Za jeden ze zaručených trendů v informačních a komunikačních technologiích se považuje konvergence datových a hlasových (popř. též obrazových) služeb do jednoho standardu, do jednoho primárně datového proudu. Zatímco rozvoj internetové telefonie by napovídal tomu, že by tato konvergence mohla být velice rychlá, varují odborníci před velkým optimismem – to, co se podaří na bázi jednoduchých „udělátek“, už vůbec není snadné realizovat ve velkém, ve velkých firmách a pobočkovách ústřednách.
Na uživatelské konferenci společnosti 3Com, jednoho z významných hráčů a propagátorů této technologie byly za příčinu toho, že skutečná konvergence nastane v praxi za dost dlouho, zejména následující překážky: nedostatek standardů, špatná interoperabilita a potíže se spolehlivostí.
V současné době existuje hned několik aliancí pracujících na standardech; špatné právě je, že je jich několik a že není jedna, že si alespoň v některých ohledech konkurují, jdou navzájem nekompatibilním směrem. Firma 3Com je v jedné skupině s Microsoftem, Siemensem a Dellem, druhá skupina je tvořena Nortelem, Intelem, HP – a taky Microsoftem. (Softwarový gigant je na tom skutečně nejlépe – stěží si lze představit, že se bez něj může nějaká iniciativa tohoto typu obejít a ať vyhraje kdokoli, Microsoft bude ve vítězné partě).
Dnes vznikají pobočkové ústředny (PBX) schopné přenosu hlasu „v paketech“ a začínají se prodávat. Jenomže pobočková ústředna se nekupuje každý den – naopak, má mnohem delší životnost než kupříkladu počítačový server, je vystavěna obvykle tak, aby byla schopna se zákazníkem růst. Pobočkové ústředny v klidu dožívají, fungují, dokud nepřestanou sloužit (a díky své jednoúčelovosti bývají velice spolehlivé), počítačové servery se nemilosrdně vyměňují, jakmile je příležitost.
Kromě výše uvedených hrozeb je zde ještě jeden problém, na který nebývá často upozorňováno, a to jsou výpadky. Současná telefonní síť sice nemusí mít špičkovou výkonnost a kvalitu, ale běží téměř bez výpadků – kdo ale pracuje s Internetem, ví, že výpadky, třebas pětiminutové, třebas hodinové, jsou na denním pořádku. E-mail se používá v režimu off-line – krátkodobé výpadky někde po cestě nevadí vůbec; web sice je on-line (interaktivní) médium, ale uživatelé jsou zvyklí, že kdy stránka „hodí chybu“ o nedostupnosti, zkusí se to v klidu zanějakou dobu znovu. Nejsme ale zvyklí na to, že by byl telefon – třeba v jednom případě z třiceti, tedy jednou denně – hluchý, že by něco selhalo takto často po cestě.
V případě konvergence data a hlasu je tomu podobně jako u faxu – abyste faxovali, musí být přístroj nejen u vás, ale i na druhé straně. Jenomže u firem rozdílných typů, velikostí, firemních kultur či geografie se setkáváme s nesmírně rozdílnou úrovní vnímání a implementování těchto technologií, ne vše lze lámat násilím; proto bude muset ještě dlouho fungovat dvojkolejnost (data / hlas), a to není zrovna levné. I velcí výrobci se shodují v tom, že ač jsou na straně dat skoro všechny výhody, bude ještě hodně dlouho normou to, že organizace využívá obou standardů.
Zmíněná konvergence, vedoucí k úplnému vytlačení dnešních standardů (pronajatý okruh) paketovým přenosem dat, nastane – v tom je všeobecný souhlas a nejedná se jen o „souhlas“ firem, které by chtěly tato nová zařízení vyrábět a prodávat. Postup ale bude docela bolestivý, postupný a tudíž také ne levný pro všechny zúčastněné – uživatel zaplatí, výrobce ještě moc nevydělá.
