Konference tel.con 2003 – kritika Českého Telecomu ze všech stran

Hlavním tématem bylo hledání cesty z recese telekomunikačního odvětví a především podpora a rozvoj vysokorychlostního připojení. A proč by něco takového mělo zajímat širokou uživatelskou veřejnost? Konference ani zdaleka nebyla tak nudná, jak některé konference bývají a kritiku na chování našeho dominantního operátora zde bylo jasně slyšet snad ode všech přednášejících.

Počátkem listopadu se uskutečnila 5. výroční konference IIR pro telekomunikační průmysl pod názvem „ tel.con 2003“ a hlavním tématem tentokrát bylo hledání cesty z recese telekomunikačního odvětví a především podpora a rozvoj vysokorychlostního připojení. A proč by něco takového mělo zajímat širokou uživatelskou veřejnost? Konference ani zdaleka nebyla tak nudná, jak některé konference bývají a kritiku na chování našeho dominantního operátora zde bylo jasně slyšet snad ode všech přednášejících. Konečně zde byli mezi přednášejícími zastoupení také samotní uživatelé – prostřednictvím sdružení Internet pro všechny.

V následujících řádcích bych vám chtěl přiblížit zejména druhý den konference, který se věnoval téměř výhradně vysokorychlostnímu připojení k Internetu. Hned po příchodu mě zarazila zajímavá věc, kterou považuji za snad jedinou vadu na kráse. V dosahu účastníků totiž nebyla ani jedna přípojka k internetu, což považuji vzhledem k tématu za docela zarážející.

Co na konferenci zaznělo jasně

Jak už nadpis článku napovídá byla to především kritika Českého Telecomu. Abych byl spravedlivý ČTc v tom nezůstal sám, svůj podíl kritiky si odnesla i vláda a Český telekomunikační úřad. Dalším důležitým tématem byla debata o funkci regulátora. Většina zúčastněných se shodla na faktu, že regulátor (rozuměj ČTÚ) by měl do trhu svými rozhodnutími zasahovat co nejméně a postupně pracovat na svém „sebezničení“.

Z pohledu uživatele však zastávám názor (a některé zahraniční studie mi dávají za pravdu), že regulace je v podmínkách ČR nutná a prospěšná, pouze však na omezenou, nezbytně nutnou dobu. Na konferenci bylo odprezentováno také množství grafů, čísel a tabulek. Snad nejzajímavější bylo vystoupení Prof. Thomase Hintzeho z UPC, který podrobně popsal situaci v kabelovém připojení v Rakousku (tento referát podrobně rozebírá pan Peterka ve svém článku na Lupě), jako uživatel bych však přivítal podrobnější informace o plánech UPC v České republice. Bohužel všechny informace nasvědčují tomu, že UPC nemá na žádné větší investice dostatek prostředků a tak budou nově pokryté lokality přibývat opravdu poskrovně.

Celkový počet předplatitelů kabelového internetu v ČR se pohybuje v rozmezí 30-35 tisíc a to není zrovna důvod k jásotu, ačkoli počet vybudovaných CATV zásuvek se je zhruba 480 tisíc. Pro porovnání jsem si dovolil připravit tabulku, která monitoruje vývoj počtu zákazníků kabelového internetu ve 21 státech převážně Evropské unie. Tabulka obsahuje již zmiňované Rakousko a můžete tedy porovnat jak se daří stejné firmě v podmínkách České republiky.

Nemůžu nevzpomenout také na přednášku Ing. Ladislava Chrudiny a jeho úvahy o smyslu a míře zpřístupnění místní smyčky. Ve své přednášce podrobně popsal spory, ke kterým s největší pravděpodobností dojde mezi „alternativci“ a dominantním operátorem. Škoda jen, že ČTÚ se i nadále striktně drží zákona a nedokáže včas zasáhnout, aby tak předešel sporům o kterých všichni víme, že k nim zákonitě musí dojít (snad se tohoto proaktivního přístupu dočkají děti našich dětí). Posledním tématem, které muselo zaujmout především technicky založené jedince bylo řešení odpovědi na otázku „Jak procpat slona dírou v plotě?“ nebo také jak vyřešit stoupající objem přenášených dat a nemuset při tom zákonitě posilovat kapacitu sítě. Řešení představili odborníci z firmy Kapsch Telecom a tkví v inteligentní kompresi dat. Jakýkoliv obrázek, banner nebo grafiku na dnes neustále „nabobtnávajících“ stránkách lze totiž pomocí inteligentní komprese zmáčknout a v počítači zase rozložit tak, že uživatel o nic nepřijde a „drátům“ se výrazně uleví.

