Komentář: zlaté židle pro vedení Telecomu

O co jde, naleznete na jiných místech (nejpodrobněji se tématu věnuje Ihned, např. zde, zde a zde), takže fakta rozsáhle opakovat nebudeme: ve zkratce jde o to, že dle tzv. kompenzačního plánu mohou dostat vrcholní představitelé firmy, tedy management, představenstvo i dozorčí rada, za svou práci během let 2004-2006 částku v souhrnu dosahující až 236 milionů korun (dle výpočtu Hospodářských novin – Telecom zatím výši této částky nepotvrdil). Prémie však nedostanou zástupci státu v dozorčí radě, neboť jim to zakazuje zákon.

Celková spočítaná částka nepochybně vyráží dech, o to více, že Český Telecom je jednak firmou ostře sledovanou – a také často ostře kritizovanou – a také proto, že se jedná o firmu s majoritním podílem státu. I když výše uvedené články i komentáře uvádějí k tématu hodně podrobností, domnívám se, že spousta věcí zůstala opět za oponou. Proto k tématu, které je jako vše okolo ČTc považováno za „věc nás všech“ (my všichni jsme spoluvlastníci ČTc, my skoro všichni užíváme jeho služeb atd.), si dovolím dodat ještě několik dalších informací a souvislostí.

Jak to proběhlo: ostuda. Nepochybně ostudný je způsob, jakým přidělení těchto odměn vzniklo. Motivace manažerům je běžná, ovšem připravují ji vlastníci – zde si ji připravili představitelé firmy sami. Neměl vzniknout a být schválen žádný „kompenzační plán“: kompenzace je „vyvážení nevýhod“, a o jaké vyvážení nevýhod zde jde? Že by o to, aby zlatý padák byl vyvážen i zlatou židlí? Nebo o to, že když do Telecomu přijde nový vlastník, management vymění, takže je potřeba jej už dopředu „kompenzovat“? Ostudou je rovněž celá mediální inscenace okolo: ministr Sobotka, který zastupuje v ČTc stát, tvrdí, že o ničem neví. Všechno špatně: pokud neví, je to ostuda, protože vědět musí, pokud ví, lže. Ministr později řekl, že ví a že s tím souhlasí.

Celá věc měla proběhnout opačným způsobem: majoritní vlastníci (vláda a soukromé konsorcium) navrhnou a zveřejní, posléze dozorčí rada, ve které vlastníci sedí, projedná a schválí. Není potřeba svolávat valnou hromadu – ta se skutečně na takovouto provozní věc, i když jde o značné peníze, nesvolává. Největší příčinou toho, že se z věci stává aféra, je typicky české tajení „pro jistotu úplně všeho“. Ve světě jsou motivace špičkových manažerů někde věcí veřejnou (USA), jinde utajenou (Německo – ale právě zde se v současné době vede bitva ohledně toho, že by i zde měly být tyto informace zveřejňovány). To však platí pro firmy soukromě vlastněné a veřejně kotované na burzách: příjmy i bonusy managementu státních firem bývají přístupné téměř vždy.

Za co vlastně odměny jsou? Z informací, které jsou dostupné, se zdá, že jsou konstruovány poměrně běžným způsobem: za hospodářské výsledky, za růst hodnoty firmy na burze (růst akcií), za exit firmy. Je zcela běžné, aby management firmy byl zainteresován na výsledcích, a v západních zemích je skoro vždy zainteresován na ceně akcií, i když tu management neurčuje, pouze ji ovlivňuje právě výsledky firmy, též komunikací s představiteli kapitálových trhů i veřejnosti atd. Motivace na výsledcích bývá většinou pomocí prémií (bonusů, tj. hotových peněz, součástí mzdy), motivace na ceně akcií bývá většinou právě pomocí akciových nástrojů, například opcí. Motivace na exit (prodej firmy) pro management už tak běžná nebývá: o exitu rozhodují vlastníci, nikoli management; navíc v případě exitu právě spíše připadají v úvahu ony proslulé zlaté padáky než cokoli jiného.

