Ta sonda nedokáže zpomalit!Jestliže skutečně dosáhne takové rychlosti tak se jedná o únikové rychlosti mimo galaxii.Obávám se, že to jsou pouze teoretické rychlosti.Zvláště když se bude počítat se zdrojem energie v podobě Slunce kdy energie se čtvercem vzdálenosti klesá.Ono Slunce bude již z úrovně Pluta pouze malá tečka v dálce.
To už je hodně dávno, co jsem se o tomto nápadu poprvé dověděl...
A proč vlastně?
Není nejbližší hvězda Slunce? Alfa Centauri je druhá nejbližší hvězda, respektive trojhvězdí
Je to tak.
Když si přečtete celý článek a jednotlivé věty, tak zjistíte, že v něm konkrétně píšu: „k Alfě Centauri, nejbližší hvězdě mimo naši sluneční soustavu.“
Mínus jsem dal omylem a už to nejde vrátit, pardon...
Nejak mi v tom koncepte pohonu laserom zo Zeme chýba zohľadnenie faktu, že Zem sa otáča.
Ty myslíš, že na to budou svítit laserem ze země?? Až někam k další hvězdě? Dyť ten laser může nést sama sonda ne?
Podle obrázku ne, to by zase znamenalo další zátěž. Ale šlo by to třeba z orbity nebo poslat něco na nezávislé dráze. To zaměření bude asi stejně potřeba upravovat, Země obíhá i kolem Slunce. Jde ještě o to, jestli by samotná Země vadila (kolmo k rovníku bude, ve směru osy otáčení ne), energie se taky nemusí vysílat celý den.
Já nevím, ale co pan Newton a jeho třetí zákon? Nebo vystřelování fotonů v laserovém zářiči nezpůsobuje to, že ten zářič tlačí opačným směrem?
Si to představte jako plachetnici. Copak by fungovalo, kdyby na té plachetnici byl nějaký "fukar"? Asi ne. Tak tady taky ne.
Buď ozařovat laserem z orbity Země, libračního bodu. Ze Země by se snižoval výkon ještě o aotmosféru. Nicméně by to také šlo. Popotalačovalo by se jenom ve vhodné časové okno.
Ako tá sonda po dvadsiatich rokoch spomalí? Ak niečo zrýchlim na 20% rýchlosti svetla, musím to nejakým spôsobom spomaliť a zastaviť. Taktiež musím počítať s tým, že relativistická hmotnosť sondy sa pri takejto rýchlosti nepatrne zvýši.
zpomali o cil?? :o)ma cil? = musi zpomalovat?
Zpomalí asi tak stejně, jako sondy Pioneer nebo Voyager...
Může se otočit a využít sluneční vítr z cílové planety ke zpomalení.
sluneční vítr z planety?😧
Tak som si to prepočítal.Keby mala sonda aj s plachou celkovú hmotnosť 1kg, tak energia potrebná na urýchlenie na 20% rýchlosti svetla by bola 1,86x10 na 15 J. Ak predpokladáme, že energia Hirošimskej bomby bola približne 6,3 × 10 na 13 J, tak ba nám stačila energia z približne 30 atómových bômb.A to sa oplatí.
Jedině pomocí "hvězdného" větru u cílové hvězdy. Teoreticky pak ještě využít gravitace hvězdy a planet k zaparkování v dané soustavě. To by tam ale musela být nějaká "AI", či jiná pokročilá technologie...Škoda, že se něčeho podobného asi těžko dožiju. Doufat můžu. Za nějakých 30 až 40 let by mohla být i nějaká odpověď od sondy zpátky. Pokud se tu do té doby nepozabíjíme navzájem.
Zpomalení není problém na to stačí i motor z V2 a dost paliva. Akorát to pak už asi nebude lehká sonda...
Na spomalenie na nulu spotrebuješ presne toľko energie, ako na uvedenie ma rýchlosť 20% rýchlosti svetla. Teda, ak by sonda vážila 1 kg, spotrebuješ 1,86x10 na 15 J energie.
Nezpomalí, vysonduje co má, musí to odeslat a může letět dál, jestli tam nebude zákaz vletu.
