Zubní kazy patří k nejrozšířenějším neinfekčním chorobám a sužují více než polovinu lidstva. Dokonce ani poslední lovci a sběrači nemají zoubky jako perličky. Naopak, třeba mezi tanzanijskými Hadzy je zubní kaz hojně rozšířený. Může za to jejich slabost pro med divokých včel. V ekonomicky vyspělých zemích zubních kazů s rostoucí spotřebou cukrů stále přibývá a jejich likvidace spolyká od 5 do 10% všech nákladů na zdravotnictví.
Na díru v zubu máme zatím jediný „lék“ a to zubní vrtačku a výplň. Není to nic příjemného a navíc bývají s plombami další potíže. Někdy vypadnou, jindy naruší celkovou stabilitu zubu a ten se pak láme. Generace pacientů úpějících v křeslech zubařských ordinací sní o tom, že by se jim zkažený zub zahojil podobně jako říznutí do prstu nebo odřené koleno. Naplnění tohoto snu je zase o krok blíž.
Tým vedený Mehmetem Sarikayou z University of Washington položil svým výzkumem základy výrobě prostředku, který navodí zhojení zubních kazů bez zásahu lékaře s vrtačkou v ruce. Výzkum nepohání jen snaha uchránit pacienty nepříjemným „opravám“ zubů.
Zkažený zub může stát na začátku mnohem závažnějších zdravotních problémů. Velmi dobře je například popsán negativní dopad zubních kazů a s tím souvisejících zánětů dásní na kardiovaskulární systém a riziko onemocnění srdce.
Vzniku zubního kazu napomáhá konzumace jednoduchých cukrů, na kterých si kromě nás pochutnávají i bakterie v našich ústech. Při rozkladu cukrů metabolismem mikrobů vznikají jako vedlejší produkt kyseliny reagující se sklovinou zubu.
Zub tak ztrácí minerální prvky a dochází k rozkladu hydroxyapatitu, jenž je hlavní stavební hmotou zubní skloviny. Sarikaya a jeho spolupracovníci se rozhodli zapřáhnout do boje proti zubním kazům molekuly, které se podílejí na formování zubů při jejich růstu v dásni.
Při tvorbě tvrdé zubní skloviny sehrává významnou roli protein amelogenin. Sarikaya a spol. referují ve vědeckém časopise ACS Biomaterials Science and Engineering o výsledcích testů, při kterých byly pro hojení narušené skloviny použity uměle připravené peptidy odvozené ze struktury proteinu amelogeninu.
Amelogenin versus fluorid
Výsledky vědci porovnávali s účinky podávaného fluoridu, který je běžnou součástí zubních past nebo i léčivých prostředků určených k „opravě“ poškozené zubní skloviny.
Fluorid v dávkách odpovídajících běžným zubním pastám byl proti kazu bezmocný. Vysoké koncentrace fluoridu, jaké jsou běžné v léčebných přípravcích, vedly k tvorbě vrstvičky fluoridu vápenatého na narušeném povrchu zubu. Ta sice může zub chránit před dalším postupem kazu, ale nelze ji považovat za projev „zhojení“.
Pokud se na narušenou sklovinu dostaly peptidy odvozené ze struktury amelogeninu, nastartovala opětovná mineralizace zubu a v poškozeném místě se začal znovu formovat hydroxyapatit. Jeho vrstvička narostla až na 0,05 milimetru. Zajímavé je, že kombinované ošetření zubu fluoridy a peptidy nedávalo tak dobré výsledky jako ošetření zubu samotnými peptidy.
Na uvedení pasty se „sklovinotvornými“ peptidy si asi ještě nějakou dobu počkáme. Autoři studie v čele s Mehmetem Sarikayou počítají nejen s léčbou již vzniklých zubních kazů, ale také s využitím peptidů k prevenci.
Pravidelné čištění zubů pastou s těmito peptidy by mělo zpevnit sklovinu a snížit riziko vzniku zubního kazu. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by používání peptidů představovalo jakékoli riziko pro dospělé či pro děti.
Ilustrační foto
