Další z četných průzkumů společnosti IDC uvádí roční vzrůst těchto serverů o 166 %, největší kus koláče má Compaq.
Další z četných průzkumů společnosti IDC se věnuje sledování prodeje „linuxových serverů“; při srovnání vývoje ve dvou posledních letech (konkrétně posledních kvartálů roku 1998 a 1999) vypočetla firma IDC 166% růst v počtu prodaných kusů těchto strojů. Celkově se podle analýzy prodalo v posledním čtvrtletí loňského roku 72 422 „linuxových serverů“, přičemž tato platforma je – to ale jistě není žádným překvapením – nejrychleji rostoucí ze všech serverových operačních systémů. IDC sledovala oblast, kterou nazývá „entry market“, tj. oblast nejlevnějších serverů s cenou 100 000 dolarů za kus (4 mil. Kč!); můžeme zřejmě předpokládat, že se nad tuto úroveň stejně prakticky žádný linuxový server nedostal.
Pokud dáváme spojení linuxový server do uvozovek, je to proto, že IDC může stejně sledovat pouze servery, které se prodaly s tímto systémem předinstalovaným či současně dodaným. Skutečný počet nově vzniklých serverů v posledním kvartále roku 1999 s nainstalovaným a spuštěným Linuxem bude jiný a obáváme se, že může být i podstatně jiný. Jednak určité procento z „linuxových serverů“ nakonec mohlo skončit jako server s podstatně jiným operačním systémem (například pokud byl zákazník pirát, koupil si „linuxový“ server, aby nemusel platit za komerční systém, a ten si pak ukradl), ale toto procento bude asi velmi malé. Daleko větší počet serverů s linuxem vzniká „spontánně“, tj. zákazník si server buď koupí zcela bez operačního systému, nebo si jej ještě pravděpodobněji sám sestaví a pak na něj Linux nainstaluje. Počet takto vzniklých serverů zřejmě nelze statisticky sledovat, ale může být velmi velký – nedá se vyloučit, že přesahuje počet přímo prodaných linuxových serverů i několikanásobně.
Z linuxového boomu těží, jak se zdá, ponejvíce významní hardwaroví dodavatelé. Compaq utržil za linuxové servery jen v posledním kvartále 84 milionů dolarů a drží plnou čtvrtinu trhu. Následuje IBM s 33 mil. dolarů, Dell s 24 mil. a HP s 23 mil.; s odstupem je pak Fujitsu Siemens s 13 mil. a pak už následují jenom malí hráči.
Možná hlavně v těchto číslech je skryta současná „láska“ výrobců značkových serverů k Linuxu – vždyť celkově prodají ročně za více než miliardu dolarů (!) serverů jenom pro Linux a toto číslo má tendenci se rok co rok téměř zdvojnásobovat. Pokud bychom sečetli obraty hlavních producentů linuxových distribucí (Red Hat, Debian, SuSE, Caldera, VA Linux ad.), dojdeme jenom ke zlomku této částky. Kromě toho, že Linux je pro hardwaráře dobrým obchodem, je pro ně i velice dobrou alternativou z pohledu – řekněme – politicko-mocenského. V Linuxu nehrozí nic jako diktát ba ani silný tlak ze strany producentů distribucí tak jako od Microsoftu; hardwarový výrobce si může na své stroje instalovat, jaký chce Linux a od koho chce, nikdo jej neškolí a nekádruje v otázce tržeb, počtu certifikovaných profesionálů a inženýrů, nikdo mu nedává na nic kvóty a podobně. Pokud například v otázce serverových Windows jedná Compaq s Microsoftem jako – přinejlepším – rovný s rovným, ve věci Linuxu si velká serverová firma může blahosklonně vybírat, kterého z tučňáků vezme do party a kteří zůstanou za dveřmi.
Producenti Linuxu, jakkoli skvělý software vytvářejí, zatím neukázali, že jejich podnikání má zdravý obchodní model; jinými slovy, že vedle získání velkého počtu neplatících uživatelů jsou schopni získat také rozumný počet platících zákazníků. Některé linuxové firmy se to snaží vyřešit prodejem vlastních serverů, zatím spíše s katastrofickými výsledky; rovněž se stále více iluzorní ukazuje plán, že firmy budou vydělávat na technické podpoře. Právě tuto podporu, která patří k nejlepším zdrojům příjmů, si totiž samozřejmě a bez jakékoli diskuse ponechá výrobce či dodavatel hardware, resp. „řešení“, protože zákazník je jeho a on jej nepustí, pokud nemusí.