Lustrace studentských e-mailů: problém je jinde

Vysoké školy nedělají to, co dělat mají – a občas dělají to, co dělat nemají.
Kolegové na Lupě měli šťastnou ruku s volbou jednoho z posledních témat – zda pracovníci našich škol čtou či nečtou maily studentů, zda to smějí či nesmějí dělat, či případně, zda z toho smějí či nesmějí něco vyvozovat. Zřejmě nejvíc reakcí vzbudil popis jednoho příběhu ze života, ke kterému cítím skoro povinnost se vyjádřit – minimálně proto, že původcem té hrůzné části signatury v mailu (valasek@cpress.cz), která vyvolala v pracovnících fakulty reakci vedoucí bezprostředně vedla k odchodu studenta ze školy, byla naše firma. Neboť díky neexistenci schopných programátorů dospělého věku jsme požádali studenta, aby pro nás připravil internetovou aplikaci, a abych si nemusel pamatovat nějakou šílenou a nekulturní adresu typu xvalas54@ucs.mcs.gcs.fi.muni.cz, nechal jsem mu zřídit účet u nás. A opět není podstatné, že z pohledu fakulty byl spáchán skoro zločin už tím, že si výše uvedený inteligentní mail dal student do signature, který vedl k jeho odstřižení od základních komunikačních prostředků (bez výstrahy, prosím: výstraha se dává i vrahům na útěku). Fakulta má taková pravidla a hotovo, třebaže mohlo jít o mailovou adresu, která nikdy neměla s žádnou komerční činností nic společného (v tomto případě měla), třeba by byl pan Valášek příbuzným někoho z naší firmy a chtěl u něj brát třeba dálkové hodiny matematiky nebo tak. I blbý předpis je předpisem; nesouhlasím-li, musím jít tam, kde tento předpis neplatí.

Myslím, že jádro problému je úplně jinde, a to v onom podnikání studentů. Předpokládám, že student studuje školu proto, aby se pak uplatnil v praxi; ne proto, aby udělal státnice. Aby se o něj zaměstnavatel porval a dal mu hned ze začátku vysoký plat coby člověku kvalifikovanému. Nikoli proto, aby když skončí školu, přišel k zaměstnavateli a řekl, že sice nic neumí, ale že se to naučí.

Jenomže takového člověka – přesněji řečeno, takovou školu – jsem ještě neviděl. Pro naše časopisy přijímáme ročně mnoho redaktorů, přičemž by se zdálo, že k účelům zásobování vydavatelů periodik redaktory někdo vyrobil Žurnalistickou fakultu. Jenomže žádný absolvent této školy u nás nepracuje; co škola produkuje, nevím. Asi nezaměstnané.

Vzhledem k tomu, že se motáme okolo počítačů a Internetu, dalo by se tušit, že zdrojem našich talentů bude – protože hlavně působíme v Brně – právě zmíněná fakulta informatiky Masarykovy univerzity, čili FI MU. Je to pravda! Jenomže trošku jinak, než by tomu být mělo – v naprosto drtivé většině k nám jdou pracovat kluci, kteří se o to, co později u nás uplatnili ke prospěchu svému i našemu, zajímali mimo školu, ve svém volném čase. Nemohu zde samozřejmě význam školy úplně popřít, to bych byl zaslepený – škola učí se učit, učí a cvičí například i ukázněnosti v myšlení i jednání, což jsou věci pro praxi úplně nezbytné, ale nepřipravuje studenty pro praxi, a na tom stoprocentně trvám. Dokreslením je i známý fakt, že v praxi se nejbryskněji zorientují a nejlépe uplatní zpravidla studenti, kteří na škole příliš neexcelovali (měli hodně vedlejších zájmů, kterým se věnovali a díky nimž se stali rychleji dospělejšími), zatímco s jedničkáři to bývá často těžší.

Předpokládejme, že fakulta informatiky by mohla vychovávat například budoucí programátory a síťové administrátory; přesněji řečeno kdo, ne-li ona. Co se na fakultě učí, je možné si prohlédnout třeba tady. Nechci s tím polemizovat; ale taky by se studenti mohli – aspoň v závěrečných ročnících – učit něco, co je přiblíží praxi. Domnívám se, že takto by měl fungovat moderní stát – přinutí své podnikatele, aby mu platili daně, a naopak z části těchto daní připraví pro své podnikatele kvalifikované zaměstnance, kteří rychle vydělají na další daně, za které vzniknou ještě kvalifikovanější pracovníci; a tak to půjde hezky dokola.

Předpokládejme vůbec ne hypotetického, ale naopak žijícího člověka jménem Valášek (zmíněná osoba z příběhu), který chce být úspěšným programátorem a chce se tím dobře živit. On se domnívá, že se stane špičkovým programátorem, když vystuduje fakultu informatiky, ale brzy zjistí omyl – že jej tato škola sice naučí spoustu výborných věcí, ale nestane se tam programátorem, který by mohl z fleku jít a programovat komerční aplikace, například u nás. Tudíž jde problematiku samostudovat (za své peníze kupuje knížky, věnuje tomu svůj čas, na svém počítači) a aby získal zpětnou vazbu, jde programovat komerční aplikaci. Protože salónním programováním se nikdo nestal programátorem, stejně jako se nikdo nestal skokanem o tyči, když disciplínu trénoval v posteli z brožurky. Zejména internetové programování, které se může stát jedním z hnacích motorů naší budoucí ekonomiky, a to vůbec nepřeháním, se musí zkoušet, ladit a testovat na ryze praktických příkladech.