Co na konferenci nezaznělo a zřejmě mělo zaznít

Osobně jsem si představoval, že konference se bude do hloubky věnovat také jiným alternativním druhům připojení. Velká část přednášejících přiznala, že jejich domácím připojením je právě „bezdrát“ a, jak už jistě víte, bezdrátově je připojen i náš pan ministr Mlynář a generální ředitel ČTc Berdár. Očekával jsem proto, že některý z alternativních operátorů ve světle událostí posledních dní (Telecom definitivně odmítnul FRIACO) bude chtít nabídnout skutečný paušál svým zákazníkům právě prostřednictvím této technologie. Jak se zdá, očekával jsem marně. Při té příležitosti si dovolím pro zájemce o bezdrátové připojení znovu upozornit na seznam bezdrátových sítí, který vzniká na stránkách IPV a v současné době nabízí podrobné informace o víc než 47 bezdrátových sítích v celé ČR.

Dále se téměř vůbec nediskutovalo o nástrojích, které účinně napomohly rozvoji vysokorychlostního internetu v jiných zemích. Vzhledem k tomu, že jsme tyto metody již několikrát popisovali v našich článcích, vzpomenu pouze krátce, o jaké nástroje jde. V první řadě lze podpořit poptávku po Broadband internetu tím, že si ho přednostně objednají státní instituce, úřady, radnice i na menších městech, nemocnice, větší podniky v regionu a umožní tak zavedení ADSL nebo kabelového Internetu i do míst, kde by se nenasbíral dostatečný počet domácích uživatelů.

Další důležitou věcí pro rozvoj Broadbandu je s dostatečným předstihem informovat potenciální uživatele o plánovaných lokalitách. Když se dnes totiž rozhoduje uživatel z malého městečka, jestli si pořídí klasický Dial-up, ISDN, ADSL, satelit nebo dnes tolik moderní paušální GPRS, nemá to zrovna jednoduché. Nechápu důvod, proč Český Telecom dělá ze seznamu lokalit, kde v nejbližší době počítá se zavedením ADSL, pomalu „státní tajemství“. Vždyť uživatel, který si v lokalitě s plánovaným pokrytím ADSL zainvestuje do jiného alternativního způsobu připojení, se bude už asi těžko vracet na technologii ADSL. Při současném rapidním úbytku telefonních linek (100 tisíc ročně) by měl mít ČTc zájem na každém nově získaném ADSL uživateli, protože ten svojí linku jen tak neodhlásí. Konference také věnovala velmi málo času současným problémům ADSL, jako je podivný způsob aplikování agregace, vysoké cenové skoky mezi jednotlivými variantami ADSL (znemožňující náročnému uživateli přejít na kvalitnější varianty, protože ty jsou několika násobně dražší a tudíž cenově nedostupné).

Velmi zajímavým faktem je, že víc než 20 operátorů poskytujících ADSL vůbec neprotestovalo proti té části velkoobchodní nabídky, která teprve až víc než 5 denní výpadek považuje za důvod k reklamaci. Téměř žádný prostor nebyl věnován nedokonalé legislativě, zejména v souvislosti se dvěma důležitými úřady – ČTÚ a ÚOHS, které by měli dbát na to, aby nedocházelo k poškozování uživatelů. Máme sice v zákonech doporučené lhůty k projednání jednotlivých sporů (zpravidla 30 až 90 dnů), ovšem tyto lhůty nejsou závazné. Praxe už několikrát ukázala, že například v otázce propojení ČTÚ rozhoduje už téměř rok a o nic lépe na tom není ani UOHS, který konečný verdikt o pokutě 23 milionů za službu IOL Platinum také protahuje donekonečna.

Bývalý předseda představenstva ČTc kritikou na Telecom nešetřil

Předsedajícím a zároveň prvním přednášejícím druhého dne konference byl Ing. Ivan Pilný. Z obsahu jeho přednášky věnované rozvoji širokopásmových sítí a také krizi českého telekomunikačního trhu bylo pro mě jako pro uživatele nejzajímavější konstatovaní, kdo může za tuto neutěšenou situaci. Za hlavního viníka označil pan Pilný stát – protože bohužel je to právě stát, kdo na jedné straně tlačí na snížení cen, na straně druhé však požaduje po Českém Telecomu tučné zisky. Dle mého skromného názoru, je však všechno v posledních měsících podřízeno plánované privatizaci ČTc.

