Krást se nemá (software může)

Krást se sice nemá, ale krást předražený software je zřejmě etické; ohlásit člověka kradoucího auto na policii je zřejmě v pořádku, ohlášení ukradení nehmotného statku je pak sprosté bonzáctví.
V současnosti probíhající kauza firmy Mironet, které se dostalo medializace i v hlavním čase České televize, znovu s nebývalou měrou rozvířila poměrně širokou problematiku, pokrývající spoustu témat: Microsoft a jeho obchodní postupy, Microsoft vs. open source software. Krást se sice nemá, ale krást předražený software je zřejmě etické; ohlásit člověka kradoucího auto na policii je zřejmě v pořádku, ohlášení ukradení nehmotného statku je pak sprosté bonzáctví. Celá problematika má nepochybně spoustu odstínů a různé typy ošklivých činů mají různé závažnosti – mezi přepadením stařenky a zkopírováním počítačové hry je pochopitelně velký rozdíl, kterému by měl odpovídat i případný trest.

Ke krádežím samotným. Tolerování krádeží je u nás skoro všeobecným jevem; nejde jenom o software a rozhodně nejde o tolerování jenom ze strany „nějaké mládeže“ – musím (ke své hanbě) například přiznat, že na domácích počítačích většiny mých známých a příbuzných se pravděpodobně vyskytuje povětšinou právě nelegální software. Podobně se ale toleruje (a masově provádí) krádeže i jiných autorských děl (hudba, CD atd.); obchodníci ve velkých supermarketech hovoří o tom, že údajně 4 % všeho zboží je zde ukradeno a že se s tím počítá. Je to tedy jakýsi národní sport; rád bych ale dodal, že se tím lidé u nás většinou nechlubí – jsou si vědomi toho, že dělají cosi nesprávného, a nesnaží se z toho dělat svou přednost.

Určitou výjimkou jsou právě nehmotné statky (software a hudba, typicky); jako omluva se používá „že to nikomu neublíží“ a „že je to stejně předražené“, popřípadě „že to dělají všichni“. Kus pravdy na těchto tvrzeních je (v globálním rozměru to celosvětovým firmám asi ztráty nezpůsobí a dát za jednu počítačovou hru čtvrtinu čisté mzdy je opravdu dost kruté), ale jako „omluvu“ to přece použít nelze! Pokud jsme u předraženého zboží, nabídnu přehršli dalších příkladů: asi 10x předražená je také plechovka oslazené fialové vody nebo třeba i lahvička s vodou odkudsi od Karlových Varů; dvacetkrát předražená je zubní pasta, předražené jsou tisíce dalších produktů, kterým se podařilo získat tržně dominantní pozici zpravidla tím, že sem přišla zahraniční firma, vykoupila konkurenty a pak toto náležitě využívá. Ono vlastně ani to kradení v supermarketu nikomu neublíží… však o ta 4 % supermarket zase zvedne ceny a tak to nějak zaplatíme všichni.

Můžeme mít tisíce výhrad vůči produktům Microsoftu, ale řešit to jejich kradením je podobné jako bojovat proti McDonaldu rozbíjením jeho výlohy. Přitom i ten terč je sám o sobě trošku sporný: Microsoft drží jenom asi 20 % z celosvětového obratu software a představuje tedy terč pouze nejviditelnější, v éře free software navíc mají lidé spoustu jiných voleb (což vůbec neplatí o řadě jiných, zejména high-end softwarových produktů, nepocházejících od této firmy).

Je ohlašování krádeží správné? Představme si situaci, že vám vykradou chalupu; po příjezdu se zeptáte souseda, zda si ničeho nevšiml, a on opáčí – jistě, včera vám to vybílili, ale přece nejsem odpornej práskač, abych to hlásil. I když toto je extrémní případ, jaksi nemohu najít principiální logický rozdíl mezi tím, že ohlásit vykradení chalupy je naprosto správné a krádež softwarového produktu naprosto špatné – pokud se shodneme, že jeden i druhý případ je krádež (ve zhruba stejné finanční výši). Citově je to samozřejmě pochopitelné a důsledkem toho je i naše (moje či vaše) praktické chování: jistě jsme se setkali s kvanty kradeného software či hudby a nijak jsme nereagovali, a na druhé straně, pokud by někdo vykrádal sousedovi byt, asi bychom se zvednutím sluchátka neváhali ani vteřinu. Je-li kradení duševních statků současnou společenskou normou (bohužel je), asi nelze skutečně očekávat, že by touto normou běžného chování bylo jejich ohlašování – prosím, nenazývejme to ovšem pejorativními termíny. „Práskačství“ či „udavačství“ je skutečně něco jiného: to, co dělal Brettschneider a jeho komunističtí potomci, kteří vlastně trestali lidi za vysoce morální chování, za odpor vůči zločinným režimům. Krást software sice může být současnou společenskou normou, ale zrovna vysoce morální to není.

V přístupu počítačových firem vůči pirátství je spousta chyb, a postup BSA a její Zatepla.cz je nepochybně jedním z nejhorších. Kromě zjevné lži na stránkách („poskytnuté informace nebudou předány třetím osobám“ (!!!)) se zde dává přímo oficiální prostor k vyřizování soukromých či konkurenčních účtů, jakákoli nestrannost, neutrální postoj a „stejný metr“, který je v těchto případech doslova svatou povinností případného vyšetřovatele, jde úplně stranou. Podobně alibistický je ovšem i přístup softwarových firem samotných: ty volí – kromě jinak obvykle rozumné osvěty – velice selektivní represi. Firmy samozřejmě mají velmi dobrý přehled o míře používání nelegálního software, ale dají podnět k zásahu jenom tu a tam, aby si nepokazily trh. To je opět velký rozdíl oproti např. USA, kde nedávno policie zakročila proti pirátské skupině u Intelu (!) tak, jak to má být – stejný metr na každého.

