I v dnešní době existuje řada lidí, podle nichž za vznikem a používáním chemoterapie stojí především chamtivost farmaceutických firem a kteří se domnívají, že rakovinu lze léčit i „netoxicky“, různými alternativními metodami. Tuto smutnou skutečnost potvrzují i některé komentáře pod články o nádorových onemocněních.
Přirozeně tedy existují i jedinci, kteří se snaží z této situace profitovat a na pacientech vydělávat. Situaci jim usnadňuje jak to, že chemoterapie skutečně může mít řadu nežádoucích účinků (pročež se netěší právě dobré pověsti), tak skutečnost, že určití lidé prostě touží slyšet, že konvenční medicína je „průmyslem smrti“, v němž jde primárně o peníze
V tomto komentáři jsem se rozhodl věnovat především dětské onkologii a to z několika důvodů. Za prvé jde o oblast, k níž mám z určitých důvodů nejblíže a za druhé zaměřování se na rodiče umírajících dětí považuji v daném kontextu za jeden z největších projevů hyenismu, které lze v naší společnosti zaznamenat (je zvláštní, že se v médiích opakovaně řeší tzv. „šmejdi“ zvoucí důchodce na různé předváděcí akce, ale této tématice nevěnuje pozornost téměř nikdo). A za třetí, právě v dětské onkologii je skvěle vidět, jak velký přínos chemoterapie má.
Čemu se naopak věnovat nechci, je problematika využívání alternativních prostředků k doplňkové léčbě rakoviny. Jinak řečeno, následující text by neměl být vnímán jako zpochybňování toho, že např. marihuana dokáže mírnit vedlejší účinky chemoterapie. V případě „magických“ krystalů či třeba homeopatie bych už psal něco poněkud jiného, ale to by vydalo na celé samostatné články.
Stručný úvod do problematiky dětské onkologie a chemoterapie
V rozvinutých zemích rakovina představuje druhou nejčastěji příčinu úmrtí dětí. Ty trpí zejména nádory z neuroektodermu a mezodermu, které rostou mnohem rychleji než nádory u dospělých. Kromě toho i dříve vytvářejí metastáze. Stručně řečeno jsou nesrovnatelně agresivnější a je proto zapotřebí začít je okamžitě léčit.
V době, kdy se chemoterapie nepoužívala, se diagnóza nádoru pro dítě fakticky rovnala rozsudku smrti bez možnosti odvolání. Ještě v polovině 80. let u nás na nejčastější formu dětského nádoru umíralo celých 85 % pacientů.1 Situace byla dokonce tak špatná, že kliničtí lékaři ani nevyžadovali precizní a detailní diagnostiku, protože prostě neměla žádný význam. Teprve nástup efektivní chemoterapie přinesl změnu – dnes je dosahováno cca 80% přežití bez známek onemocnění 5 let od diagnózy.2
Hlavním důvodem je to, že dětské nádory jsou sice agresivnější, ale současně mnohem chemosenzitivnější (i radiosenzitivnější) než nádory typické pro období dospělosti.
Navzdory tomuto úspěchu lidí chová k chemoterapii silný odpor, který je do značné míry zapříčiněn jejími vedlejšími nežádoucími účinky. Těch je celkově vzato sice hodně, nicméně z tohoto poznatku neplyne, že u každého se projeví všechny. Realita je taková, že někteří jedinci mají velké potíže a jiní naopak téměř žádné – mj. záleží na druhu cytostatik, dávce a reakci těla.
I v této oblasti navíc neustále probíhá vývoj, takže moderní cytostatika jsou po všech stránkách kvalitnější než jejich předchůdci.
Protože však mezi nejčastější vedlejší účinky patří věci jako vypadávání vlasů a silné nevolnosti a zvracení, není divu, že mnoho podnikavců se rozhodlo přijít se zcela „přírodními“ a „netoxickými“ způsoby léčby, při kterých pacient údajně nebude trpět ani po stránce fyzické, ani po stránce psychické. Ty lze rozdělit do dvou hlavních kategorií: nesmysly evidentní (různé neměřitelné energie, již zmíněná homeopatie…) a nesmysly rádobyvědecké.
Metody spadající do druhé jmenované kategorie jsou mnohem nebezpečnější, protože jejich autory leckdy bývají vzdělaní lidé a pro většinu laiků je téměř nemožné rozpoznat, že jde o dobře promyšlený podvod. Pokud jste navíc laikem, kterému umírá dítě, vaše ochota uvěřit v jejich proklamovanou zázračnost prudce roste. Jako názorný příklad mohou posloužit tzv. antineoplastony doktora Burzinského.