Škola za tuto činnost svého studenta poškozuje a zdůvodňuje to neoprávněným využíváním prostředků fakulty. Student by se samozřejmě neměl obohacovat za státní peníze, ale právě zde je to úplně směšné – jediná „škoda“, která vznikla státu, spočívá v tom, že fakultní sítí neoprávněně proteklo pár set tisíc bajtů dat, hlavně v mailech mezi námi a studentem. Tedy cosi, co vůbec nelze nazývat škodou, ani s tou nejbujnější fantazií. (Mimochodem, což je zvlášť smutné, je tato situace horší než za komunistů. Za mého studia nebylo problém využít prostředky fakulty k práci pro svého budoucího zaměstnavatele, dokonce k práci komerční. Stačilo požádat; profesorovi obvykle spadly brýle, ne však kvůli drzosti studenta, ale z údivu nad tím, že se na strojárně objevil vůbec někdo, kdo je tam z jiného důvodu, než aby se vyhnul vojně).

Na zahraničních univerzitách bývá obvyklé, že student musí ukázat, že je schopen udělat komerční projekt; něco, co ocení a ohodnotí jeho budoucí zaměstnavatel. Což by u nás jaksi mělo také platit, ale dobře víme, jak vypadá většina diplomek.

Problém je tedy zcela s jistotou jednak v českém tereziánském školství, které učí studenta až do posledního dne studia akorát memorovat (načež následující den v příchodu do praxe nastává šok), jednak ale také v pedagozích, kteří jsou předpisy svázání pouze zčásti, ale zbývající volnosti nevyužívají, protože je to nepohodlné.

K celému případu ještě dva dovětky. První je ten, že když jsem s onou osobou v našem příběhu poté, co jsme začali spolupracovat, hovořil na téma „čím chceš být“ a dozvěděl jsem se, že výborným programátorem, autorem významných internetových projektů, tak jsem mu nemohl dát jinou radu, než aby ihned odešel ze školy a věnoval se samostudiu a praxi (je-li naživu, potvrdí má slova jakož i to, že mně zpočátku nevěřil a na fakultě zůstal). Nemyslím, že je pro naše školství dobrá vizitka, když to nejlepší, co mladý člověk pro svůj profesní úspěch může udělat, je, že z ní ihned odejde.

Druhý dovětek je ale ještě horší. To, že velmi mnoho pedagogů při své práci na školách, v čase, který jim platí stát, a z prostředků, které jim platí stát (telefony, kancelář!), soukromě podniká, je veřejným tajemstvím, stejně nezpochybnitelným, jako že premiér Zeman pije. Mzdy pedagogů na školách jsou tak mizerné a ubohé, že sám nevím, jestli je jim to možné vyčítat – kdyby šel kdokoli z těch aspoň trošku šikovnějších do soukromé sféry, vydělá si dvojnásobek. Jenomže když už piji víno, nesmím kázat vodu. Když jsem pedagogem na škole a nepovoleně soukromničím, neměl bych postihovat studenty za to, že dělají něco podobného.

Diskuze (86) Další článek: Jaká je situace rok po bojkotu Telecomu?

Témata článku: Programování, Soukromníci, Státní peníze, Mladý člověk, Budoucí zaměstnavatel, Stud, Komerční činnost, Kluk, Problém, Žijící člověk, Příběh, Jediná škoda, Postel, Kody, Studenti, Vysoký plat


Určitě si přečtěte

Jak doma vylepšit signál Wi-Fi: Pomůže repeater, více routerů, ale nejlépe systémy mesh

Jak doma vylepšit signál Wi-Fi: Pomůže repeater, více routerů, ale nejlépe systémy mesh

** Máte špatný signál Wi-Fi? Mesh systémy to vyřeší ** Už vás nezruinují, meziročně ceny příjemně spadly ** Jak systém funguje a čím je výjimečný?

Jiří Kuruc | 107

Nejlepší příslušenství k počítači. Tipy na osvědčené klávesnice, tiskárny, routery…

Nejlepší příslušenství k počítači. Tipy na osvědčené klávesnice, tiskárny, routery…

** Tipy na klávesnice, myši, routery, tiskárny, sluchátka a další věci k počítačům ** Poradíme, s jakými produkty neuděláte chybu ** Vybíráme jak příslušenství na běžnou práci, tak na hraní her

David Polesný | 20

13 praktických tipů a triků pro Mapy.cz, které možná neznáte

13 praktických tipů a triků pro Mapy.cz, které možná neznáte

** Mapy.cz neslouží jen k zobrazení podkladů a plánování tras ** Nabízejí celou řadu dalších praktických funkcí a možností ** Vybrali jsme třináct tipů a triků, o kterých možná nevíte

Karel Kilián | 36

Google Coral: Raspberry Pi s čipem, který zpracuje 4 biliony operací za sekundu

Google Coral: Raspberry Pi s čipem, který zpracuje 4 biliony operací za sekundu

** Je to velké jako Raspberry Pi ** Ale je to až o několik řádů rychlejší ** Dorazil nám exotický Google Coral s akcelerátorem Edge TPU

Jakub Čížek | 18

Už desítky let se pokoušíme odposlouchávat mozek. Rusům se podařil kousek, ze kterého vám spadne brada

Už desítky let se pokoušíme odposlouchávat mozek. Rusům se podařil kousek, ze kterého vám spadne brada

** K odposlechu mozků používáme EEG ** To má ale žalostné informační rozlišení ** Rusům pomohla počítačová neuronová síť

Jakub Čížek | 29


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest: 20 powerbank s USB-C

Test: mobily do 3 500 Kč

Radíme s výběrem routeru

Tipy na nejlepší vánoční dárky