Tohle jsem cetl v abicku nekdy kolem roku 1984…
Ještě pořád jsou to platný teda aktuální plány a pořád se vylepšují.Pro změnu tady pamatujeme články o pozemském vesmírném výtahu na oběžnou dráhu. O tom se už nepíše. Asi už autorům došlo že to na Zemi postavit nejde kvůli družicím a troskám.
Na vesmírných výtazích se samozřejmě pracuje a vesmírné smetí není hlavní problém. Hlavní problém je, že dosud nemáme materiály, které by něco takového na Zemi umožnily. Teoreticky vypadají slibně uhlíkové nanotrubice, ale zatím umíme vyrobit sotva pár milimetrů místo potřebných desítek tisíc kilometrů.Na druhou stranu s pomocí nám dostupných materiálů by už teď šlo postavit výtah na Měsíci. Nebylo by to úplně praktické, protože by musel být dlouhý stovky tisíc kilometrů (ne, není to překlep), ale technicky proveditelný je. Vzhledem k ekonomickému potenciálu se jej ale třeba i jednou dočkáme.
Otázka jestli jsem jim bude na takovou dálku komunikovat.
Bude.
Jak?
Morseovkou 😀
Seriózně vzato podobně jako Voyager, anténa a radioaktivní zdroj. Nic lepšího jsme dosud nevymysleli.
Právě že v tom, že nic lepšího jsme dosud nevymysleli je ten háček. Rádiové vlny jsou super, snadno se s nimi pracuje a se vzdáleností prakticky neztrácí energii - jenže ten paprsek ve kterém jsou vyzařovány se rozptyluje, čímž hustota energie toho vysílání klesá se čtvercem vzdálenosti. Už na ty Voyagery potřebujeme 70 metrů velkou parabolu, abychom vůbec něco zachytili. Pro sondu ve vzdálenosti několika světelných let bychom potřebovali něco řádově většího.
Mohl by to být laser, ten se tak nerozbíhá. Rádiové vlny se používají jen kvůli komunikaci přes zemskou atmosféru. Pokud by byla základna na Měsíci
Pro laser i rádio platí stejné fyzikální zákony, je to stejné EM záření a liší se jen svou vlnovou délkou. Máte pravdu, že laser dokážeme snadněji zaostřit do soustředěného paprsku*, ale i ten ztrácí svou energii s čtvercem vzdálenosti. Pro komunikaci v mezihvězdném měřítku je to stále pro nás nedosažitelné. *)To jak moc jde signál zaostřit do jednoho paprsku je ovlivněno difrakcí a ta pro změnu záleží na vlnové délce. V teoretické rovině umíme tak jako laser zaostřit i rádiové vysílání. Je na to ale zapotřebí ohromná parabola. Čím větší parabola, tím sevřenější paprsek je možné získat. Občas uvažovaná ohromná parabola na odvrácené straně měsíce v řádu desítek až stovek kilometrů by v tomto směru dokázala divy. Ale to je zase jiný příběh.
No zatím je ten laser tak asi jediná možnost...
To nevím, na to potřebujete dostatečně výkonný vysílač, to zase znamená zdroj energie, ještě řešit orientaci v prostoru, aby to zaměřilo Zemi, to zase zvyšuje hmotnost, pak potřebujete vyšší tah nebo dobu letu...
Velmi starý koncept, a v praxi již též vyzkoušený. Problém je že solární plachty poskytují velmi malý tah. Sonda by musela být velmi lehká, opravdu velmi velmi lehká.
O tom právě článek je. Jejich plachta je velmi velmi tenká, tedy také velmi velmi lehká.Jen je to samozřejmě jen jeden z mnoha dílků skládačky
Tady nejde o solární plachtu, ale plachtu pro laser, který dá vyšší hustotu energie na ploše plachty.
Napadá mě, jak trvanlivé budou takové plachty při radiaci, jaká je v mezihvězdném prostředí, nebo jestli vydrží nápor mezihvězdné látky při těch rychlostech?
Stačí, když vydrží do dosažení cílové rychlosti pak se může ta plachta klidně zahodit.