Kauza doktora Burzsinskeho
Kauza Stanislawa Burzynskeho je učebnicovým případem toho, jak snadno lze v případě potřeby manipulovat s fakty a vytvořit příběh o boji odvážného jedince proti onomu „průmyslu smrti“ – v tomto konkrétním případě proti americkému Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), který dle některých názorů ve skutečnosti ovládají farmaceutické společnosti.
Burzsinsky údajně vytvořil nový, samozřejmě zcela netoxický lék, který „ohrozil chemoterapii a radioterapii“ – antineoplastony. A protože to není žádný troškař, přišel s tvrzením, že tyto antineoplastony mj. skvěle zabírají na difuzní gliomy mozkového kmene, tedy jedny z vůbec nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších nádorů, právem označované za noční můru dětského onkologa.
Zlé sani v podobě FDA se to samozřejmě ani trochu nelíbilo a tak našemu princi začala všemožně ztrpčovat život. On však vytrval, nakonec se mu podařilo draka skolit a získat princeznu, totiž oficiální povolení ke klinickým testům na antineoplastony. Jenže…
Antineoplastony jsou chemické sloučeniny, které se normálně vyskytují v krvi a moči, ale mohou být vyrobeny i v laboratoři. V odborných vědeckých časopisech však od dubna 2013 nebyly publikovány žádné randomizované kontrolované studie III. fáze, které by prokázaly jejich účinnost při léčbě rakoviny – pouze kazuistiky, studie toxicity a klinické studie I. a II. fáze, z nichž většinu překvapivě uskutečnil Burzsinsky a jeho kolegové. Nezávislí vědci ovšem podle očekávání nebyli schopni pozitivní výsledky těchto studií reprodukovat.3
Nikoho asi příliš neudiví ani zjištění, že terapie na klinice doktora Burzsinskyho je všechno možné, jen ne levná. Podle American Cancer Society roční „léčba“ přijde na 30 000-60 000 dolarů.
Zdaleka největší perličku ovšem představuje to, že inkriminovaná terapie vlastně netoxická není – zjednodušeně řečeno jde o jakousi nepovedenou formu chemoterapie s odpovídajícími vedlejšími účinky.4
Navzdory všem těmto okolnostem se Burzinsky stal slavným. Nikoliv proto, že by se mu podařil geniální objev, ale proto, že mnoha lidem poskytl přesně to, co tak strašně chtějí slyšet. Tím jsou samozřejmě myšleny různé konspirační teorie o vládních spiknutích a farmaceutických společnostech lačnících po penězích, spojená se záměrně přehnanými pojednáními o negativních dopadech chemoterapie atd.
V očích takových jedinců je Burzinsky skutečným hrdinou, který se dokázal postavit proti bohatým firmám a vůbec celému systému, v jehož zájmu je, aby děti (nejen) na difuzní gliomy mozkového kmene i nadále umíraly. Co na tom, že podobné úvahy nedávají žádný velký smysl ani z čistě podnikatelského úhlu pohledu. Pro farmaceutické společnosti jistě může být výhodnější, aby se pacient léčil, ale úplně nevyléčil – ovšem nikoliv to, aby zemřel. Na mrtvole už totiž nikdy nic nevydělají.
1, 2 Jaroslav Štěrba: Dáváme dětem a jejich rodičům naději
3 National Cancer Institute. Information for Professionals: Antineoplastons (PDQ®): Human/Clinical Studies • National Cancer Institute. Information for Professionals: Antineoplastons (PDQ®): Summary of the Evidence
4 Dr. Stanislaw Burzynski's "personalized gene-targeted cancer therapy": Can he do what he claims for cancer?, David Gorski, Science Based Medicine • National Cancer Institute. Information for Professionals: Antineoplastons (PDQ®): Overview
Pseudovědy jsou postupy nebo znalosti, které jejich provozovatelé staví na úroveň vědeckých disciplín. Ale i když je propagují způsobem připomínající vědecké postupy, nedodržují při tom základní pravidla vědy nebo vycházejí z chybných předpokladů. Pseudovědy často předpokládají existenci dosud nepoznaných, někdy i duchovních sil. Jejich výsledky bývají neověřitelné, neopakovatelné.
Biorezonance | Homeopatie | Tradiční čínská medicína | Astrologie | Akupunktura | Plochá Země | Scientologie | Sisyfos