V ČTc však vrcholní manageři razí heslo „Hlavně se nepouštět do žádných velkých akcí“ a na žádné velké akce bohužel v nejbližší době ani nebudou peníze. Vzhledem k tomu, že si ČTc půjčuje na odkup podílu v Eurotelu rekordních 850 milionů Eur, nečeká nás ani v roce 2004 žádný razantní nárůst vysokorychlostního připojení, což ostatně nepřímo potvrdil ve své prezentaci i zástupce ČTc pan Jan Záruba. S dalším konstatováním pana Pilného, týkajícím se počtu vysokorychlostních přípojek po zhruba 8 měsíčním provozu této služby, nelze než bezvýhradně souhlasit :

„ Co se týká počtu vysokorychlostních přípojek ADSL, tak zde se nás Český Telecom snaží přesvědčit, že číslo 13 tisíc je úspěchem, na který bychom měli být hrdi. Já osobně, si však myslím, že není nad čím jásat a toto číslo by možná bylo hezké, když by se jednalo o pilotní zkušební provoz.

Abych byl objektivní, v prezentaci pan Pilného zazněla kritika i na sdružení zastupující uživatele (mezi které patří i Internet pro všechny). Vyčítal jim, že tlačí na snížení cen, ovšem ceny nelze snižovat donekonečna. Výtka byla směrovaná, také k různým porovnáním, grafům a tabulkám, které pravidelně uveřejňujeme a které podle jeho názoru nejsou vždy zrovna objektivní. Na svojí obranu však musím podotknout, že pouze využíváme naše legitimní právo tlaku na snížení cen a zkvalitnění poskytovaných služeb. Nechceme připojení zadarmo, chceme pouze služby které by svojí kvalitou a cenou odpovídali službám, které využívají uživatelé v státech EU. V našich porovnáních vycházíme z oficiálních údajů prestižních zahraničních organizací věnujících se problematice telekomunikací a nikdy jsme se nepokusili manipulovat s čísly tak, aby Český Telecom vycházel ze srovnání hůř, než by si zasloužil. Ostatně korektnost srovnání můžete posoudit sami například tady nebo tady nebo také zde.

Co na to Contactel?

Prezentace Contactelu v podání ředitele pro zákaznická řešení a regulační záležitosti Ing. Miroslava Řezníčka se věnovala vysokorychlostnímu Internetu jen okrajově. Převážná část byla věnována paušálnímu připojení prostřednictvím Dial-upu a celkovému monitoringu situace s připojením k internetu v ČR, kde si pan Řezníček přibral na pomoc několik velmi zajímavých grafů. Dozvěděli jsme se tak například, že penetrace internetu v domácnostech je u nás mnohem nižší než ve státech EU. Zatím co v průměru má v Evropské unii k internetu přístup zhruba 40 procent domácností, u nás je to pouze 17 procent a z kandidátských zemí je na tom lépe i Malta, Kypr a Estonsko.

Tento obrovský rozdíl skýtá velké možnosti pro telekomunikační firmy a vzhledem k tomu, že vysokorychlostní internet i ve vyspělých evropských zemích ani po několika letech nějak výrazně nepřeválcoval Dial-up připojení, mohl by to být právě paušální Dial-up, který by dokázal zaplnit tuto „díru na trhu“. Z prezentace pana Řezníčka jsme se dozvěděli i příčiny stagnace dnešního Dial-up trhu. Pohled Contactelu je v tomto ohledu velmi blízký pohledu ZUI a požadavky zástupců uživatelů jako by přesně kopírovali legitimní požadavky alternativních operátorů. Jako hlavní nedostatky současné nabídky byli uvedené:

  • Poměr efektivní ceny v silném a slabém pásmu je 3:1 až 4:1
  • Nepřiměřené omezování koncových uživatelů na dobu mimo špičku
  • Cenově mezi nejdražšími ve špičce v porovnání s ostatními evropskými zeměmi

Je zajímavé, že ještě před týdnem se ředitel ČTc Berdár snažil veřejnosti namluvit, že i ve špičce jsme 4 nejlevnější v Evropě (podrobněji celé prohlášení pana ředitele rozebírám v dřívějším článku). Buď má špatné informace generální ředitel Contactelu Čupa (mimochodem bývalý viceprezident pro sítě a služby v ČTc nazývaný též „guru“ Českého Telecomu) nebo současný ředitel Berdár. Všechny zahraniční studie však potvrzují informace Contactelu.

  • Rozdílná (vysoká) cena pro prvních 10 minut připojení
  • Nepřiměřené omezování koncových uživatelů, vyplatí se neodpojovat a zůstat „zbytečně viset na internetu“

Na toto téma už jsem se vyjádřil několikrát. Neexistuje jediný reálný důvod, proč by mělo být prvních deset minut výrazně dražších.