>> K nejbližší hvězdě se dostanou za pouhých dvacet let.>> Malá sonda by s jejich pomocí mohla dosáhnout až na pětinu rychlosti světla..Ty věty si navzájem odporují. Nejbližší hvězda je cca 4 světelné roky daleko, s pětinovou rychlostí světla to uletí za cca 20 let. Akorát že to ingoruje dobu zrychlování, což bude asi dalších x let (?). A pokud by to u hvězdy mělo zůstat a provádět nějaký průzkum, tak potřebujeme podobnou dobu i na zpomalování..>> Výsledkem je membrána z nitridu křemíku (SiN) s rozměry 60 × 60 milimetrů a tloušťkou pouhých 200 nanometrů.A odolnost je jaká? Při takových rychlostech stačí zrnko prachu a poničí to i kov, stačí když něco trefí třeba satelity nebo ISS a to jsou předměty o rychlosti pár desítek km/s, tady by byla rychlost o tři řády větší.Takže do sci-fi dobrý, ale v realitě bych tomu moc nevěřil.
také mne hned začaly napadat námitky, ale pak jsem si řekl že:a) na výzkum potřebují prachy a 20 let zní líp než 50b) první lety budou DEMO, test jestli to vůbec jde, takže zpomalování vůbec řešit nebudouc) klasické plachetnice fungují i s částečně potrhanými plachtami, jen plují pomalejid) a hlavně, jinou možnost jak dosáhnout takových rychlostí zatím nemáme, tak proč to nezkusit 🙂
Názor byl 1× upraven, naposled 27. 3. 2025 10:08
>> klasické plachetnice fungují i s částečně potrhanými plachtami, jen plují pomaleji.To nevím, plachta má nějaký tvar, aby zachytila vítr a ten ji hnal dopředu. S děrami to bude unikat a efektivita klesat, navíc u klasické látky to znamená větší zátěž na látku a díry se budou zvětšovat. U kosmické plachty minimálně klesne ta efektivita, bude menší plocha schopná zachytit záření.
plachtama to nebude unikat jako na plachetnici, uniknou jen fotony, kterými laser trefí přímo díru, které dopadnou těsně vedle díry tak sondu normálně urychlí a dál trhat se to od těch fotonů asi nebude.
Zrychlení to má získat laserem ze Země. Tím pádem by to většinu pohybové energie muselo získat v těsné blízkosti Země, protože představa, že udržíme zaostřený laserový paprsek na vzdálenost milionů kilometrů je těžko představitelná. Z toho pak plynou odpovědi na zbytek vašich otázek.- Většinu času by to opravdu letělo tou 1/5c rychlostí, tedy opravdu 20 let- Jakmile sonda získá rychlost je odolnost nepodstatná- Zpomalení u cíle žádné nebude, není jak zpomalit.V tomhle až takový problém nevidím. O to více si ale pokládám otázku co přesně by tam ta sonda měla dělat a hlavně jak by nám měla dát vědět výsledky?
No, co by dělala. Velmi rychle proletí a poletí dál, protože nebude nic, co by ji zbrzdilo...
Mně z toho plyne jediná otázka - nepropálí takto silný laserový paprsek ty ultratenké plachty? 😀
To je dobrá otázka. Na druhou stranu spálené plachty jsou přídavný tah. Mohli by to pojmout jako "ablativní světelné plachty" 😃
no me by spis zajimalo jaka je sance ze laser nespali neco skrz leticiho...nahore uz je celkem smetiste, svitit do jednoho mista nekolik dni??
O to bych se až tak moc nebál. Na obloze už toho sice je docela dost, ale ani zdaleka to není tak katastrofické jak to někteří popularizátoři kreslí. Pravděpodobnost, že by laser zaměřený do jednoho bodu náhodně trefil něco na orbitě je minimální. Nicméně vzhledem k tomu jak sci-fi představa to zatím je, klidně si můžeme představit, že laser nebude na povrchu, ale ve vesmíru, třeba v některém z libračních bodů.
ono se to vsechno hybe ... a osvetlovat se bude asi delsi dobu, to tu pravdepodobnost dost zvysuje.Vsechno je to o dostupne energii, pokud se nebude jen presmerovavat treba ze slunce tak bude zdroj (skoro) urcite na zemi..
