V oblasti radiologie jsou v současnosti považovány důležité tyto otázky: Jak přesně působí nízkodávkové gama záření na živé bytosti a jaké jsou z tohoto hlediska rozdíly mezi gamou, alfou a betou. Hlavním důvodem je skutečnost, že právě gama záření je nejnebezpečnější – dá se zablokovat pouze pomocí těžkých kovů jako je například olovo.
Z výsledků nedávné studie provedené na luminiscenčních bakteriích Photobacterium phosphoreum plyne, že pokud vliv nízkodávkového záření alfa a beta na organismy lze popsat pomocí modelu hormeze (podle kterého záření může mít jak negativní, tak i pozitivní účinek), pak nízkodávkové záření gama je za těch stejných okolnosti výhradně destruktivní.
Dále vyšlo najevo, že je-li záření málo intenzivní, pak délka jeho trvání je důležitější než absorbovaná dávka. Třetím zásadním poznatkem je, že přestože nebezpečná radiace zpravidla bývá spojována s určitými změnami na genetické úrovni, v případě nízkodávkového gama záření žádné takové, které by ovlivnily hlavní funkce bakterií, nebyly nalezeny.
A konečně – nezdálo se, že nízkodávkové gama záření by při teplotách +5 ° C a +10 ° C po čas trvání experimentu (pod 175 hodin) mělo nějaké škodlivé účinky. Při teplotě +20 ° C se ale situace začala měnit. To odborníci vysvětlují tím, že vysoké teploty urychlují metabolismus, v důsledku čehož se bakterie vůči záření stávají citlivějšími.
Výše uvedené výsledky jsou zajímavé nejen teoreticky, ale mají i praktické aplikace. „Pomáhají nám pochopit povahu biologického dopadu radiace nízké intenzity na buněčné úrovni. Buňky luminiscenčních bakterií jsou pro takový výzkum vhodným objektem,“ konstatovala spoluaturka studie, Nadezhda Kudryasheva ze Siberian Federal University.
„Praktický aspekt je spojen s příležitostí využívat luminiscenční bakterie pro sledování úrovně toxicity v prostředí v případě chemického znečištění. Náš výzkum ukázal, že použití luminiscenčních bakterií pro tento účel je poměrně perspektivní,“ dodala.
Zdroj: Siberian Federal University, Foto: bio.display
