Levná dvoujádra: Core 2 Duo vs. Athlon 64 X2

Komplexní obnova nabídky

Letošní rok znamenal velký zvrat v množství nabízených typů procesorů. AMD přišlo se zcela novým socketem AM2 a Intel zase uvedl novou architekturu. Protože se blíží čas vánočních nákupů a řada z vás se poohlíží po nějakém tom dvoujádrovém procesoru, je na čase otestovat jejich výkon. Podívejme se ale nejprve, co konkrétně je nyní v obchodech k dispozici.

AMD a jeho socket AM2

Na konci května uvedla společnost AMD (jinak co se tržního podílu týče stále sílící procesorová dvojka) nový socket AM2. Ten měl jediný cíl – přinést k procesorům Athlon 64 podporu pamětí DDR2 SDRAM. Jasným důvodem, proč k této záměně došlo, není možný nárůst výkonu, nýbrž cena. Paměti DDR2 se objevily již před dvěma lety a od té doby získávaly tržní podíl. Čím větší tento podíl je, tím více výrobců pamětí vyrábí právě tyto čipy. Roste tedy nabídka a s ní klesá rovnovážná cena.

Toto je možné i přes to, že poptávka po DDR2 stále sílí. Vyšší úvodní cena totiž znamenala pro výrobce větší marže, a tudíž větší motivaci k přistoupení na tento segment trhu.

Socket AM2 se na první pohled od socketu 939 nijak neliší

Procesory pro socket AM2 principiálně nenabízí vyšší výpočetní výkon než dnes již dva roky starý socket 939 postavený na pamětech DDR. Je to proto, že rychlost komunikace s pamětí je dána jednak rychlostí vyhledávání dat a jednak rychlostí čtení dat. Paměti DDR2 mají z důvodu vnitřní architektury (multiplex z dvojnásobného počtu datových zdrojů) při stejném ratingu poloviční frekvenci datových zdrojů, a proto také dvojnásobně dlouhé vyhledávání. Například pokud máme paměti DDR-400, tyto pracují s 200MHz datovými zdroji. Pakliže bude operace vyhledání buňky trvat dva hodinové cykly, bude to celkem 10 nanosekund (jeden hodinový cyklus při 200 MHz je roven 200 000 000^-1 sekund). Novější generace DDR2-400 bude pracovat se 100MHz datovými zdroji. Pokud u nich budeme opět uvažovat o dvou hodinových cyklech, bude tato operace trvat nikoli 10 ns, nýbrž 20 ns (čtyřikrát 100 000 000^-1 sekund). DDR-400 proto musí být zákonitě ve vyhledávání dat rychlejší než DDR2-400. Aby se vyrovnala rychlost vyhledávání s dnes již poměrně běžnými DDR-400 s časováním 2-3-2-6 (CAS Latency - RAS to CAS Delay - Row Precharge - RAS), je nutné použít DDR2-800 s časováním 4-6-4-12. Takové paměti jsou dnes jednak velmi drahé a za druhé obvykle nesplňují průmyslový standard JEDEC, tedy s nimi mohou být při provozu různé potíže. A například čipsety Intel je ani oficiálně nepodporují.

Přesto ale mají DDR2 smysl. Umožňují totiž rychlejší čtení dat v okamžiku, kdy už byla vyhledána první buňka (umožňují rychlejší burst režim). Toto čtení je dvojnásobně rychlé. Je ale třeba si uvědomit, že rychlost zpracování programů je závislá především na rychlosti vyhledávání dat, nikoli na rychlosti samotného přenosu. Rychlejší přenos se totiž týká jen dat, která jsou načítána spekulativně s tím, že je možná program v budoucnu využije. Rychlost načtení právě vyžadovaných dat je ovlivněna jen rychlostí vyhledávání. Testy, které zobrazují dvojnásobnou rychlost pamětí u socketu AM2 ve srovnání se socketem 939, tedy zohledňují pouze jeden ze dvou parametrů pamětí. A shodou okolností ten méně významný. Proto socket AM2 nemá obecně téměř žádný přínos navíc, popřípadě je tento malý.

Procesory pro socket AM2

Socket AM2 je v podstatě alternativou k dřívějšímu socketu 939, jen používá jiné paměti. Téměř veškerá nabídka procesorů pro socket 939 se tak zrcadlí i na socketu AM2.

Vyjma těchto modelů se vyskytují ještě tři, které existovaly, následně byly zrušeny a od čtvrtého čtvrtletí 2006 mají existovat znovu, ale v jiné podobě. Jedná se o tyto:

Znovuzrození je možné díky novému jádru, které umožňuje použití i frekvencí takových, které nejsou dělitelné dvěma sty beze zbytku (přesněji řečeno bude toto podporováno oficiálně, neoficiálně to zvládají dnes už i hodně staré modely). Toto jádro již bude využívat transistorů o velikosti 65 nm a mělo by být v obchodech k dispozici cca v prosinci. Obecně vzato budou tyto nové modely v programech rychlejší, ale zároveň budou o něco horší pro multitasking. Rychlost v programech totiž ovlivňuje především frekvence, rychlost v multitaskingu naopak velikost cache.

