Zkusil jsem tři způsoby hraní hry:
1. Nechal vše otevřené, vše podřídil ekonomice, aby se lidé zařídili dle svého úsudku. V určité fázi se opravdu zařídili, nastoupil dobrovolný lockdown, po něm ovšem mrtví zase přibývali. Proběhly dvě výrazné vlny, jinak byla situace stabilizovaná. Celkový účet 146 tisíc mrtvých, -439 mld. sekera.
2. Nechal jsem vše zavřené, občas nepatrně, ale fakt maličko povolil. Vážně málo. Lidé byli opravdu naštvaní, ale naživu. A když byli naštvaní hodně, abych odvrátil bezprostřední hrozbu konce vlády, vyplácel jsem kompenzace a symbolicky něco povolil, akce na úroveň desítek, povolil základní služby, víc ani ťuk. Když hrozba pominula, nekompromisně jsem utáhl šrouby co to šlo. Účet cca dvoustovka mrtvých, zadlužení 1.5 bilionu.
3. Tak nějak snaha řídit stylem nynější vlády. Ode zdi ke zdi, bez nějaké konzistence, vesměs polovičatě. Přišla demise vlády v zimě 2020. Mrtvých bylo hodně, dluh byl také veliký. Dle mého nejhorší možná cesta. Abych to shrnul, kdybych byl cynik, šel bych první cestou, protože fakt byly dvě vlny a situace stabilní, strach o život byl nad veškeré represe. A kdybych akceptoval, že se zadlužíme o jeden státní rozpočet, tak bych šel cestou druhou. Otázka, zda by lidé ocenili, že absolutně zemřelo málo lidí, ale oni nemohli dlouho nic a přišli třeba o podnikání.