Závislost na kokainu drží své oběti pevně v hrsti. Člověk se z ní prakticky nikdy nevyléčí. I po létech abstinence stačí narkomanovi jediné „klopýtnutí“ k tomu, aby bílému prášku opět zcela podlehl. Léčba je zdlouhavá.
Kokain je na bankovkách i ve vodě
Lidí závislých na kokainu přibývá. Jestliže v roce 2014 odhadovala americká organizace National Survey on Drug Use and Health počet lidí závislých na kokainu na jeden milion, ale o tři roky později už musela zvýšit svůj odhad na víc než dvojnásobek. O oblibě této drogy jasně hovoří výsledky chemických analýz, při kterých vychází pozitivní na kokain většina prověřovaných bankovek.
A bylo celkem jedno, jestli si chemici vezmou na paškál euro, brazilský real, polský zlotý nebo českou korunu. V jiné studii analyzovali chemici vodu v čistírnách odpadních vod v 50 městech 18 zemí a výsledky jasně ukázaly, že o víkendech tu kokain teče proudem. Bezkonkurenční jedničkou kokainových víkendů se ukázaly Antverpy.
Rychlý likvidátor kokainu
Vědci z americké Mayo Clinic pracují už delší dobu na léčbě závislosti na kokainu pomocí genové terapie. Už před dvaceti lety se jim podařilo získat enzym, který velmi rychle rozkládá kokain na neúčinné látky. Pokud by enzym koloval lidem v krvi, rozkládal by drogu tak rychle, že by nestačila v těle zaúčinkovat. Kupovat si drahou drogu a nemít z ní požitek by žádného narkomana dlouho nebavilo.
Enzym vznikl modifikací enzymu butylcholinesterázy (BChE), která se běžně vyskytuje v lidském těle a kromě jiných reakcí katalyzuje i loudavý rozklad kokainu. Malou modifikací genu se podařilo u BChE zvýšit rychlost rozkladu kokainu 2000krát.
Vědci tento enzym označují jako kokainhydrolázu (CocH) a podrobili ho testům v organismu laboratorních zvířat. Injekce CocH do žíly rychle rozloží kokain, který koluje krevním oběhem, a eliminuje tak jeho účinek. Jasně to ukázaly pokusy na laboratorních potkanech.
Taková léčba ze závislosti na kokainu by však byla nejen náročná – narkoman by musel denně dostávat injekce enzymu – ale také velmi drahá. Výroba enzymu není rozhodně laciná záležitost.
Léčba genem
Řešení nabízí genová terapie, kdy se do organismu pacienta vpraví gen pro produkci bílkovinné molekuly a tělo si pak podle něj vyrábí léčebnou bílkovinu samo. Tímto způsobem se daří léčit nejen dědičné choroby, ale nově třeba i některá nádorová onemocnění. V nové studii publikované v lékařském časopise Human Gene Therapy vědci z Mayo Clinic vykročili ke genové terapii závislosti na kokainu.
Genoví inženýři vnesli gen pro enzym CocH do viru, který upravili tak, že se nedokáže v buňkách množit. Umí pouze vnést gen do buněk. Tím jeho akce končí. Podle takto „propašovaného“ genu si pak buňky vyrobí potřebný enzym CocH. Zatím je systém genové terapie odzkoušen na laboratorních myších.
Myši, kterým vědci vnesli do těla gen, zůstávaly naprosto zdravé. Když vědci podávali kokain myším, které se genové terapii nepodrobily, zvířata vykazovala silné vzrušení a zároveň u nich docházelo k poškození jater. Stejná dávka kokainu myším po genové terapii ale vzrušení nepřinesla a také játra zvířat zůstala bez újmy.
Výsledky testů na myších přesvědčily americký Úřad pro potraviny a léčiva (FDA), aby povolil vědcům z Mayo Clinic přípravu první fáze klinických testů s pacienty závislými na kokainu.
Léčba nejdřív za šest roků
Zavedení genové terapie do léčby závislosti na kokainu nelze očekávat dřív než za šest let. To je obvyklá doba pro potřebné tři fáze klinických zkoušek. Samozřejmě za předpokladu, že nedojde ke komplikacím. Vědci budou muset například bedlivě kontrolovat, jak na genovou terapii zareaguje imunitní systém pacientů.
Ten může spustit nežádoucí reakci jednak na geneticky modifikovaný virus, jednak na samotný enzym CocH. Genová terapie musí mít dlouhodobý účinek. V popředí zájmu bude tedy nejen doba, po kterou se bude enzym v těle narkomanů vyskytovat v dostatečném množství, ale také případné nežádoucí vedlejší účinky dlouhodobé léčby.