LCD monitory: Na velikosti záleží

V době, kdy kralovaly CRT monitory, byl druhý z parametrů, tedy rozlišení, podružný. Na klasickém monitoru totiž nebyl díky technologii žádný problém rozlišení měnit, přičemž obraz vypadal pořád docela dobře. Obrazové body z CRT obrazovky totiž neměly podobu dokonalých čtverců, jako je tomu u LCD, ale byly neostré.

U LCD monitorů se obrazový bod podobá dokonale čtvercovému pixelu, který ve skutečnosti reprezentuje. Jediná možnost, jak u displeje LCD monitoru můžeme dosáhnout ostrého obrazu, je používat rozlišení, pro které je panel stvořen, nebo takové, při kterém se dá přepočítat jeden pixel plochy přesně na více obrazových bodů na monitoru (například u 30" monitoru s rozlišením 2560×1600 bodů odpovídá nejbližší „ostrá“ hodnota, při které je jeden pixel plochy přes čtveřici bodů na monitoru, čtvrtinovému rozlišení 1280×800).

V případě, že se grafická karta přepne do jiného rozlišení, než má monitor (jiné než nativní), používá se přepočítávání, neboli interpolace. Celý obraz se rázem rozpije a z dokonale ostrých písmenek jsou rozmazané příšery. Jediné, při čem interpolace tolik nevadí, je přehrávání videa s klasickým rozlišením PAL nebo nižším, protože jeho velikost je mnohonásobně menší, nežli pracovní plocha na většině monitorů, a při přehrávání je taktéž rozmazané, protože se při zvětšování rovněž používá interpolace.

Při výběru LCD monitoru už je dnes tedy třeba již dopředu vybírat s ohledem na to, jak velké obrazové body monitor má a jakou velikost pracovní plochy dokáže zobrazit. Proto je přinejmenším vhodné na první pokus vybrat rozlišení, které vám vyhovuje nejvíc. Pokud vyberete špatně, nezbude než monitor vyměnit.

V případě, že monitor pořizujete na hry, je více než důležité, aby mu asistovala grafická karta s adekvátním výkonem. Širokoúhlý dvacetipalcový monitor už má totiž dost vysoké rozlišení 1680×1050 bodů, při kterém se v moderních hrách s vyššími detaily většina používaných grafických karet výrazně zadýchává.

Větší úhlopříčka, stejná pracovní plocha

Na trhu najdete spoustu monitorů, které mají stejnou velikost zobrazované plochy a přitom různě velkou úhlopříčku. Díky tomu mají LCD panely různě velké obrazové body. Přitom samozřejmě neplatí, že velký monitor má velké obrazové body, jak si ukážeme dále – často je tomu spíše naopak.

Výrobci používají několik standardizovaných či zažitých rozlišení (či chcete-li velikostí pracovních ploch). U počítačových monitorů se v drtivé většině používá pro zobrazovaní plocha s jedním ze třech obvyklých poměrů stran – klasického 4:3, neobvyklého (i když díky nejprodávanějším 19" monitorům asi nejčastějšího) 5:4, a v poslední době stále oblíbenějšího širokoúhlého formátu 16:10.

Pro ně se používají různá označení. Širokoúhlý formát má obvykle předponu W jako Wide. Je jich opravdu dost, proto jsme pro snazší orientaci připravili tuto tabulku těch nejpoužívanějších:

Nahradit jednoznačný parametr záhadnou zkratkou je v módě obzvláště u notebooků. Grafické srovnání různých velikostí pracovní plochy při jednotlivých rozlišeních si demonstrujeme i graficky. Barevné úsečky značí poměry stran, čísla na úsečce u poměru 4:3 vyjadřují násobky velikosti plochy základního VGA rozlišení 640×480 bodů:

Sedmnáctka je malá... vážně?

Jelikož se výrobci panelů do těchto rozlišení „trefují“ s obrazovkami o různě velkých úhlopříčkách, mění se, obvykle dost výrazně, velikost obrazového bodu. V diskuzích často narazíte na různé mýty, které se nezakládají ani tak na pravdě, jako spíše na placebo efektu. Typickým příkladem je tvrzení, že 17" monitor má moc malé body a díky tomu je v praxi nepoužitelný, protože jsou texty na něm zobrazené nečitelné. Pokud ale porovnáte rozteč bodů sedmnáctek s většinou jiných monitorů, zjistíte, že z řady ostatních monitorů nikterak nevyčnívá.

Z parametrů získaných ze specifikací výrobců monitorů jsme pro vás tedy připravili vzájemné srovnání celé řady monitorů o různých úhlopříčkách a velikostech obrazových bodů.

V následující tabulce najdete nejčastěji používané monitory s klasickým poměrem stran 4:3 nebo 5:4. Displeje s nejmenší roztečí patří, jak asi tušíte, notebookům, které jsme pro zajímavost do tabulky zařadili také. Co monitor, to jiné rozlišení a jiná rozteč obrazových bodů.

To u širokoúhlých monitorů s poměrem stran 16:10 je situace o poznání vyrovnanější. Světlou výjimkou je jen čerstvá novinka v podobě 27" monitorů s rozlišením 1920×1200 bodů. Stejné rozlišení, jako mají běžně vyhovující 24" monitory a stejná šířka, jako má formát HDTV dává tušit, proč tyto monitory vznikly - počítá se s nimi spíše pro přehrávání filmů, nežli na práci.

Všimněte si jedné zajímavosti, totiž že velmi oblíbené 19" monitory mají výrazně nižší rozlišení, než většina ostatních LCD. Právě pro větší velikost obrazových bodů a tím pádem pohodlnější čtení si je nemohou někteří majitelé vynachválit. Menší 17" displeje u majitelů devatenáctek z nepochopitelných důvodů vzbuzují silný odpor kvůli malým pixelům.

Na další straně se na vše podíváme v mnohem přehlednějších grafech.