  • - Neexistence nabídky pro různé typy zákazníků
  • - Zákazníci si nemohou zvolit cenový program, který jim skutečně vyhovuje
  • - Zejména neexistuje program, jenž zákazníky neomezuje v čase a délce připojení (např. intervalový nebo neměřený paušál)

Tak s tímto nedostatkem nelze nic jiného než souhlasit. Podle Řezníčka by jednání mezi ČTÚ, Českým Telecomem a alternativními operátory mohla slavit úspěch už počátkem roku 2004 a prvního skutečného paušálu bychom se mohli dočkat někdy na jaře. Podle mého názoru je pan Řezníček nepolepšitelný optimista (už jsem od něho slyšel několik termínů a předpokládám, že ani tento nebude poslední). Z vlastní zkušenosti dobře vím, že Telecom nehodlá připravit v této oblasti pro své zákazníky žádné pozitivní kroky. Právě naopak. Svůj postoj už dokázal odmítnutím pilotního provozu a před několika dny své odmítavé stanovisko k zavedení paušálů potvrdil dopisem, který rozeslal zainteresovaným alternativním operátorům. V dopise, jehož znění se nám podařilo získat, se jasně říká:

„Provoz v rámci pilotního projektu v žádném případě nemůže mít vypovídací hodnotu provozu skutečného, se všemi jeho riziky a faktory, neboť přetížení sítě se projeví až při plném rozvinutí komerčního provozu. Připomeňme případ Rakouska, kdy dle našich informací po prodeji 30 000 paušálů byla síť Telekom Austria zcela zahlcena a produkt musel být stažen.“

Dále se v zdůvodnění proč to nejde, uvádějí již známé argumenty, že Telecom používá technologie společnosti Siemens a Alcatel, které paušály neumožňují (respektive umožňují za ceny údajně obrovských investic). Jedním dechem se dozvídáme, že technologie společnosti Ericsson tyto problémy zřejmě nemají a proto si ve Španělsku, Anglii, Portugalsku, Itálii a jinde mohou FRIACO dovolit. V závěru dopisu se dozvídáme „fantastickou“ pozitivní správu že:

„Nezanedbatelnými argumenty proti zavedení služby FRIACO, je skutečnost, že Český Telecom z výše uvedených technických důvodů zvolil pro poskytování neomezeného paušálu mnohem výhodnější řešení pomocí technologie ADSL a AO/DI (Always On – Dynamic ISDN) pro neměřený paušál v rámci D- kanálu u ISDN přípojky.“

Jinými slovy kdo chce paušál, ať si pořídí ADSL (po téměř 9 měsíčním provozu zhruba 13 tisíc zákazníků) nebo ať si počká na fantastické paušální ISDN (kde může k paušálnímu připojení využívat pracovní D- kanál o rychlosti 9,6 kb/s respektive ve skutečnosti pouze zhruba 5 kb/s).

Co říci na závěr?

Účast na konferenci byla pro mě velkým přínosem. Ačkoliv jsem na konferenci přicházel s názorem, že mě přednášející vzhledem k tomu, že téměř denně pročítám na internetu různé technicky zaměřené články a studie zabírající se problematikou vysokorychlostního Internetu, už nemají čím překvapit, několik zajímavých podnětů jsem si přece jen odnesl. Bohužel velkým vystřízlivěním pro každého účastníka musel být kontrast mezi jednotlivými vysoce kvalitními přednáškami a skutečnou každodenní realitou. Po příjezdu domů jsem si hned první volný den pořídil paušální GPRS připojení. Nejedná se sice o vysokorychlostní připojení, ani kvalita není zrovna excelentní, ale po několika letech 2-3 tisícových účtů za Internet se už alespoň nemusím s obavou dívat na hodinky a ráno si mohu přečíst své oblíbené noviny bez toho, aby mě vyšly dráž, než jejich papírová podoba. Zřejmě ještě několik let budeme závidět našim vyspělejším kolegům v EU, kteří o vysokorychlostním internetu pouze nemluví, ale svá slova také realizují. My si budeme muset zřejmě ještě chvíli počkat, až se všechny nápady a vize z podobných konferencí začnou také realizovat v praxi. Internetu zdar!

Autor Miloslav Sova je iniciátorem Výzvy k rozšíření Internetu v ČR a zakladatelem občanského sdružení Internet pro všechny.

Diskuze (15) Další článek: Televize od HP a Dellu budou z Tchaj-wanu a levnější

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,