Není už tak běžné, aby vysoké odměny mělo představenstvo, které obvykle bývá od přímého vedení firmy o krok vzdáleno, a už vůbec není obvyklé, aby jakékoli, natožpak vysoké odměny měli členové dozorčí rady, kteří jsou od řízení firmy, a tedy od možnosti ovlivnit její výkonnost, cenu akcií atd., vzdáleni o další krok. Členové představenstva i dozorčí rady pobírají odměny, které ale jsou obvykle paušální. Pokud je některý z manažerů firmy zároveň v představenstvu (to je příklad ČTc), pak získává odměnu v rámci managementu, nikoli statutárního orgánu.

Jsou slušné, nebo neslušné? Upřímně řečeno, hlavním motorem aféry je výše prémií, ale ne jejich samotná existence: pokud by byly o řád nižší, nikdo by neštěkl a nerozčiloval by se nad špatným principem navržení či nad tím, že bonusy má i dozorčí rada.

Nedomnívám se, že se dá jednoznačně říci, zda bonusy jsou příliš vysoké nebo ne. Pokud použijeme srovnání s jinými firmami, nalezneme snadno spoustu argumentů pro ano i ne. Odměny managementu se totiž i v západních zemích divoce liší - velmi snadno najdeme řádové i větší rozdíly v bonusech managementu firem podobné velikosti a podobných výsledků. Čím je to dáno? Mnoha důvody: někdy manažer vymění nízký plat za enormně vysokou motivaci (ovšem laťka pro její dosažení také visí vysoko), jindy naopak manažer bere vysoký plat a má nízkou motivaci. Někde je vysoká motivace dána tím, že firma potřebovala „nakoupit“, přetáhnout špičkového manažera, a musela jej proto špičkově motivovat. Z hlediska velikosti Českého Telecomu (dnes posuzována společně s Eurotelem, jenž je jeho dcerou), obratu firmy a toho, že jde o rozprostření odměn na více let, vychází maximální výše bonusu – pokud skutečně vše dopadne skvěle – ročně na cca 3 miliony dolarů pro několik desítek lidí. Pokud bychom porovnávali s manažery podobně velkých západních firem (žebříčky vytváří například Forbes), dojdeme k názorům, že prémie vcelku odpovídají standardu. Ovšem Český Telecom zcela standardní firmou není…

Je ještě dobré poznamenat, jakým způsobem podobné odměny vznikají v zahraničí. Je to „věda“: vytváření motivačních programů se věnují specializované firmy, pracují na nich špičkové právní kanceláře jak na straně managementu, tak na straně firmy. Jde v podstatě o definování velice rozsáhlého „obchodního kontraktu“: management se nechá najmout na práci a žádá za to odměnu. Kontrakty mívají mnoho desítek stránek, zahrnují všechna „co by kdyby“, obsahují také nejrůznější nefinanční motivace a podobně. Není vůbec neobvyklé, když s návrhem přijde najímaný manažer sám: je to jeho svaté právo, nicméně podobně svatý je princip schvalování – a ten u ČTc proběhl zřejmě trošku podivně.

V historii podnikání nalezneme velmi mnoho případů, ve kterých si management stylem „hlavně nenápadně“ přidělil odměny, výhody, majetky, nechal si firmou platit služby a podobně - a dozorující orgán (představenstvo, dozorčí rada) na to nepřišel. Zřejmě nejprofláknutější byl pan Kozlowski z obří firmy Tyco, momentálně za mřížemi, který si coby najatý manažer žil za peníze firmy jako orientální paša. Netřeba se tedy nijak vzrušovat, že by šlo jen o českou specialitu, sklony k tomu mají všude jinde ve světě. Českou specialitou je, že aféra je hbitě zpolitizována a stává se z ní další kost, o kterou se za jásotu publika porve vláda s opozicí: na jedné straně „skandální nemravnost“, na druhé „vše v naprostém pořádku“. Ve skutečnosti zřejmě ani jedno, ani druhé.