Tak já hádám, že určitě nebudou mířit skrz atmosféru, ale třeba z Měsíce.
Musí to záření dobře odrážet.
O laseru ze Země tam nepsali, ale asi ano, některé koncepty s tím počítaly a je to vidět na obrázku. Nicméně, krátká doba zrychlení znamená nutnost vyššího zrychlení a to zase zátěž na ten systém. Ale nevidím tam, na jak dlouhé dráze by to mělo zrychlovat, akorát cílovou rychlost.>> Jakmile sonda získá rychlost je odolnost nepodstatnápokud to něco nepotrhá už týden po vypuštění...
Článek o laseru píše hned ve druhém odstavci. Jinak toho smetí na obloze, které by to potrhalo hned během prvního týdne až tak moc není. Nicméně i proto se uvažuje o tom, že by se nevypouštěla jedna velká sonda, ale roj malých sond. Část z nich cestu nepřežije, ale část ano.
Deep Space Optical Communications460 milionů kilometrů (říjen 2024): NASA úspěšně vyslala laserový paprsek ze Země k sondě Psyche na této vzdálenosti, což je srovnatelné se vzdáleností Marsu od Země. Tento úspěch otevírá nové možnosti pro komunikaci na meziplanetárních vzdálenostech. Takže miliony kilometrů asi nebude takový problém.
Co píšete je vzdálenost 0,46 x 10^9 km. Světelný rok je 9,46 x 10^12 km, to je o čtyři řády víc (asi 63 tisíc AU). A plocha roste s mocninou vzdálenosti, takže na tisíckrát delší vzdálenost potřebujete mít milionkrát větší výkon nebo přesnost zaměření, aby dorazil stejně silný signál (i ten laser bude mít nějaký rozptyl, co se při větší vzdálenosti pozná).
Je ale rozdíl mezi použitím laseru pro účely komunikace a pro účely přenosu energie. Pokud vyšlu do nebe paprsek v řádu kW nebo více, který se na těch 460 milionech kilometrů rozptýlí do průměru stovek nebo tisíců km, sonda stále může zachytit zlomky mW záření, ze kterého rozklíčuje zprávu. Pokud tím paprskem chci přenést energii (ať už by mělo jít o její sběr FV panelem nebo tlak na plachty), je ta přijímaná energie zanedbatelná. Analogie k tomu bude pozorování majáku. Rozsvícené světlo majáku můžu v noci vidět na desítky nebo i stovky km a prostřednictvím jeho světla mohu přijmout zprávu. Noviny si ale v jeho světle nepřečtu.
Tak nejbližší hvězda je Slunce, vzdálená cca 8 mnut a 19 vteřin. A tam by za těch 20 let doletět mohla - tedy pokud ten laser bude dostatečně výkonný, aby překonal sílu záření ze Slunce a pokud ta plachta pak bude odhozena nebo srolována, aby Slunce nemohlo sondu dále od Země zpomalovat.
Podle obrázku myslí Alpha Centauri 🙂
A není u satelitů problém, že se pohybují v blízkosti Země, kde je hustota "polétavého prachu" o řadu řádů vyšší, než v "mezihvězdném" prostoru?Protože když něco dost energeticky nabušeného narazí do samotné sondy, tak je to už asi jedno. V plachtě to nezůstane a s nějakou dírkou se počítá.
Názor byl 1× upraven, naposled 27. 3. 2025 12:48
No kolem Země jsme si to zasvinili i sami, ale něco bude ve vesmíru všude, není tam vakuum a čím větší rychlost, tím horší následky. Nemusí jít jenom o tu plachtu, ale i o tu sondu samotnou. Jinak gravitační pole kolem hvězd nebo planet má i čistící efekt, prostě to ten bordel stáhne k sobě a buď to časem někde obíhá (přirozené satelity nebo třeba prstence kolem planet) nebo spadne na planetu/hvězdu.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.