Parazitování na softwarovém pirátství. Většina počítačových firem dodává své stroje s operačním systémem – a řada z nich dnes dává na výběr mezi Windows a Linuxem. Za Windows se pochopitelně platí víc, ale část počítačů se opravdu prodává – prodává, nikoli dodává – bez OS. Přičemž samozřejmě na Windows je ten systém někde nahranej; když vás člověk od prodávající firmy zná osobně, „zkopne“ vám tam ještě Office a pár her, nebo u počítače někde „zapomene“ vypálené cédéčko a podobně. Fakt, že tyto firmy neplatí licence příslušným softwarovým firmám (nejde jenom o Microsoft; neméně se u nás kradly a kradou produkty českých firem – typicky Infomapa od PJ Softu, antiviry, LangMaster, české hry, programy od Zoneru… de facto to zabíjí možnost vývoje původního českého software a nedivme se, že se tyto firmy raději stěhují za lepším podnikáním do USA) jim přináší nezanedbatelnou cenovou výhodu. Tu ale pochopitelně nepřenášejí na zákazníka nebo přinejmenším ne celou – na tom, že kradou software, ještě bezprostředně vydělávají. Toto dříve dělaly i některé relativně renomované firmy, které před pár lety asi znal každý z nás, a dnes to dělají desítky firem menších.

Dost nesmyslů na sedm proseb. Studentská petice je bohužel dalším neštěstím v řetězu posledních událostí; míchá logické a oprávněné požadavky s úplnými nesmysly a nedělá studentům dobré jméno. „Finanční provázanost“ státní správy s Microsoftem, ze které ji studenti obviňují (?!) je taková, že tyto instituce odvádějí poměrně značnou část svého rozpočtu za komerční software a samozřejmě to vůbec nedělají rády. Studenti žádají, aby na policii nebyl vyvíjen „nepatřičný tlak soukromých firem … jako prostředků k maximalizaci zisků“. Až studenti dostudují, možná se dozvědí, že jediným účelem činnosti jakékoli soukromé podnikatelské firmy je maximalizace zisku a že tato firma, má-li podnikat správně, je přímo povinna použít všech prostředků, aby svůj zisk maximalizovala. Jsem-li český softwarový výrobce či autor software, zřejmě bych podle studentů neměl po policii žádat, aby bránila moje zákonná (autorská) práva; pod pojmem „nepatřičný tlak“ si lze představit cokoli. Rovněž žádat přijetí opatření, která při zjišťování údajů neohrozí „činnost firmy či jednotlivce“, asi není možné. Při zjištění laboratoře na výrobu pervitinu by podle této klauzule musela policie přijít a říci: „kluci, nenechejte se vůbec rušit, my si to tady jenom vyfotíme a hned zase odejdeme, támhle na plotně ti už vře perník, bacha, ať ti nepřekypí“. Rovněž žádost o „vznik sdružení“ je kuriózní – zřejmě by stát měl „založit sdružení“? Milí studenti ze strahovských kolejí: v občanské společnosti to funguje tak, že když chci založit sdružení, zkrátka je založím a neprosím o to stát. Závěrečnou perlou je žádost o uvedení rodného čísla a korespondenční adresy; přitom autoři nepřipojili naprosto povinnou klauzuli o ochraně soukromých dat a jejich nepředávání třetím osobám. Bohužel se i velmi rozumné požadavky ztrácejí v moři pubertálního balastu a je skoro jisté, že právě díky němu tato petice – přitom určitě vedená rozumnými pohnutkami – nedosáhne vůbec žádného účinku.

Diskuze (307) Další článek: Computer 10/00

Témata článku: Software, Microsoft, Spousta chyb, Zubní pasta, Zjevná výhoda, Zahraniční firma, Supermarket, Velký kluk, Úplný nesmysl, Extrémní rozdíl, Neutrální postoj, Celá éra, NEM, Bach, McDonald's, Kluk, Pasta, Sluchátka k televizi


Určitě si přečtěte

Je ta fotka černobílá, nebo barevná? Náš mozek realitu pouze odhaduje a vymýšlí si

Je ta fotka černobílá, nebo barevná? Náš mozek realitu pouze odhaduje a vymýšlí si

** Klasický počítač bezchybně zpracuje bit po bitu dat ** Mozek si realitu naopak spíše představuje a chybuje ** Teď se tím baví internet u další optické iluze

Jakub Čížek | 32

Že by konečně revoluce? Nové chytré hodinky od Garminu mají průhledný solární panel

Že by konečně revoluce? Nové chytré hodinky od Garminu mají průhledný solární panel

** Chytré hodinky mají relativně malou výdrž ** Sportovní fénixy od Garminu jsou na tom ale lépe ** Poslední verze nabízí dokonce transparentní solární panel

Jakub Čížek | 54



Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest 18 grafických karet

Ukliďte data v počítači

Jak dobře koupit starší telefon

Vylepšete zvuk televize: test 7 soundbarů