Paráda.
Už nějakých třicet let mám wokna sesekaná na funkční minimum. Celou tu dobu se peru s čímkoli co přináší zpoždění. I když nějaký zvuk během bootovaní je mi ukraden. Zazní, zmizí, s výkonem to nepohne. Vlastně je mi jedno, jak rychle mi ten počítač nabíhá. I kdyby to bylo pět minut. Systémové zvuky mám vypnuty z důvodů estetických. Mám jiný vkus. A z uživatelského hlediska neřeším start systému. Už od dob 286 to nabíhá tak rychle, že po stisku vypínače jsem měl dost času na to, abych usedl do ‚kokpitu‘.
A zároveň, ač jsem počítače už od osmdesátých let používal coby computery v původním slova smyslu, také jsem dělal grafiku, a jsa obdařen absolutním sluchem a postižen hudebním vzděláním, je mi jedno, jak si MS uloží nějaký jingle. Rozdíl toho bitrate je takový, že nemá světě není člověk, který by to poznal. A to i v případě, že bude mít k dispozici nejlepší možný hardware.
Celý ten článek je vlastně o něčem jiném: Kluci, změnili jsme kompresní algoritmy. Takže Wagnerovy šílenosti už Vám nezaberou 30GB, ale jen deset. A o muziku vlastně nejde. Máme bezeztrátovou kompresi 70:30.
No to už zní zajímavě.