Nejrychlejší model od AMD je dnes Athlon 64 FX-62 s frekvencí 2,8 GHz a s 1 MB L2 cache na jádro. Ten je ale spíše na ukazování než k reálnému použití. Jeho prodejní cena je přemrštěná.

Athlony 64 X2 pro socket AM2 jsou nově nabízeny ve třech kategoriích spotřeby. Vyjma klasických (jinak také nejlevnějších) modelů s maximální spotřebou 89 W jsou k dispozici i modely Energy Efficient (zkráceně EE) s 65 W a nejúspornější Energy Efficient Small Form Factor s 35 W. Snížení spotřeby je dosaženo pomocí nižšího napětí. Jediný rozdíl mezi těmito modely je tak v tom, že AMD u nich garantuje práci při nižším napětí, a tedy s nižší spotřebou, za což si účtuje cenovou prémii. Rozeznání je možné takto:

Úspornější modely mají také příslušný „bonus“ uvedený na krabici.

Získat úspornější model je samozřejmě možné pomocí přetaktování (nebo spíše podtaktování). Tím můžete ušetřit, na druhou stranu nemáte garanci, že vše bude fungovat.

Virtualizace a bezpečnostní technologie

Procesory Athlon 64 X2 pro socket AM2, na rozdíl od modelů pro socket 939, podporují také virtualizační technologii. Díky ní je možné v některých virtualizačních programech urychlit emulaci druhého počítače pomocí procesoru. Nově je také podporována bezpečnostní technologie, jejíž využití je ale zatím ve hvězdách. Vyjma těchto novinek a nového paměťového řadiče jsou procesory pro socket AM2 zcela identické se svými předchůdci. Jedná se tedy o dnes již postarší design, který je ale zároveň spolehlivý a u kterého již byly odladěny chyby.

Čipsety pro socket AM2

Čipové sady vždy patřily k největším průšvihům AMD. Stabilita samotných procesorů AMD není již mnoho let špatná (osobně si nemohu stěžovat na kombinaci procesoru K6 a čipsetu Intel 430TX), bohužel ale výrobci čipových sad tuto pověst velmi kazí. V dobách první generace procesoru Athlon byly přímo pověstné problémy firmy VIA. Tyto následně doplnila Nvidia se svými zmetky v podobě nForce 2, problémového nForce 3 a konečně extrémně chybového nForce 4. Vybrat kvalitní základ pro procesor od AMD je i dnes velmi složité. Shrňme si některé možnosti:

čipsety VIA - Dnes již bezproblémové, stabilní řešení. Bohužel už také lehce postarší. Nejnovější prodávaný čip K8T890 je často kombinován s dnes již zastaralým south bridge VT8237, který nabízí podporu jen pro dvě Serial ATA zařízení. Ani novější south bridge VT8251 už na tom z hlediska výbavy není v porovnání s konkurencí úplně nejlépe. Možnosti přetaktování jsou u čipsetů VIA taktéž obvykle limitované.

čipsety ATi - Zatím spíše velká neznámá, neboť se příliš nenabízí. Mělo by se však jednat o poměrně kvalitní základ, který sice ještě nedávno měl určité chyby (například pomalá rychlost USB), ale který velmi rychle postupuje kupředu. Protože AMD a ATi oznámily fúzi, budou tyto čipsety brzo nést jméno AMD. Dá se očekávat, že v budoucnu budou velmi populární a tvořit hlavní proud na platformě AMD.

čipsety Nvidia- Problémová zařízení často nekompatibilní s pevnými disky. V minulosti Nvidia sama na svých webových stránkách přiznala zmršenou implementaci diskové technologie NCQ, což mohlo vést k poškozování dat. Stejně tak v minulosti odhalené chyby firewallu poškozujícího stahovaná data jsou pověstná. Velká spotřeba a z ní plynoucí nutnost hlasitého chlazení větráčkem také na popularitě nepřidají. Obecně nedoporučuji.

čipsety SiS a ULi - Téměř se neprodávají, stabilita je velkou neznámou.

Pokud jde o výkon, všechny tyto značky jsou si na AM2 rovnocenné. Nejdůležitější zařízení významně ovlivňující výkon - paměťový řadič - je totiž umístěn v procesoru. Výběr čipové sady tak nehraje z tohoto pohledu roli.

Výše uvedené povídání je možné shrnout zhruba následovně: Chcete-li nový dobrý čipset, zvolte model od ATi. Stačí-li vám spolehlivý čipset pro nenáročné počítače, zvolte K8T890 od VIA.