost prokazovat, že mu byla licence řádně udělena, ale ve svém vlastním zájmu by se měl  k tvrzení žalobce vyjádřit a (úměrně tomu jak silné budou argumenty žalobce) podpořit svá tvrzení důkazy.

Jako důkaz může sloužit cokoliv. Hodnověrnost důkazů však posuzuje soud. V dalším odkazuji na občanský soudní řád -  99/1963 Sb. - Hlava druhá (Dokazování); § 120 a následující.

Budete-li mít doma pouhou "přepálenou" kopii originálního instalačního CD a nic víc a druhá strana bude tvrdit, že jde pirátskou kopii, tak Vám asi soud neuvěří, že jde o legální záložní rozmnoženinu počítačového programu. Já bych Vám také nevěřil. Důkazem žalobce (možná i jediným), že máte doma pirátský software, bude právě tato přepálená kopie.

Pokud byste předložil jakýkoliv důkaz, že jde o kopii legální (stvrzenka o koupi originálu, svědectví o nákupu, nálepka s hologramem na počítači, fotografie jak to kupujete :-), certifikát, originální manuál atp.), mohla by být situace již podstatně jiná. Soud by mohl mít pochybnosti o tvrzení žalobce, že jde o nelegální kopii a pravděpodobně by nařídil další dokazování a vyzval by žalobce, aby svá tvrzení dále doložil.

V trestním řízení je situace obdobná, i když dokázání viny musí být "nade vší pochybnost", tudíž (velmi lidově řečeno), to co již může stačit soudu v civilním řízení jako důkaz o tom, že byl software užíván neoprávněně, by nemělo stačit soudu v řízení trestním.

Závěrem

Odpovědi Dr. Čermáka jasně dokazují, že problematika „legálního vlastnictví licence k softwaru“ není vůbec jednoduchá a výklad právních norem nemusí být vždy jednotný. Nemusí se přitom jednat o nákup „z druhé ruky“. I v okamžiku, kdy chceme používat běžný krabicový software, mohli bychom se dostat do rozporu s platnými právními normami.

Z výše uvedeného proto plyne jednoznačný, i když asi mnohým nepříjemný závěr – přestože držitelé licencí často fakticky nemusí uschovávat daňové doklady, je vhodnější udělat v případě softwaru výjimku – je to snazší, než později pracně dokazovat oprávněnost používání programu před soudem.

Diskuze (31) Další článek: Explorer nabízí předregistrace domén v .EU

Témata článku: Software, Microsoft, Určitý důkaz, Jediný způsob, Složitý způsob, Právní norma, Jednoznačná odpověď, Nejvyšší pravděpodobnost, Atp, Software 602, Díl, Bazar

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Test 6 odolných telefonů a 22 powerbank

Srovnání technologií QLED a OLED

Měřte své sportovní výkony

Sady pro chytrou domácnost