Pokud budeme uvažovat o součástech počítače, jejichž nákup nejčastěji bývá kupováním pověstné kočky v pytli, budeme nejspíše přemítat o paměťových modulech. Převládající levné moduly jsou jako melouny v supermarketu - v zásadě víte co kupujete (myslím tím druh a velikost), jemné detaily ("výkonové" parametry - a není jich málo) však před námi často zůstávají skryté...
Paměťové moduly pro jsou pro počítač tím, čím jsou pro automobil pneumatiky. Pokud se jedná o nenáročný systém, na jejich parametrech zase tolik nezáleží - pokud však chcete z vašeho hardware vytěžit maximum, budete potřebovat, aby vás právě paměti při vašem úsilí podržely. Zde už jde veškeré "rovnostářství" stranou a jedná se o to, co daný modul "umí" a co zvládne.
V dalších odstavcích uvedeme konvenci značení paměťových modulů tak, jak to stanoví dohodnuté standardy. Toto označení najdete jak na paměťových modulech (velmi zřídka - zejména na značkových typech), obdobné hodnoty jsou zaznamenané v "informačním čipu" SPD EPROM. Tyto informace je možno přečíst a požadovaný řetězec je možno sestavit znovu. Jedním z programů, které to dělají je populární SiSoft Sandra (informace v sekci Mainboard Information) - můžete použít i "HW-špionážní" program HWiNFO (ten je obecnějšího zaměření), nebo speciální utilitu CTSPD, ta je k nalezení zde. Utilita váží 760kB a slouží právě ke čtení informací z SPD EPROM čipu umístěného na paměťových modulech SDRAM.
Paměťové moduly SDRAM (168 pin)
...modul SDRAM DIMM - dva zářezy, 168 pinů (SPD čip je nahoře vpravo)...
Původní konvence značení PC66/100 SDRAM Intel Specification - verze 1.0 až 1.2:
Základní informace
Nejdůležitějším údajem (zde označeno žlutě) je pochopitelně "rychlostní kategorie" / "rating" paměti - v uvedeném příkladě se jedná o modul PC100 - což je něco jako rychlostní kategorie pneumatik - hodnota "100" značí zaručenou pracovní frekvenci 100MHz, což nevylučuje provozování tohoto modulu na frekvenci 66MHz (v tom případě bude mít rezervu), na druhou stranu je však možné, že zvládne i 133MHz.
Dalším blokem - zde označeným zeleně - je doporučené "časování" - tyto hodnoty můžete často nastavit v BIOSu a tím ovlivnit i celkový výkon paměťového subsystému. Obecně platí, že hodnota "2" nastavuje agresivnější "tajming" - paměť pak poskytuje vyšší výkon... "3" je zase konzervativnějším a opatrnějším nastavením. Nejvyšší výkon tedy poskytne trio "222", opatrným nastavením je zase "333".
Velmi vám doporučuji článek Ladění výkonu paměti, který o nastavení jednotlivých hodnot pojednává podrobněji. Je zde popsáno, jak bylo možno změnou některých parametrů v BIOSu dosáhnout 40%-ního nárustu propustnosti paměti! |
Poznámka: Poměrně vzácné "Registered" moduly se liší použitím speciálních vstupně-výstupních bufferů, které zvyšují stabilitu a spolehlivost přenosu dat (například moduly 256MB a více jsou vždy v tomto provedení) - na druhou stranu vkládají do řetězce CAS latency jeden cyklus navíc. Pozor! Ne všechny čipové sady podporují "registrované" moduly.
Rozšířená specifikace PC100/133+ SDRAM Extended Intel Specification - verze 1.2b+:
...specifikace se liší dvoumístnou hodnotou tAC (ns) a dvoumístným číslem revize (vždy 12)
Značení podle specifikace PC133+ H/E/VC/SDRAM IBM/ VIA/ Micron/ NEC - verze 2.0:
...základním rozdílem je označení "R" nebo "U" za typem paměti PCxxx
Insider: vyplatí se kupovat co nejrychlejší moduly?
Někteří technici tvrdí, že se nevyplatí (a má to určitou logiku) kupovat rychlejší moduly, než je skutečné taktování paměťové sběrnice (tedy PC66 pro 66MHz, PC100 pro 100MHz apod.) - teď pomineme fakt, že dřívější cenový argument již neplatí - pamětí PC133 dnes lze často koupit levněji než PC100, o PC66 ani nemluvě...
První věcí, která by nás měla napadnout vždy, je, jak zvednout taktování paměti na co nevyšší hodnotu. Čipové sady jež nabízejí asynchronní taktování pamětí (těch je dnes většina) umožňují zvednutí taktu paměti (Memory / DRAM Clock) nad externí takt sběrnice procesoru, například nastavením "HCLK +PCICLK" (Host Clock + PCI Clock což je inkrementací taktu o 33MHz), případně umožňují přímé nastavení vyšší frekvence paměti (100, 133MHz).
Pokud je procesor externě taktován 100MHz, můžeme v takovém případě paměti taktovat 100+33MHz = 133MHz - což přináší vysoký nárůst výkonu, avšak již vyžaduje moduly PC133.
Pokud z nějakého důvodu máme ještě "frekvenční" rezervu - například u Celerona taktujeme moduly PC133 taktem 100MHz (66MHz (Host Clock) + 33MHz = 100MHz), nebo používáme synchronní čipset - jako je populární BX-ko na 100 či 66MHz, můžeme, pokud máme kvalitní moduly, nastavit agresivnější časování.
Podívejme se na typický "CL3" modul typu PC133 (3xx). Tento modul nejčastěji zvládá (i když to nebývá uvedeno) tato nastavení v závislosti na pracovní frekvenci:
- CL1, CL2, CL3 - do ~66MHz (většina čipových sad CL1 nepodporuje)
- CL2, CL3 - do ~100MHz
- CL3 - do 133MHz
Zde vidíme, že při taktu 100MHz můžeme ručně nastavit v Setupu BIOSu "CAS latency" a většinou i "RAS to CAS delay" a "RAS precharge" na hodnotu "2" - a to i když se jedná o modul jež má specifikaci CL3... |
Paměti DDR SDRAM (184 pin)
PC1600+ DDR SDRAM Micron/Samsung/Hyundai Specification - verze 1.0:
...označení CAS latency je dvoumístné (může se zde objevit CL 2.5)...
U těchto modulů se přechází na označování šířky pásma - pomalé moduly PC1600 jsou taktovány 2x 100MHz (jsou tedy DDR ekvivalentem pamětí PC100), rychlejší PC2100 taktem 2x 133MHz a připravované PC 2600 zvládnou 2x 166MHz.
Paměti RDRAM (Rambus)
Zde je také nejdůležitějším údajem "rychlostní" třída. PC600 je nejpomalejším typem, dále výkonově následují PC700 a PC800.
joro