Je tu nový trend a velká města na Západě jsou jej plná. Až uvidíte v Londýně malůvky na zdi, vyjměte svůj handheld a připojte se!
Pod pojmem „bezdrátový Internet“ si většina z nás představí parabolky vděčně natočené ke svému zdroji, nebo případně příjem Internetu přes mobil. To první nepříliš drahé, ale ne mobilní, to druhé stoprocentně mobilní, ale nepřijatelně drahé. O technologii s nepříliš sexy názvem 802.11 se zatím mnoho neví, Wi-Fi je už častější pojem a je to totéž (802.11b). Technicky jde o bezdrátovou LAN síť s přenosovou rychlostí 1 nebo 2 Mbps na frekvenci 2.4 GHz; různé varianty (802.11a až 802.11g) nabízejí vyšší přenosové kapacity i jiné frekvence.
Technický žargon dejme stranou; jak to vypadá v realitě? Jdete po ulici velkého města a náhle, na chodníku, pod oknem domu, v kavárně, v parku, můžete vytáhnout svůj přenosný počítač se zařízením přijímajícím tento druh signálu – a připojit se k vysokorychlostnímu Internetu, neomezeně dlouho a navíc zdarma. Jak se tam vzal? Někde v okolí sídlí firma, která zpřístupnila ve svých kancelářích Internet, resp. bezdrátovou síť právě tímto způsobem – protože signál samozřejmě nekončí ve zdech budovy, je přístupný i v blízkém okolí. Ve velkých městech – nejčastěji je zmiňován hustě zastavěný Londýn, plný administrativních budov – tato místa, nazývaná hotspots, rostou jako houby po dešti; je to nejjednodušší metoda pro zasíťování firmy a její připojení k Internetu, neporovnatelně levnější a jednodušší než rozvádění kabelů.
Nyní přichází ta křída na zdi. Internetoví nadšenci dokáží tato horká místa vyčenichat – a jak se na internetovou komunitu sluší, o objev se okamžitě podělí s ostatními. Použijí při tom „technologie“, která je na 21.století a high-tech mimořádně půvabná – křídu, kterou nakreslí na zeď nebo chodník jednoduchou značku, která říká zde je přístupový bod s takovou a takovou kapacitou a takovým a takovým identifikátorem – připojte se, prosím. Půvabná je historická souvislost – přesně tímto způsobem a velmi podobnými značkami si předávala informace komunita trampů a „hoboes“, pouličních tuláků v USA v první polovině minulého století, zejména v době krize; značky znamenaly „zde se rozdává chleba“, nebo „hodná paní, která vám dá najíst“, případně „dobré vězení – hodně jídla“. Viz http://www.worldpath.net/~minstrel/hobosign.htm. Jako když se setkají dva různé světy – vzdálené a přesto velice podobné.
Bezdrátový Internet má své další půvaby, které dávají vzpomenout na dřevní počátky Internetu nebo dokonce BBS. Antény pro příjem Wi-Fi signálu se vyrábějí ze všeho možného; na Internetu jsou publikovány návody na jejich vytvoření z tuby od čipsů Pringles – koupíte za stokorunu primitivní materiály, chvilku pracujete, sníte přitom pochoutku a máte anténu s desetikilometrovým dosahem. Další návody jsou zde; zjištěno bylo, že nejlepší jsou velké konzervy od hovězího.
Samozřejmě, jsou to roztomilé začátky, kterých se, ať chceme nebo nechceme, zmocní komerce. Značky přejaté z polopirátského warchalkingu (na Internetu se distribuují hesla k přístupu k těmto sítím, neboť většina z nich je podnikových a samozřejmě uzavřených, chráněných – ale jak je vidět, ne dostatečně) se časem stanou standardně vyráběnými pouličními značkami, na dveřích kaváren budou samolepky uvádějící, že je zde hotspot a že se zde můžete zdarma nebo za mírný poplatek připojit k vysokorychlostnímu Internetu. Antény se budou prodávat v supermarketech a budou také stát pár stovek. Kdo objeví první nápis křídou v Praze?
Poznámka. Další informace a zdroje: pro techniky na http://www.80211-planet.com/, pěkný článek v Guardianu, jeden z úplně prvních ve Wired, úvaha na 802.11 Planet.
